Mojžíš vojevůdce, osvoboditel, zákonodárce, prostředník mezi Bohem a lidem. Jeho příběh je nám dobře znám, přesto si připomeňme některé momenty z jeho života z textů, které jsme měli na 2. ročníku této pouti v roce 1983:
Text také ke stažení zde!
Již Abrahámovi přislíbil Hospodin, že bude praotcem velkého národa. Toto přislíbení se vyplnilo v Egyptě. Boží řízení způsobilo, že se tem odstěhoval Abrahámuv vnuk Jakub, nazvaný také Izrael. Jeho potomci (12 synů), se dělili na dvanáct kmenů, bydleli v krajině Gessen a živili se obděláváním půdy a chovem dobytka. Za několik staletí jich bylo tolik, že egyptský panovník měl starosti, zda se v případě války nepřidají k nepřátelům. Proto vydal rozkaz, aby narozený izraelita byl utopen.
A právě tehdy se narodil Mojžíš a izraelskému lidu nastává hodina osvobození. Slaví první Velikou noc. Tato byla předobrazem příchodu Vykupitele, který přijde na svět jako pokorný beránek, vydá se za nás na smrt a bude naším pokrmem pro život věčný.
Izraelité vycházejí z Egypta. Jejich záštitou je Hospodin. Přechod přes Rudé moře nám připomíná, že i my bychom se měli zamyslet, jak se dostat do bezpečí „na druhý břeh.“ Předešly nás již zástupy a očekávají nás i s naším Pánem. Musíme hořet láskou, aby se vysušily vody egoismu, nelásky a všeho, co nám brání přejít suchou nohou do Země zaslíbené.
Na poušti, kam se po dnech putování izraelité dostanou, nemají co jíst a lid reptá. Bůh jim dává mannu, která se stává předobrazem Svátosti oltářní, která se stává našim pokrmem na pozemské poušti pro věčný život. Evangelium Janovo nám říká: „Otcové vaši jedli mannu na poušti a zemřeli. Kdo však jí tento chléb, bude živ na věky.“ (Jan 6,59).
Mojžíš vystupuje na horu Sinaj, kde jeho prostřednictvím Bůh sděluje lidu svá přikázání. Jejich platnost i pro nás potvrzuje ve svých kázáních i Kristus.
A když se před svou smrtí Mojžíš loučil se svým národem, připomněl jim všechny dobrodiní, která dostali od Boha, i jejich svatou úmluvu s Bohem v Desateru a nakonec jim řekl: „Hle, vložil jsem do vašich rukou život nebo smrt. Budete-li zachovávat Boží zákon, Boží požehnání vás bude provázet na každém kroku. Nebudete-li jej zachovávat, Boží kletba spočine na vás. Nuže – vyvolte si,ale já vám radím, abyste si zvolili život.
Neříká nám Kristus Pán totéž? Přiznejme si, že až příliš často podobáme se reptajícímu izraelskému lidu, který není nikdy s ničím spokojen. Neumíme Bohu děkovat, neumíme poznávat Jeho vůli, nechápeme, že všechno, co máme, je od Boha. To dobré, ale i to, co se nám jeví jako zlé. Všechno slouží k dobru člověka. Aby se stal pokorným a maličkým. Neboť jen tak může dorůst k Lásce.
Mojžíš může pro nás být zářivým příkladem vroucí víry, pokory, důvěry v Boha, statečnosti, odevzdanosti do vůle Boží a neúnavný zastánce dodržování Božího zákona. V tomto smyslu vzpomeňme i na našeho svatého otce, který jako věrný zástupce Kristův na zemi usiluje v dnešním světě o totéž. Vzpomeňme i na naše biskupy, kteří se o totéž snaží v našich zemích. Podporujme je svou motlitbou a buďme věrnými zastánci a praktickými vyznavači víry v Ježíše Krista, kterou nám před jedenácti sty lety přinesli sv. Cyril a Metoděj.
Dej nám Pane, ať přes poušť tohoto života dojdeme do země zaslíbené.
Dodatek:
Vysvobození z Egypta (Ex 1,1 – 15,21)
a) Genealogická linie:
- S Jakubem přišlo do Egypta asi 70 osob, s Mojžíšem odešlo několik desítek tisíc
- Zaměření na kmen Lévy, ze kterého pochází Mojžíš a Aron
b) Teologická linie:
- Bůh sděluje své jméno (Ex 2,14 – Jsem, který jsem)
- Stále slibuje pomoc (a plní 3,12 – Já budu s Tebou)
Cesta pouští (Ex 15,22 – 18,27; 21,14)
- vyjití z Egypta není jen vyvedení z otroctví, ale i vytržení z moci podsvětí a uvedení do
života-
- oslava Hospodina (Ex 14,26)
- potíže cestou (Mara, Meribda atd)
- organizace, soudnictví (tchán Jitro Ex 18, 11 – 27)
Pascha (velikonoce) Beránek
Ex 12,1 – 5; 13,3 – 10; 23,14 – 15.
Ježíš naplňuje velikonoce
- Lk 2,41 – 42
- Mt 26,17; Mk 14,12; Luk 22,7 – 8,
-
Beránek
J 1,29 a 36; 1Kor 5,7 – 8; 1Petr 1,19; Zj 5,8 a 12; 6,7 a další
