Papež František se v poselství k 61. světovému dni zmiňuje o tom, jaký je smysl křesťanské pouti a na co nemá poutník zapomínat.
Ale co znamená být poutníky?
Kdo se vydává na pouť, snaží se mít především jasný cíl a nosí ho stále
v srdci a mysli. Zároveň ale pro dosažení tohoto cíle je třeba se soustředit na daný krok,
a abychom ho mohli zvládnout, musíme být lehcí, zbavit se zbytečných břemen, nést s sebou to
nejnutnější a bojovat každý den, aby únava, strach, nejistota a tma nezablokovaly nastoupenou cestu.
Takže být poutníky znamená každý den znovu vycházet, stále znovu začínat, znovu objevovat nadšení
a sílu, abychom procházeli různými etapami cesty, které před námi navzdory námaze a obtížím stále
otevírají nové obzory a neznámá panoramata.
Smysl křesťanské pouti spočívá právě v tomto: vydáváme se na cestu, abychom objevili Boží lásku
a zároveň objevili sami sebe prostřednictvím vnitřní cesty, která je však vždy podněcována rozmanitostí
vztahů. Tedy poutníci, protože jsme povoláni: povoláni milovat Boha a milovat se navzájem. Naše
putování po této zemi tak nikdy nekončí bezcílnou námahou nebo blouděním bez cíle; naopak, každý
den odpovídáme na své povolání a snažíme se dělat možné kroky vstříc novému světu, kde se žije
v míru, spravedlnosti a lásce. Jsme poutníky naděje, protože směřujeme k lepší budoucnosti a snažíme
se ji budovat v průběhu cesty.