Pan Václav Jarolímek letos putoval z Prahy do Jeníkova a poslal nám své dojmy z této pouti.
Na pouť do Jeníkova jsem se přihlašoval začátkem měsíce května v době vrcholných příprav na mojí služební cestu na Ukrajinu. Bezprostředně před poutí mne tak čekala cesta na Ukrajinu a zpět, to je 2 krát více než 1000 km, dvojí dlouhá čekání na hranicích a jednání a prezentace u zákazníka.
Vše díky Boží pomoci dobře dopadlo a tak jsem se v pátek 15. května ráno před sedmou hodinou před kulturním domem v Nelahozevsi mohl s velkým očekáváním a s velkou radostí přivítat s poutníky a poutnicemi putujícími z Prahy. Měl jsem radost ze známých i nových tváří, se kterými jsem mohl během cesty mluvit o tom, čím žijí. Cesta ubíhala rychle: Velvary s přestávkou u krásného mariánského sloupu, Hospozínek s úžasnou barokní kaplí sv. Jana Nepomuckého (a se svatostánkem pokrytým silnou vrstvou holubího trusu), kde jsme sloužili bohoslužbu. Pak to byla přestávka v lázních Mšené a hluboké a neopakovatelné setkání s člověkem na vozíku a jeho svědectvím o tom, jak se v životě dává do služeb stejně chudých jako je on sám.
Putování bylo naplňováno společnými modlitbami, úžasně zazpívanými litaniemi a písněmi, z čehož jsem měl obrovskou radost i hlubokými rozhovory s Vámi se všemi. O tom, že je růženec rozjímavá modlitba jste se asi přesvědčili sami, když mi u posledního „Raduj se Maria...“ došla slova a nějak jsem zmlknul. Doufám, že jsem Vás tím nepohoršil.
V pozdních odpoledních hodinách jsme se před vstupem do starobylého města Libochovice „liturgicky“ rozloučili s naší pražskou domovinou - „Zlaté báně“ a byli jsme přivítáni v litoměřickém „kamenolomu Páně“. Čekal nás už jen slavnostní přechod historického mostu okolo dvou neznámých kamer a za zvuku křičících pávů z místního zámeckého parku jsme stanuli před farou. Po našem zvolání aleluja se otevřely dveře od fary a mohli jsme se přivítat s otcem Vojtěchem, z čehož jsem měl velkou radost. Dostali jsme královskou večeři a dozvěděli jsme se, jak se na tom „kamenolomu Páně“ otci Vojtěchovi žije. Večer jsme ještě vyrazili za „zpívajícími“ pávy do zámeckých zahrad. Otevřená brána však již pro nás byla zavřená, což nám v bráně sdělil správce. Tak jsme alespoň chvilku poseděli na náměstí s mariánským sloupem před hospodou u piva. Tam nás také našly a rozpoznaly dvě nové poutnice. Spěchajíce zpátky na faru na večerní modlitbu nás přišlo několik krásných pávů pozdravit svým zpěvem ze zámeckých hradeb. Ve společenství nás čekala večerní modlitba, rozbor 6. kapitoly dopisu Sv. Pavla Římanům a nabídka nesmírně silné a hluboké Pavlovy životní zkušenosti se svým prožitkem hříchu a postojem k pokoře vůči Bohu a pravdě vůči sobě samotnému v následující 7. kapitole. Mohl jsem tak i já objevit a přiznat si svoji bídu, ubohost, neschopnost a slabost před Hospodinem. Toto všechno jsem mu také po večerní „prudce osvěžující, tj. studené“ tělesné hygieně mohl v tichu kaple odevzdat s vděčností za společné putování s Vámi.
Ráno nás čekala opět hostina (připomínající odchod Izraelitů z Egypta) a po sbalení, rozloučení a požehnání od otce Vojtěcha jsme vyrazili okolo Házmburku směrem na Třebenice. Cesta s chválami, s růžencem, v rozhovorech i mlčeních s Vámi ubíhala čím dál rychleji. Z touhy každého z Vás tvořit společenství s Ježíšem jsem měl opravdovou radost. A tu Ježíšovu blízkost velmi blízkou jsme si mohli užít při putování z Třebenic do Teplé. V Třebenicích jsme kromě výborné bábovky a moštu a po zpívaných litaniích dostali sebou na cestu Ježíše v monstranci. Svoji pozornost jsem však dělil mezi Ježíše v eucharistii a zpěv, kterým jsme ho doprovázeli. I zde jsem si uvědomoval, že mu nesahám ani po kotníky, jak jsme si to předchozí večer četli. Takto jsme došli do Teplé se zázračným pramenem. Bohoslužba s hlubokými liturgickými čteními i Boží slovo sdělované ústy otce Nika o tom, jak je skvělé nechat svůj život proměňovat Božím duchem na mne silně zapůsobila. Stejně tak, jako praktický skutek lásky od místních domorodců, kteří nás všechny poutníky pozvali na hostinu – agapé s výborným obědem korunovaným skvělými zákusky a škvarkovými plackami.
Cestu mezi lány polí v nejkrásnější části Středohoří provázenou modlitbami a zpěvem jsem si užíval s vděčností Bohu i skvělým lidem za jejich pohostinnost. „Léčebné“ účinky zázračného pramene byly silnější než jsem čekal a tak jsem musel vyřešit drobný problém. Setkání s rozzářeným cyklistou od salesiánů z Teplic před hospodou u Mušketýra v Milešově, který si nás již z dálky fotografoval, bylo velmi povzbuzující. Dále šla část poutníků přes vrchol Milešovky. O jejich „rodinné“ evangelizaci vinařů na vrcholu Milešovky jsem se dozvěděl až na cestě domů. Já jsem pokračoval s druhou skupinou táhlým stoupáním po silnici do sedla pod Milešovkou povzbuzujíc znavené poutníky k pokračování. V Kostomlatech jsme navštívili historicky pozoruhodný kostel a poté již mířili do tělocvičny, která se stala naším dočasným domovem na příští noc.
Druhý den ráno jsem si ještě ve spící tělocvičně mohl povídat s Hospodinem s vděčností za každého z Vás. O svojí radost z našeho společenství jsem se s Vámi chtěl podělit. Při vstávání a snídani jsem Vám mohl pro radost na flétnu zahrát pár kousků od Schumanna, Webera, Bacha i Händela. Pak jsme již vyrazili s modlitbami a zpěvem přes Ohníč, se zastávkou v Křemíži, dál přes Hudcov a Lahošť do cíle naší cesty do Jeníkova. Putování za P. Marií Jeníkovskou jsem tak mohl zakončit na klekátku s modlitbou vyzývající k jejímu následování.
Celou cestu jsem skrze každého z Vás vnímal Boží blízkost. Z množství odříkaných modliteb jsem však byl trochu rozpačitý. Měl jsem pocit, jako kdyby nás měly uzdravit naše modlitby a nikoliv Boží milosrdenství. Jako by nám šlo o výkon. Měl jsem pocit, že si tím Duchem, jehož příchod jsme v brzké době očekávali, trochu nevíme rady zejména při večerních reflexích. Škoda, že nám nedostatek času a únava bránily v pozvání Božího ducha k Božímu slovu při reflexích, aby tak mohl místo nás samotných ale skrze nás promlouvat při Lectio divina. Naše myšlenky a úvahy, jakkoliv jsou hluboké, nás však uzdravit nedokážou. To dokáže Bůh skrze svojí bezpodmínečnou lásku, Ježíš skrze jeho následování a Duch, který má moc náš život proměnit. To je moje hluboká zkušenost.
Stále se mi vybavují krásné a požehnané chvíle strávené ve Vaší blízkosti. Nesmírně silným zážitkem však pro mne byla vaše otevřenost, se kterou jste mi dávali možnost nahlédnout do Vašich životů se všemi smutky i radostmi, těžkostmi i nečekanými proměnami. Za to jsem Vám vděčný.
Dáno na Seslání Ducha Svatého 2015
Václav Jarolímek
