Přinášíme promluvu, kterou pronesl v Boršicích před zakončením pěší poutě na Velhrad, pan profesor P. Petr Piťha.
Milí ctitelé mariánští, milí poutníci, bratři a sestry,
sešli jsme se tu k oslavě Panny Marie – Královny. Je docela zajímavé, že k liturgickému vyjádření tohoto Mariina titulu došlo až za papeže Pia XII. v roce 1954. Stejně zajímavé je, že z 31. května byl později přenesen na 22. srpen. Má to svou dějinnou logiku. Maria byla chápána jako královna již v době pradávné. Svědčí o tom nejeden výrok ve spisech doby patristické. Její postavení královny nepřetržitě trvá v ikonografii už celá staletí. V lidové úctě je pojetí sv. Panny jako královny trvalé a rostoucí. Navíc jako královnu popisuje Marii sv. Jan v apokalyptickém obraze zářící korunované rodičky ohrožené rudým drakem a vizi takové královny měli již starozákonní proroci, jak lze vysoudit i z dnešního čtení. Proč se tedy tato slavnost objevila tak pozdě? Jednoduše proto, že došlo k novému ohrožení míru po něčem tak úděsném jako byla 1. a 2. světová válka. Začínala totiž studená válka, tj. světová válka držená na uzdě jen obavou, že vítěz, který by použil jaderné zbraně, by zničil spolu s poraženým i sám sebe.
Oslava nové památky byla stanovena na závěr mariánského měsíce máje, tedy jako vyvrcholení májových pobožností. Královská koruna je vyvrcholením Mariina života. Přeložení oslavy na dnešní datum, vlastně do oktávu slavnosti Nanebevzetí, tuto myšlenku završení jejího života vstupem do nebeské slávy ještě zvýraznilo.
Za důležitější však považuji poněkud skrytější myšlenkový proud. Pius XII. k zavedení liturgické oslavy Mariiny královské role přikročil v roce stého výročí vyhlášení dogmatu o jejím neposkvrněném početí. Tento důležitý základ své suverénní síly a základní předpoklad spásy označila Maria sama při lurdském zjevení. Je lehce pochopitelné, že toto více než zázračné početí je počátkem toho, co se má uskutečnit na konci věků, kdy bude triumfálním způsobem dovršeno, tedy korunováno, celé Boží dílo od stvoření přes spásnou smrt Kristovu až do úplného naplnění v nebi. Neměli bychom opominout ani další mariánská zjevení, především fatimské, kde Matka Páně varuje před hrůzami válek a jako královna nás vyzývá, abychom pečovali o mír, který je nebezpečně ohrožen.
Řekneme-li, že Maria je královnou, musíme si ujasnit, čeho vlastně je královnou, respektive komu vládne. Z eschatologického pohledu je královnou všeho a všech, na nebi i na zemi, protože je matkou vítězného Krista. Byla povznesena k Bohu Otci jako lidská matka Krista, Krále všech. Tím samým je i řečeno, že je královnou-matkou. O pohledu lidové úcty nás dobře poučí invokace loretánských litanií. Poté, co projdeme oslavou jejího mateřství a přeslavného neporušeného panenství a jejich mystických důsledků (je např. označena za trůn Moudrosti, či bránu nebes), následuje výčet její ochrany. Při něm už se vlastně mluví o milosrdenství královen, jak je lidé znali z činů královen – světic, jako byla např. naše Anežka Přemyslovna nebo Alžběta Durynská. V závěru litanií je pak výčet těch, jimž je královnou. Jmenováni jsou nejprve andělé, což ji staví do slávy Synovy, tj. nad ně do slávy Boží. Následují různé skupiny svatých v barvě bílé i červené, mužů i žen. Očekávali bychom, že shrnujícím zvoláním Královno všech svatých, litanie skončí. Nikoli. Následují ještě tři invokace, kterých si musíme zvláště všimnout.
Prvá se týká právě neposkvrněného početí. To je příčina její korunovace. Druhá říká, že je královnou posvátného růžence. Tím se říká, jak ke své koruně došla: od počáteční radosti, přes bolest a zároveň nezlomnou víru a lásku, až k oslavení v Synově vítězství. Sv. Jan Pavel II. nás vyzval k rozjímání ještě dalšího úseku její cesty v růženci dělném, kdy ji vidíme jako neužší spolupracovnici v Kristově činném životě. Růženec není jen záznamem velkých tajemství ze života Ježíše Krista a Marie Panny. Je to sbírka tajemství života vůbec a tedy i životů našich. Je to obrázková kniha moudrosti pro lidské děti. Teprve ve třetí invokaci, kterou oslovení a oslava Mariina končí a vrcholí, je označena jako Královna míru.
Poutníci jsou unaveni cestou a také bych nerad rušil jejich růžencové rozjímání, neboť se růženec cestou hodně modlili. Shrnu tedy stručně, co nám dnešní oslava a dnešní čtení říkají k naší současné situaci. Říkám stručně, protože nám říkají takřka všechno, co potřebujeme k cestě k míru, který je korunou dokonalosti. Je to devatero myšlenek:
Prvá: Mír je dar Boží.
Druhá: Hřích působí narušení i zničení míru.
Třetí: Hřích nemůže zvítězit, protože Kristus přinesl odpuštění.
Čtvrtá: Odpuštění bylo pro všechny získáno Kristovou Pravdou a poslušností a je zaručeno jeho zmrtvýchvstáním.
Pátá: Mír má hodnotu Božího života.
Šestá: Mír je křehký, protože my jsme slabí lidé. Proto o něj musíme prosit a snažit se ho hájit.
Sedmá: Nejsme bez pomoci, protože se nás ujímá Královna míru.
Osmá: Tuto královnu můžeme oslovovat „matko“ právě tak, jako spolu s Kristem můžeme Boha oslovovat Otče.
Devátá: Chovejte se podle toho.
Bratři a sestry, chovejme se podle toho, odporujme svodům Božího odpůrce, abychom neztratili vnitřní mír. Odpouštějme si, abychom uchovali mír v rodinách a mezi přáteli. Zachovejme víru a prosme Boha o spásu všech, abychom vešli do radosti našeho Pána, protože to je mír věčný.
Amen.