Páteční promluva byla na téma Úkol Církve Ježíše Krista.
Otázky a odpovědi:
79. K ČEMU ZALOŽIL PÁN JEŽÍŠ CÍRKEV?
Pán Ježíš založil Církev, aby místo něho učila pravdám Božím, posvěcovala věřící a vedla je k zbožnému životu.
80. MŮŽE SE CÍRKEV V UČENÍ O VÍŘE A MRAVECH MÝLIT?
V učení o víře a mravech se Církev mýlit nemůže, poněvadž jí Pán Ježíš udělil dar neomylnosti.
81. KOMU PŘÍSLUŠÍ V CÍRKVI DAR NEOMYLNOSTI?
Dar neomylnosti přísluší v Církvi papeži, když ohlašuje, buď sám anebo spolu s biskupy, pro celou Církev závazné rozhodnutí ve věcech víry a mravů.
Vysvětlení:
V čem spočívá dar neomylnosti?
Dobře rozeznávej! Papež není neomylný ve svém světském vědění, ani když se vyslovuje o některé náboženské pravdě soukromě. Je neomylný jen tehdy, když slavnostně jako nejvyšší učitel a pastýř pro celou Církev závazně a jednou provždy rozhoduje, v kterou pravdu máme věřit nebo co máme konat pro svou spásu. V tu chvíli ho chrání Duch svatý od omylu. Taktéž neomylně rozhoduje o víře a mravech obecný církevní sněm, (koncil) papežem svolaný a potvrzený.
Neomylný neznamená bezhříšný. Pán Ježíš neslíbil ani svatému Petrovi, ani jeho nástupcům bezhříšnost. Církev „je sloup a základ pravdy“. (1. Tim. 3, 15) Tak se věřilo v Církvi od počátku. „Řím promluvil, spor ukončil.“ Latinsky je to: ROMA LOCUTA, CAUSA FINITA. Napsal to sv. Augustin, který zemřel r. 430. Na vatikánském církevním sněmu r. 1870 byla neomylnost Církve prohlášena výslovně za článek víry.
Odkud víme, že Pán Ježíš udělil Církvi dar neomylnosti
Že Pán Ježíš udělil Církvi dar neomylnosti, víme z jeho slov, jimiž přislíbil Církvi svou ustavičnou pomoc a pomoc Ducha Svatého Svou ustavičnou pomoc Církvi slíbil Pán Ježíš těmito slovy: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Mat. 28, 20) To znamená, že skrze Církev učí sám Pán Ježíš a ten se mýlit nemůže. Apoštolu svatému Petrovi slíbil: „Já jsem prosil za tebe, aby tvá víra nepřestala, a ty jednou po svém obrácení posiluj bratry své.“ (Luk. 22, 32) Toto zaslíbení platí i pro nástupce svatého Petra, římského papeže. Ustavičnou pomoc Ducha Svatého slíbil Pán Ježíš Církvi těmito slovy: „Já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstával na věky – Ducha pravdy.“ (Jan 14, 16)
Příběh nám dost napoví o dětech, které považují své rodiče za odborníky ve všem: „Naše maminka vaří nejlépe ze všech. Náš tatínek je nejsilnější.“ Když dospívají, začnou o tom trochu pochybovat, ale každý po celý život těžíme z toho, co nás doma naučili, k čemu ho doma vedli.
Volali na ni Mae
Byla jedna žena, které všichni říkali Mae. Byla moc důležitá a všichni, pro které pracovala, po ní něco chtěli.
A ona opravdu plnila jejich přání.
Žila v jedné rodině. Táta volal z obývacího pokoje: „Mae, Mae, nemůžu najít ponožky!" Ona běžela a našla mu je.
Její starší dcera si stěžovala: „Mae, ztratila jsem knoflík od modré vesty. Přišij mi ho, prosím, nebo přijdu pozdě do školy." A Mae knoflík přišila.
Mae bez reptání plnila všechny příkazy, které dostávala, pomáhala tátovi s domácností, stlala postele, utírala prach a vařila.
Když se děti vracely ze školy, vítala je přes únavu s úsměvem, uvařila oběd a pomáhala jim s úkoly.
Mae dělala všem, co jim viděla na očích, a všichni ji měli moc rádi. Rodina byla přesvědčena, že na světě není nikoho, kdo by se jí vyrovnal. Ještě úžasnější ale bylo, že každá rodina měla svou Mae! A v každé rodině si mysleli, že na světě není ženy, která by se jí vyrovnala.
A to proto, že v portugalštině Mae znamená matka.
-
„Tatínek pracuje v úřadě a dostává za to plat. Maminka pracuje v domácnosti zdarma. Protože takový je život."
Církev je naše matka
Opakování:
79. K ČEMU ZALOŽIL PÁN JEŽÍŠ CÍRKEV?
Pán Ježíš založil Církev, aby místo něho učila pravdám Božím, posvěcovala věřící a vedla je k zbožnému životu.
80. MŮŽE SE CÍRKEV V UČENÍ O VÍŘE A MRAVECH MÝLIT?
V učení o víře a mravech se Církev mýlit nemůže, poněvadž jí Pán Ježíš udělil dar neomylnosti.
81. KOMU PŘÍSLUŠÍ V CÍRKVI DAR NEOMYLNOSTI?
Dar neomylnosti přísluší v Církvi papeži, když ohlašuje, buď sám anebo spolu s biskupy, pro celou Církev závazné rozhodnutí ve věcech víry a mravů.
Úkol:
Raduj se z toho, že jsi údem katolické Církve, kterou založil Pán Ježíš na nerozborné skále – na jejím neomylném učitelském úřadě. Hrdě se k ní hlas nejen svým jménem, svým slovem ale i celým svým životem. Se svatým apoštolem Pavlem si můžeš klidně říci: „Vím, komu jsem uvěřil a jsem přesvědčen!“ (2. Tim. 1, 12)
Modlitba za církev a farnost:
Milosrdný Otče, prosíme tě za celou tvou církev. Naplň ji pravdou a pokojem. Očisti ji, kde je poskvrněna. Uchraň ji omylu. Vzpřim ji, kde ji tiskne malá víra. Obdaruj ji, kde trpí nedostatkem. Posiluj ji a utvrzuj tam, kde je na tvé cestě. Dej jí, co jí schází. Zahoj trhliny, kde je rozdělená a rozptýlená.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi hlava církve, ty jsi hlava našeho farního společenství. Dej nám, ať' se máme rádi, ať máme jeden pro druhého správné slovo, pomáhající skutek, odpuštění. Chraň slabé, osvěcuj pochybující, posiluj malomyslné, podrž kolísající, probuď dřímající, veď' hledající, rozehřej vlažné. Dej nám, ať' jsme znamením tvé přítomnosti, tvé zachraňující lásky. Amen.
8.
Povinnosti k Církvi Ježíš Krista
(pátek odpoledne)
Otázky a odpovědi:
82. KTERÉ POVINNOSTI MÁME K CÍRKVI KATOLICKÉ?
K Církvi katolické máme tyto povinnosti: Máme k ní náležet, ji milovat, věřit čemu učí, konat co přikazuje a také ji šířit a hájit.
83. MŮŽE BÝT SPASEN, KDO NENÍ V CÍRKVI KATOLICKÉ VLASTNÍ VINOU?
Kdo není v Církvi katolické vlastní vinou, těžce hřeší, a proto nemůže být spasen.
84. MŮŽE BÝT SPASEN, KDO NENÍ V CÍRKVI KATOLICKÉ BEZ VLASTNÍ VINY?
Kdo není v Církvi katolické bez vlastní viny, může být spasen, když hledá upřímně pravdu, plní svědomitě Boží vůli a je posvěcen milostí Boží.
Vysvětlení:
Církev katolická je samospasitelná
Slovo „samospasitelná“ neznamená: Bude zaručeně spasen každý, kdo náleží do Církve katolické, anebo zavržen, kdo žije mimo ní. Slovo „samospasitelná“ znamená: Nemůže být spasen, kdo se v Církvi nenalézá vlastní vinou. Tak je třeba rozumět větám: „Nemůže Boha mít za Otce, kdo by neměl Církev za matku.“ (svatý Cyprián, biskup-mučedník, zemřel roku 258) „Kdo se odlučuje od Církve, odlučuje se od Krista.“ (IV. lateránský sněm, r. 1215)
Kdo může být spasen mimo Církev katolickou?
Mimo katolickou Církev může být spasen ten, kdo žije mimo ní bez vlastní viny, hledá však upřímně pravdu, plní svědomitě vůli Boží, jak ji poznává a je posvěcen milostí Boží. Tak může být spasen jinověrec, ano i člověk nepokřtěný. Hřích dědičný může mu být odpuštěn křtem krve nebo křtem touhy (čl. 40). Těžký osobní hřích může být někomu odpuštěn dokonalou lítostí (to je lítostí z lásky k Pánu Bohu). V těchto případech však často chybí mnoho prostředků, jimiž lze dojít spásy snáze a jistěji.
Poslechněme si ještě jak to vysvětluje nejnovější katechismus, abychom si uvědomili a ocenili stálost církevního učení:
171. Co znamená tvrzení: „Mimo církev není spásy“?
To znamená, že každá spása pochází od Krista-Hlavy skrze církev, která je jeho tělem. Proto nemohou být spaseni ti, kteří, znajíce církev jako založenou Kristem a nutnou ke spáse, do ní nevstoupí a nevytrvají v ní. Zároveň díky Kristu a jeho církvi mohou dosáhnout věčné spásy ti, kteří bez své viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, ale upřímně hledají Boha a plní pod vlivem milostí jeho vůli, poznávanou skrze příkazy svědomí.
Příběh o tom, jak lidé potřebují druhého a že to není na obtíž, ale přesně naopak. Sami opravdu nezvládneme nic, potřebujeme církev. Ta také nevznikla sama od sebe, protože je tajemným Tělem Ježíše Krista:
Rada motýla: Všichni tě potřebují
Nejraději chodila Helenka do lesa. Byla to milá dívenka, která ráda pozorovala svět kolem sebe. Jejím oblíbeným místem byl lesík nedaleko vesnice uprostřed polí a luk.
Jednou tam uviděla motýla uvězněného mezi šlahouny ostružinového keře. Velmi pečlivě a pozorně, aby motýlovi nepoškodila jeho nádherná křídla, uvolnila spletené šlahouny a motýla osvobodila.
Motýl vylétl do výšky, kousek se vzdálil a pak najednou promluvil. Helenka zůstala stát s otevřenou pusou, protože až do této chvíle o něčem takovém četla jen v knížkách pro děti.
„Abych ti poděkoval za tvou dobrotu, pozornost a jem¬nost," řekl motýl, „splním ti tvé největší přání." Bylo to přesně tak, jak se to říká v pohádkách.
Holčička chvíli přemýšlela a pak vydechla: „Chtěla bych být šťastná."
Motýl se k ní přiblížil a něco jí pošeptal do ucha. Potom zmizel.
Helenka dospěla, z dívenky se stala žena a nikdo v celém okolí nebyl šťastnější než ona. Když se jí ptali na tajemství její stálé radosti, jen se usmála a pronesla: „Řídím se radou jednoho dobrého motýla."
Míjely roky, Helenka zestárla, ale příjemnější a šťastnější starou paní byste nepotkali. Sousedé i její vnoučata, která už dorůstala, se obávali, že by s ní její neuvěřitelné tajemství mohlo odejít na věčnost.
Prozraď nám, co ti řekl motýl," přemlouvali ji.
Jednou konečně ta báječná stařenka s úsměvem řekla: „Motýl
mi prozradil, že všichni, i kdyby to nedávali najevo, mě potřebují!"
Opakování:
82. KTERÉ POVINNOSTI MÁME K CÍRKVI KATOLICKÉ?
K Církvi katolické máme tyto povinnosti: Máme k ní náležet, ji milovat, věřit čemu učí, konat co přikazuje a také ji šířit a hájit.
83. MŮŽE BÝT SPASEN, KDO NENÍ V CÍRKVI KATOLICKÉ VLASTNÍ VINOU?
Kdo není v Církvi katolické vlastní vinou, těžce hřeší, a proto nemůže být spasen.
84. MŮŽE BÝT SPASEN, KDO NENÍ V CÍRKVI KATOLICKÉ BEZ VLASTNÍ VINY?
Kdo není v Církvi katolické bez vlastní viny, může být spasen, když hledá upřímně pravdu, plní svědomitě Boží vůli a je posvěcen milostí Boží.
Úkol:
Je povinnosti naší lásky k bližnímu, abychom jiným pomáhali ke vstupu do katolické Církve. Máme se proto k nim chovat snášenlivě a zdržovat se všeho, co by je právem zarmucovalo, uráželo a tím více odpuzovalo. Zvláště se pak máme za ně mnoho modlit, obětovat mše svaté, sv. přijímání a přinášet za ně různé oběti, abychom jim vyprosili milost pravé víry.
Modlitba za církev a farnost:
Milosrdný Otče, prosíme tě za celou tvou církev. Naplň ji pravdou a pokojem. Očisti ji, kde je poskvrněna. Uchraň ji omylu. Vzpřim ji, kde ji tiskne malá víra. Obdaruj ji, kde trpí nedostatkem. Posiluj ji a utvrzuj tam, kde je na tvé cestě. Dej jí, co jí schází. Zahoj trhliny, kde je rozdělená a rozptýlená.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi hlava církve, ty jsi hlava našeho farního společenství. Dej nám, ať' se máme rádi, ať máme jeden pro druhého správné slovo, pomáhající skutek, odpuštění. Chraň slabé, osvěcuj pochybující, posiluj malomyslné, podrž kolísající, probuď dřímající, veď' hledající, rozehřej vlažné. Dej nám, ať' jsme znamením tvé přítomnosti, tvé zachraňující lásky. Amen.
Dopsáno při adoračním dnu křtinské farnosti - 14.8.2014 - a rozesláno při vigilii Nanebevzetí Panny Marie.
DEO GRATIAS.
Bohu díky.
Panně Marii díky.
Andělům strážným díky.
Svatým Cyrilu a Metoději díky.
Svatým Gorazdovi, Klimentu, Naumovi, Angeláru a Sávovi díky.
Svaté Zdislavě, patronce rodin, díky.
