Úterní promluva na XIV. pěší pouti byla na téma Co je Církev Ježíše Krista.
První dvě otázky a odpovědi:
TK 63. CO JE CÍRKEV OBECNÁ NEBOLI KATOLICKÁ?
Církev obecná neboli katolická je viditelná společnost všech pokřtěných, kteří mají pravou víru a uznávají papeže za svou viditelnou hlavu.
KKKC 168. Kdo patří do katolické církve?
Všichni lidé různým způsobem patří nebo jsou zaměřeni na katolickou jednotu Božího lidu. Plně je začleněn do katolické církve ten, kdo má Kristova Ducha a je s ní spojen pouty vyznání víry, svátostí, církevního vedení a společenství. Pokřtění, kteří plně neuskutečňují tuto katolickou jednotu, jsou v jistém, i když nedokonalém společenství katolické církve.
Vysvětlení:
Základním omylem lidí kolem nás je, že pod slovem církev si představí tlustého mnicha nebo nějakého hodnostáře se zlatými rouchy. Náboženské redakce v televizi i v rozhlase také nejčastěji dávají přenos bohoslužeb a vždy tam nějaké ty zlaté sochy a obleky je vidět. Církev však není strážce muzea ani spolek přátel obezity anebo milovníků historických oděvů. Ona je opravdu svolání Páně, Kyriaké ekklésia. Je tam, kde se sejde pár pokřtěných, kteří si nechtějí jít po duchovních cestách na vlastní pěst ale počítají s ostatními.
Ono je to pěkné, vyrazit na Velehrad po svých, svou rychlostí, udělat si zastávku, kde chceme a hlavně nemuset pořád poslouchat ty ampliony.
Samota osvěží, ale také tíží.
Člověk, který věří Pánu Ježíši, ví, že není na světě sám, že všichni máme jednoho Otce v nebi a že jsme tedy bratři a sestry a že si musíme pomáhat.
Svědčí o tom i tento příběh:
Zpěv pro holčičku:
K jedné ženě doléhal každý večer od sousedů přes tenké stěny bytu pláč maličké holčičky. Rodiče vždycky zhasli světlo a nechávali dítě usínat v pokoji samotné. V jiné místnosti se přitom dívali na televizi. Mysleli si, že to holčičce prospěje, povede to k posílení její povahy a že ji to už odmala podpoří v samostatnosti.
Holčička zoufale plakala a její pláč ženu přesvědčoval, že se to malé stvoření cítí samo a má strach.
Co dělat?
Ta paní si nebyla jista, zda by o tom měla promluvit s rodiči holčičky. Třeba by situaci ještě zhoršila. Napadlo ji, že tak jako ona slyší holčičku, holčička by mohla slyšet ji.
Rozhodla se tedy zpívat.
Každý večer, když rodiče nechali holčičku samotnou, zpívala jí něžné ukolébavky, mluvila na ni, utišovala ji a uklidňovala.
Hlas, který přicházel skrz stěnu, holčičku ukolébával, dítě přestávalo plakat a klidně usínalo. Teplo neznámého hlasu ji ochraňovalo před chladem samoty
Je velice zajímavé, že ty dvě se neznaly, ale pomáhaly si. Proto je v Katechismu katolické církve napsáno, že i lidé, kteří neznají všechno přesně, jsou v jistém, i když nedokonalém, společenství katolické církve.
Opakování:
63. CO JE CÍRKEV OBECNÁ NEBOLI KATOLICKÁ?
Církev obecná neboli katolická je viditelná společnost všech pokřtěných, kteří mají pravou víru a uznávají papeže za svou viditelnou hlavu.
168. Kdo patří do katolické církve?
Všichni lidé různým způsobem patří nebo jsou zaměřeni na katolickou jednotu Božího lidu. Plně je začleněn do katolické církve ten, kdo má Kristova Ducha a je s ní spojen pouty vyznání víry, svátostí, církevního vedení a společenství. Pokřtění, kteří plně neuskutečňují tuto katolickou jednotu, jsou v jistém, i když nedokonalém společenství katolické církve.
Úkol:
Nikdy se nemodli jen sám za sebe, ale i za druhé. Prostě obojí, něco se mně povedlo a děkuji, něco je přede mnou a prosím. I druhému se něco povedlo a já poděkuji za to a za něj, i druhý potřebuje pomoc a já o ni prosím i pro něj.
Modlitba za církev a farnost:
Milosrdný Otče, prosíme tě za celou tvou církev. Naplň ji pravdou a pokojem. Očisti ji, kde je poskvrněna. Uchraň ji omylu. Vzpřim ji, kde ji tiskne malá víra. Obdaruj ji, kde trpí nedostatkem. Posiluj ji a utvrzuj tam, kde je na tvé cestě. Dej jí, co jí schází. Zahoj trhliny, kde je rozdělená a rozptýlená.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi hlava církve, ty jsi hlava našeho farního společenství. Dej nám, ať' se máme rádi, ať máme jeden pro druhého správné slovo, pomáhající skutek, odpuštění. Chraň slabé, osvěcuj pochybující, posiluj malomyslné, podrž kolísající, probuď dřímající, veď' hledající, rozehřej vlažné. Dej nám, ať' jsme znamením tvé přítomnosti, tvé zachraňující lásky. Amen.
2.
Kdo založil Církev
(úterý odpoledne)
Otázky a odpovědi:
64. KDO ZALOŽIL CÍRKEV?
Církev založil Pán Ježíš.
65. JAK ZALOŽIL PÁN JEŽÍŠ CÍRKEV?
Pán Ježíš založil Církev takto: 1. odevzdal apoštolům moc hlásat pravdy Boží, posvěcovat věřící a vést je k zbožnému životu; 2. ustanovil apoštola Petra za viditelnou hlavu Církve a 3. slíbil, že sám zůstane její Hlavou neviditelnou.
66. KTERÝMI SLOVY SLÍBIL PÁN JEŽÍŠ APOŠTOLU PETROVI NEJVYŠŠÍ MOC V CÍRKVI?
Pán Ježíš slíbil apoštolu Petrovi nejvyšší moc v Církvi těmito slovy: „Ty jsi Petr (to je skála) a na té skále založím Církev svou a brány pekelné ji nepřemohou. A tobě dám klíče od království nebeského: „Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi a cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ (Mat. 16, 18)
67. KTERÝMI SLOVY USTANOVIL PÁN JEŽÍŠ APOŠTOLA PETRA ZA VIDITELNOU HLAVU CÍRKVE?
Pán Ježíš ustanovil apoštola Petra. za viditelnou hlavu Církve těmito slovy: „Pas beránky mé!… Pas ovce mé!“ (Jan 21, 15-17)
68. KTERÝMI SLOVY PÁN JEŽÍŠ SLÍBIL, ŽE ZŮSTANE NEVIDITELNOU HLAVOU CÍRKVE?
Pán Ježíš slíbil, že zůstane neviditelnou hlavou Církve, těmito slovy: „Já s vámi jsem po všechny dny až do konce světa.“(Mat. 28, 20)
Vysvětlení:
Apoštolové místo Pána Ježíše
Pán Ježíš odevzdal apoštolům moc hlásat pravdy Boží, posvěcovat věřící a vést je k zbožnému životu těmito slovy: „Dána je mi veškerá moc na nebi i na zemi.
Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého! A učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já s vámi jsem po všechny dny až do konce světa.“ (Mat. 28, 18-20)
Těmito slovy Pán Ježíš zároveň slíbil, že bude pečovat o svou Církev až do konce světa, že zůstane její hlavou neviditelnou.
Apoštol sv. Petr, první viditelná hlava Církve
Svatý apoštol Petr se původně jmenoval Šimon, syn Janův. Pán Ježíš mu dal nové jméno, aby ukázal, že mu dává nový a velký úkol, vysoký úřad. „Petr“ znamená česky „skála“. To mělo apoštolu Petrovi připomenout, že má být jako skála pevným základem Církve. Pán Ježíš slíbil své Církvi: „Brány pekelné ji nepřemohou.“ To znamená, že žádní nepřátelé nepřemohou jeho Církev. Apoštolu Petrovi slíbil Pán Ježíš: „Tobě dám klíče od království nebeského.“ To znamená, slíbil apoštolu Petrovi nejvyšší moc nad všemi ostatními údy Církve ve věcech spásy a také slíbil, že jej učiní svým zástupcem, neboť pán domu odevzdává klíče jen svému zástupci.
Dále řekl Pán Ježíš apoštolu Petrovi: „Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi a cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ Slovo „svázat“ znamená někoho k něčemu zavázat, něco mu nařídit. Proto svatý Petr a jeho nástupci obdrželi právo nařizovat něco, co by uznali ke spáse za vhodné nebo potřebné. Svatý Petr a jeho nástupci však také obdrželi právo „rozvazovat“. To znamená, že mají právo některá církevní nařízení změnit, zrušit nebo z důležitých příčin prominout. Takovému církevnímu prominutí říkáme dispens. Přikázání Boží však zrušit nemůže nikdo, ani apoštol svatý Petr, ani jeho nástupci.
Příběh o medvídkovi nám znovu ukazuje, že člověk není sám a nesmí vidět jen sebe, že poslušnost a služba patří k životu:
Plyšový medvídek jako dárek
Míša byl plyšový medvídek. Chodidla měl z červeného sametu, dva knoflíčky místo očí a čumáček z kousku viny.
Patřil jedné holčičce, která měla své vrtochy. Jednou se s ním mazlila, jindy ho tahala za jemná látková ouška a házela ho na zem.
Jednoho krásného dne Míša uskutečnil největší rozhodnutí svého života - utekl. Využil zmatků v domě při přípravách na vánoční svátky, vyklouzl ze dveří a byl na svobodě. Odcházel, sníh mu padal na paty, šťastný jako nikdy předtím. Bylo to báječné, na každém rohu něco objevoval: stromy, ptáky, hvězdy... Míša jen kulil oči - všechno bylo neuvěřitelně krásné.
Nastal štědrý večer. Míša zaslechl rolničky a spatřil sáně tažené bílým sobem. Byly naloženy dárky zabalenými v barevných papírech.
Sob uviděl medvídka, zastavil se, velmi zdvořile ho pozdravil a vysvětlil mu, že zastupuje Ježíška, který nemůže v tomhle sněhu všechny obcházet pěšky.
Potom sob medvídkovi nabídl, aby nastoupil do saní.
A tak Míša začal objíždět města a vesnice na Ježíškových kouzelných saních. Pokládal u každého stromku hračku nebo nějaký jiný vánoční dáreček. A jak ho to bavilo a jakou radost mu to dělalo!
Kdyby byl zůstal u té holčičky, která s ním někdy nezacházela moc dobře, nikdy by takovou noc neprožil!
„Sobe, sobe, už tady nejsou žádné dárky!"
„Och, och," zavzdychal sob.
„V chudé chýši bydlí malý nemocný kluk. Pod stromečkem žádný vánoční dáreček nenajde." Sob se na Míšu zadíval svýma krásnýma moudrýma očima.
Míša dlouze vydechl a objal pohledem krajinu, která se mu tak líbila, když ji projížděl. Pokrčil rameny, vykročil nejdříve jednou, potom druhou tlapkou, jednou, druhou, jednou, druhou, a šel udělat svůj dobrý vánoční skutek - vstoupil do chýšky, uložil se pod stromeček a čekal, až přijdou.
Z evangelia,které se čte právě o vánocích víme, že jedné noci se Bůh uložil do jeslí a čekal.
Opakování:
64. KDO ZALOŽIL CÍRKEV?
Církev založil Pán Ježíš.
65. JAK ZALOŽIL PÁN JEŽÍŠ CÍRKEV?
Pán Ježíš založil Církev takto: 1. odevzdal apoštolům moc hlásat pravdy Boží, posvěcovat věřící a vést je k zbožnému životu; 2. ustanovil apoštola Petra za viditelnou hlavu Církve a 3. slíbil, že sám zůstane její Hlavou neviditelnou.
66. KTERÝMI SLOVY SLÍBIL PÁN JEŽÍŠ APOŠTOLU PETROVI NEJVYŠŠÍ MOC V CÍRKVI?
Pán Ježíš slíbil apoštolu Petrovi nejvyšší moc v Církvi těmito slovy: „Ty jsi Petr (to je skála) a na té skále založím Církev svou a brány pekelné ji nepřemohou. A tobě dám klíče od království nebeského: „Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi a cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ (Mat. 16, 18)
67. KTERÝMI SLOVY USTANOVIL PÁN JEŽÍŠ APOŠTOLA PETRA ZA VIDITELNOU HLAVU CÍRKVE?
Pán Ježíš ustanovil apoštola Petra. za viditelnou hlavu Církve těmito slovy: „Pas beránky mé!… Pas ovce mé!“ (Jan 21, 15-17)
68. KTERÝMI SLOVY PÁN JEŽÍŠ SLÍBIL, ŽE ZŮSTANE NEVIDITELNOU HLAVOU CÍRKVE?
Pán Ježíš slíbil, že zůstane neviditelnou hlavou Církve, těmito slovy: „Já s vámi jsem po všechny dny až do konce světa.“(Mat. 28, 20)
Úkol:
Do svaté katolické Církve jsi byl přijat svatým křtem. Poděkuj za tu velikou milost a slib svaté Církvi věrnost: „Děkuji ti, trojjediný Bože, že jsi mne přijal do svaté katolické Církve. Jsem tomu upřímně rád(a), jen mi prosím pomáhej, abych jí zůstal(a) vždy věrný(á) a podle jejích přikázání také žil(a).“
Modlitba za církev a farnost:
Milosrdný Otče, prosíme tě za celou tvou církev. Naplň ji pravdou a pokojem. Očisti ji, kde je poskvrněna. Uchraň ji omylu. Vzpřim ji, kde ji tiskne malá víra. Obdaruj ji, kde trpí nedostatkem. Posiluj ji a utvrzuj tam, kde je na tvé cestě. Dej jí, co jí schází. Zahoj trhliny, kde je rozdělená a rozptýlená.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi hlava církve, ty jsi hlava našeho farního společenství. Dej nám, ať' se máme rádi, ať máme jeden pro druhého správné slovo, pomáhající skutek, odpuštění. Chraň slabé, osvěcuj pochybující, posiluj malomyslné, podrž kolísající, probuď dřímající, veď' hledající, rozehřej vlažné. Dej nám, ať' jsme znamením tvé přítomnosti, tvé zachraňující lásky.
Amen.
