Duchovní téma XXXI. ročníku CMP při 8. etapě pojednává o Davidovi.
Začátek vyprávění o Davidovi (=Milovaný) je v 1. knize Samuelově (16,1 a dále viz minulé setkání) Druhá kniha Samuelova je něm celá a závěr jeho života v 1. Knize královské (1,1 – 2,12 – viz dále).
David (žije okolo roku 1000 př.n.l.) pochází z Judova kmene z Betléma. Má závratný vzestup: Jako pastýř stád je vyvolen Hospodinem a pomazán Saulem za krále. Z obyčejného vojáka po vítězství nad Goliášem se stane hejtmanem a potom í přítelem syna krále Saula Jonatána a nakonec i jeho zetěm. David je ideálním králem Božího lidu podle písma:
- z volby samotného Boha (Hospodina)
- za souhlasu lidu
Stručný přehled Davidovi vlády:
- Nejdříve (již ve 30 letech) králem v Judsku, - vládne téměř sedm let z Chebronu (1,1 – 4, 12), potom 33let králem i nad všemi kmeny Izraele (5,1 a dále) je zde politická i náboženská jednota (centrální kult);
Konfrontace z Pelištějci v pobřežní oblasti - i v Gaze (5,17);
Boží schrana – Hospodinův dům, její přestěhování do Jeruzaléma, město se stává i náboženským centrem země (6,1 );
Říše je dobře organizována po stránce správní i vojenské. Díky vítězným bitvám, dobré armádě i administrativě se velice rozšiřuje
- Davidův pád (Uriášova manželka) a pokání (prorok Natán), Hospodinův trest pro Davida – úmrtí syna (11,1 – 12,25)
- Synové Amon a Absolón, dcera Tamara – jejich neshody (13,1 – 19,5);
- Pěvcem Izraele (22,2), skládá žalmy;
- Sčítání lidu (24,2 – 16) David opět velmi zhřešil a proto prorok Gád mu sděluje tři Hospodinovi návrhy na potrestání a David volí mor v zemi, při kterém zemřelo 70 000 mužů.
- Závěr vlády i života Davidova je popsán až v První knize královské tj. rady synu Šalamounovi a jeho smrt (1,1 – 2,12):
„Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho přikázání a nařízení, jeho práva a svědectví...a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoliv“.
Což platí i pro nás!
O Bibli
O Starém zákoně ve Skutcích apoštolů
Velmi zajímavé je jednání apoštolů a zejména transformace jejich myšlení. Ježíšovo učení a vše co prožili a viděli a co je učil a přikazoval, když s Ním chodili a vše co byli znali z učení Starého Zákona, včetně modliteb, slavení svátků atd., bylo nutno nyní chápat ve světle zmrtvýchvstání.
Proto po Kristově nanebevstoupení se připravují na slavení jednoho z nejvýznačnějších židovských svátků – Letnic (Ex 23,16). V průběhu těchto svátků přichází Utěšitel, který se projevuje jazyky jako z ohně (Sk 2,1 -5) a apoštolové obdrží Jeho dary a hned dojde k jejich prvnímu veřejnému slavnostnímu vystoupení na veřejnosti před židy z různých končin, kteří přišli do Jeruzaléma také slavit Letnice.
Petr mluví ke shromážděným (2,14 – 40) a vysvětluje, co se právě stalo, tím, že cituje proroka Joela (2,28 – 32) a Davidovy žalmy (16,8 – 11 a 110,1).
V dalším Petr staví na nohy chromého ve jménu Ježíše (Ex 3,14) a vysvětluje to lidem, kteří se v úžasu sběhli (3,1 – 26). A opět cituje SZ – Dt 18,15 a Lv 23,29. A před předáky a staršími, kteří Petra a Jana nechali zavřít (4,1 – 11) a vyslýchali je. Petr opět zdůrazňuje, že to učinil ve jménu Ježíše (=Jahve je spása), neboť On je kamenem úhelným (Ž 118,22). Petrův přerod je plně zachycen při události se setníkem italské čety Korneliem (10,1 – 48). Petr má sen o „nečistých pokrmech“ (podle levitského zákonodárství) a je vyzván, aby je jedl a tedy porušil toto ustanovení. Ale tím si uvědomí, že Kristovo evangelium není jenom pro Židy, ale pro všechny. Ve sporu o obřízku (Sk 15, 1 - 35) nařízenou Mojžíšem (Gen, 17,10 – 14 a Lv 12,3) pak již veřejně rozhodne o tom, že není ke spáse nutná.
Štěpán ve vidění cituje Genesi, Exodus i Deuterium (7,2 – 50).
Filip je první z apoštolů povolán, aby pokřtil pohana Etiopana z Gazy, který čte, ale nerozumí textu z proroka Izaiáše (53,7- 8).
Jakub ve sporu o obřízku)15,13 – 21) potvrdí Petrovo rozhodnutí citací z proroků (Am 9,11 – 12; Jerř 12,15 a Iz 45,21). A ještě doplní návrhem, aby se pokřtění pohané nezúčastňovali pohanských obětních hostin (Lv 16,7), vyvarovali smilství včetně příbuzenských sňatků (Lv 18, 6 – 20) a nejedli maso z udušených zvířat (Lv 17,10 – 13).
