Letošní vyhlásil Svatý otec Benedikt XVI jako rok víry. Proto si na této pouti připomínáme postavy starozákonních praotců. I Bůh (Hospodin), když se představuje Mojžíšovi v hořícím keři se odvolává na praotce: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův……(Ex 3,6).
Izák (Gen. 21,1 – 28,5)
Jeho „životopis“ můžeme rozčlenit do dvou okruhů:
ve vztahu k rodičům (tj. Abrahámovi a Sáře),
ve vztahu k své rodině tj. k ženě Rebece a synům Ezauovy a Jakubovi)
K přemýšlení o Izákově dětství:
Hospodin dvakrát činí příslib: Nejdříve Abrahámovi o zemi, kterou dá jeho potomstvu (Gen. 12,7 a znova 13,14) a potom Sáře (21,1).
Vyrůstal vedle staršího a nevlastního bratra Izmaela,
Abrahám ho chtěl obětovat tj. zabít, jak ho tato událost ovlivnila?
K přemýšlení o Izákově rodině:
Ženu Rebeku mu přivedli z rodiště jeho otce Abraháma – Uru,
Bůh žehná Izákovi i jeho potomstvu (26,4),
Měl dva syny – dvojčata,
více miloval staršího Ezaua (25, 28), jeho dvě ženy – Izákovy snachy mu však působí hořké trápení (26,34-35),
mladší Jakub ho ve stáří podvedl a obdržel podvodem požehnání. Ezau pohrdl prvorozenstvím tj. vzdal se nároku ( 25,34). Když Izák poznal tento podvod roztřásl se a zalomcovalo jim zděšení (27,33 ), přesto mu opět žehná (28,1),
Když Izák zemřel „stár a sytý dnů“ pochovávají ho oba synové společně (35,28).
V dalších knihách Starého zákona je Izák připomínán jednak v události hořícího keře (viz výše), jednak při obnově smlouvy v Šekemu na shromáždění starších (Jos. 24,3). A samozřejmě je vyjmenován v rodopise krále Davida v první knize Letopisů (1 Par 1,34).
V Novém zákoně je Izák připomínán:
V přehledech Kristova rodokmenu (Mt. 1,2 a Lk 3,34).
Sám Kristus se odvolává na první tři praotce - Abraháma, Izáka a Jakuba a to jednak když vidí setníkovu víru při jeho žádosti o uzdravení služebníka (Mt.8,11), jednak při odpovědi na otázku kolik lidí bude spaseno (Lk. 13,28) a také při sporu o vzkříšení se saducei (Mk 12,26 a Lk. 20,37).
I sv. Petr ve své řeči v Šalamounově podloubí chrámu, když se odvolává na Ježíše, kterého oslavil Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův.
Sv. Pavel ve svých listech (Řím 9,7 a 10; Gal 4,28 a Žid 11,9 a 20) na Izákovi dokumentuje zaslíbení (i jako odpověď na víru).
Sv. Jakub na obětování Abrahámova syna dokazuje, že Abrahám svou víru v Boha takto potvrzuje skutky.
