Jak tato tradice vznikla? Proč se vychází z Levého Hradce? Jaký je význam cyrilometodějské myšlenky? Jaký je na pouti program? Jak to letos bude?
XXX. ročník - jubilejní Cyrilometodějská pouť (CMP) 2011
První pouť vycházela z Levého Hradce na Velehrad v pátek 19. února 1982 po slavné mši svaté, kterou zde sloužil otec kardinál Tomášek přesně ve výroční den, kdy jsme si připomínali 1000leté výročí zvolení sv.Vojtěcha pražským biskupem. Myšlenka poutí na Velehrad byla inspirována přáním kardinála Tomáška, které vyslovil na vlnách vatikánského rozhlasu při jedné z jeho návštěv Říma: aby čeští křesťané putovali na místa, spojená s životem sv.Cyrila a Metoděje a s dobou počátků českého křesťanství, totiž na Velehrad, Levý Hradec, a do Říma. A protože v dobách „reálného socializmu“ nebylo možno o Římu ani uvažovat, rozhodla se skupina sekulárních františkánů-terciářů spojit etapovou poutí obě místa, spojená s počátky české církve tj. Levý Hradec a Velehrad. Protože Velehrad není třeba představovat je vhodné podat
několik informací o Levém Hradci:
zde vznikla česká církev kolem prvního křesťanského kostelíka v Čechách - rotundy sv. Klimenta, jehož ostatky přinesli právě sv. Cyril a Metoděj. Asi v roce 874 byl sem z Velké Moravy poslán kněz a misionář Kaich, který možná právě na Levém Hradci pokřtil kněžnu Ludmilu.
Cyrilometodějská pouť vycházela vždy a dosud vychází z Levého Hradce. Zahájení je podle doporučení otce kardinála Tomáška většinou mezi 14. – 19. únorem (mezi úmrtním dnem sv.Cyrila a mezi výročím zvolení sv.Vojtěcha na Levém Hradci).
Význam cyrilometodějské tradice i potřebu její aktualizace jsme si uvědomovali již od prvních ročníků CMP tj. že:
V plnosti času IX. století přinesli soluňští bratři sv. Cyril a Metoděj národům východní Evropy tj. především Slovanům „světlo víry pravé“ – evangelium – Krista. Zároveň však vytvořili most mezi východem a západem a za třetí vychovávali další služebníky Kristovy a starali se tak, aby víra přecházela z pokolení na pokolení.
Cyrilometodějská tradice resp. Myšlenka nikdy nevyhasla. Někdy vzplanula více – jako za otce vlasti Karla IV., jindy jen doutnala, ale znovu se rozhořela. Nebyla jen výsadou českého a slovenského národa, ale dalších slovanských národů. Většinou však každý národ jí pěstoval po svém – víceméně individuálně. I když vydala své plody na příklad uniatské hnutí, rozhořela se naplno až ve XX. Století. Nejdříve nesměle. Ale po druhém vatikánském koncilu naplno –jejími hlavními plody jsou:
a/ ekumenické hnutí
b/ služby Boží v národních jazycích.
Dalším krokem bylo vyhlášení sv. Cyrila a Metoděje spolupatrony Evropy apoštolským listem „Egregie virtutis“ 31. XII. 1980 – vždyť na Petrově stolci byl Jan Pavel II. - Slovan.
Jaký význam měla cyrilometodějská myšlenka v plnosti času, když jsme začali pořádat tyto poutě ( tj. na konci XX. století, ale i dnes ?
1/ aby v naší zemi – v této době byla rodným jazykem vzdávána čest Bohu a
přinášena mu oběť
2/ aby bylo vnášeno světlo víry do našich rodin, škol i pracovišť
3/ abychom žili slova evangelia v každodenním životě
4/ abychom si v našem národě vyprošovali kněžská a misijní povolání
5/ abychom si uvědomovali, že problémy slovanských národů a národů
východní Evropy jsou i v současné době obdobné a že je třeba řešit v jednotě
mezi sebou a v jednotě s Kristem
6/ aby v duchu cyrilometodějské myšlenky tato společnost byla naplněna touhou
po míru a zejména po spolupráci mezi východem a západem.
Proto ke cti sv. Cyrila a Metoděje a za rozšíření cyrilometodějské myšlenky u nás v Evropě i ve světě jsme přinášeli a dosud přinášíme touto poutí oběti:
1/ námahy /tj. vzdát se lenosti/
2/ času /obětovat 10 - 12 dní v roce na tento úmysl bez jakýchkoliv ale
3/ finanční /úhrada cestovních výloh/
A tak pod ochranou sv. Cyrila a Metoděje i dalších významných světců, sv. Vojtěcha patrona pražské arcidiecéze a sv. Františka z Assisi a zejména naší ochránkyně Panny Marie se každoročně vydáváme na pouť z Levého Hradce na Velehrad.
Možnost účasti na CMP je trojí:
1) Přímá – tj. putování buď na celé pouti nebo jen na některých etapách.
2) Duchovní – tj. spoluúčast v den pouti za předpokladu, že účastník bude vše, tj. modlitby (mši sv.), utrpení, práci, obětovat na úmysly etapy CMP, a že se tento den bude modlit celý růženec na konkrétní úmysly (viz dále), a že si v tento den přečte alespoň část z Písma svatého Starého nebo Nového Zákona, která se vztahuje k myšlenkám příslušné etapy.
3) Finanční a hmotná – tj. že podpoří potřeby Církve nebo přímo i poutníků svou prací, službou, pohoštěním, finančně, apod.
Denní program, který dodržujeme od prvních ročníků:
Radostný růženec na úmysl otce kardinála a ostatních ordinářů.
Bolestný růženec na úmysl jednotlivých poutníků /za sebe,naše rodiny a přátele/
Ve 12 hod Anděl Páně.
Růženec světla za mír a za Evropu (zavedeno až v posledních létech)
Slavný růženec na úmysl sv. Otce (občas se ho pokoušíme modlit i latinsky).
Technická poznámka: Úvod k prvnímu růženci „ Věřím v Boha“ atd. se modlíme vždy všichni účastníci společně pokud možno ještě před vyjitím z kostela, ostatní „po pěti“ poutnících – je to praktické a mobilní (za socializmu bylo i bezpečnější).
Pro každý ročník jsou vybírána též témata k rozjímání.
Modlitbou poutníků je následující převzatá z liturgie o svátku sv. Cyrila a Metoděje:
„Bože, tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem. Dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství, řídíme se jím ve svém životě a na jejich přímluvu ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky. Amen“
Při dvou a vícedenních etapách je mše svatá, společná ranní a večerní modlitba (dle možnosti z breviáře).
Dodatek: Tento program i ostatní texty schválil pan kardinál a předal nám osobně grafický list se všemi třemi spolupatrony Evropy a vlastnoručně tam připsal věnování:
„K další cestě ve šlépějích sv. Cyrila a Metoděje žehná Frant. kard. Tomášek
V minulém století se chodilo (stále se zvětšujícím množstvím poutníků – od deseti až k šedesáti) každý rok od února do června; vždy jedna dvoudenní (někdy i třídenní) etapa za měsíc, a každý den cca 20 – 35 km. Celkem se k Velehradu proputovalo 340 – 360 km. Každý rok se chodilo jinou trasou, a to nejen z důvodů utajení akce před komunistickou „veřejnou bezpečností“, ale i proto, aby bylo cestou „promodleno“ co nejvíce českých a moravských míst a cest. Nevíme, kudy tenkrát skutečně přišli první moravští misionáři, a tak chodíme jakoby v jejich stopách nazpět na Velehrad. Tyto poutě se staly nejen poděkováním Bohu a našim prvním misionářům za dar víry, ale i prosbou za církev v naší zemi a ve světě, za to, aby církev u nás dosáhla opět svobody, aby se mohly znovu stavět kostely, aby se národ navrátil k víře, a také kajícím skutkem za hříchy a nedostatky nás křesťanů i celého národa.
Byla to tehdy jedna z mála možností, jak projevit svou víru tak typicky křesťanským způsobem, jakým je pěší kající, prosebná i děkovná pouť na místa svatá, spojená s počátky národní církve. Otec kardinál Tomášek měl velký zájem o tuto pouť i poutníky. Vždy v listopadu nás přijal v arcibiskupském paláci, projednal s námi témata následující poutě a požehnal nám. O průběhu cesty se nechal průběžně informovat a často nám posílal pozdrav i povzbuzení, které jsme si předčítali na závěr pouti na Velehradě u hrobu arcibiskupa C. A. Stojana.
Celkem jsme tedy za uplynulá léta proputovali z Levého Hradce na Velehrad téměř 11000 km. A pokud bychom to chtěli přepočítat na kilometry prochozené jednotlivými poutníky „osobokilometry“, jak jsme tomu říkali, dá se uvažovat o tom, že máme zde našlapáno čtvrt milionu kilometrů.
Moravská větev z Nového Jičína vychází též od roku 1982 a slaví tedy rovněž třicetileté jubileum. Začíná vždy v neděli po zahájení pouti na Levém Hradci. Trasa této pouti se na rozdíl od levohradecké namění - vede přes Svatý Hostýn a Štípu na Velehrad. Oba proudy se vždy sešly v neděli v polovině června na mši svaté na Velehradě a v kapli u hrobu arcibiskupa Stojana, kde se dosud na závěr modlíme společný desátek růžence a potom i fotografujeme u sochy Božského srdce Páně před bazilikou.
Nejvíce poutníků na obou trasách chodilo v osmdesátých letech. Vrcholem všech těchto poutí byla velká pouť do Říma na svatořečení Anežky České v listopadu 1989, kterou organizoval poutní výbor, vzniklý na Cyrilometodějských poutích. A také program na cestě do Říma i zpět – tři růžence a jejich úmysly i další rozjímaní a modlitby byly plně přejaty z programu CMP. Takže jsme se dožili i toho třetího poutního místa, o kterém hovořil otec kardinál Tomášek.
Tak tomu bylo až do roku 2001, kdy jsme mysleli, že s poutí definitivně skončíme, protože chodilo stále méně poutníků. Důvodem byla jednak skutečnost, že mnozí mladší poutníci těchto CMP založili rodiny a nyní měli jiné úkoly a povinnosti (velice mnoho se jich seznámilo právě na těchto poutích), ale byl i další důvod: v posledních létech se otevřel v naší vlasti velký prostor k dalším aktivitám. Předpokládali jsme proto, že budeme pokračovat již jen pouze dvěma etapami: první levohradeckou a poslední velehradskou. Ale téhož roku (2001), se začali pořádat etapové pěší poutě na Velehrad z dalších míst na Moravě: nejdříve z Velkého Meziříčí a v následujících létech i z mnoha jiných míst.
A tak ještě v roce 2001 jsme se domluvili s hlavním organizátorem a neúnavným propagátorem pěších poutí na Velehrad otcem děkanem P. Janem Peňázem. Rozhodli jsme se k velkomeziříčskému proudu. A tak od roku 2002 chodíme společně. Spojili jsme moravský poutnický elán s naší tradicí i zkušenostmi. Levohradecká (pražská) větev tedy přežila a chodí se i nadále. Dokonce se i počty poutníků rozrůstají. A to nejen tím, že se jí zúčastňují sestry a bratři z Velkého Meziříčí a Jihlavy, ale že i v Čechách našli další poutníci (z Prahy, Chomutova a dalších míst) a přidali se k nám.
Chodí se za každého počasí, protože – podle sv. Františka – je počasí vždycky krásné i když pokaždé jiné. Během cesty přijímáme mnoho darů od Pána – především můžeme chválit jeho dílo přírody, kterou kolem sebe vidíme a vlastníma nohama procházíme. Zakoušíme společenství i přátelství, které mezi poutníky z různých míst naší vlasti vzniká, a také vzájemnou pomoc. Často i krásná setkání s místními farníky na místech, kde se zastavujeme, nebo přespáváme (při dvoudenních etapách). Na vlastní oči můžeme vidět stav kostelů a farností v Čechách a na Moravě (a může to být podnětem k dalším modlitbám).
XXX. jubilejní pěší etapová pouť v roce 2011 po stopách těch, kdo k nám na Moravu i do Čech přinesli křesťanskou víru a na poděkování za dar víry bude jako obvykle zahájena v sobotu
19. února mší svatou v 9.30 hod. v kostele sv. Klimenta na Levém Hradci - UBI CHRISTIANITAS INCEPTA EST – kde se započalo křesťanství (v Čechách). Vzhledem k tomu, že tento rok slavíme 800leté jubileum narození sv. Anežky, povede první etapa přímo do kostela sv. Františka z Assisi tj. ke křížovníkům (13 km), kde uctíme ostatek sv. Anežky. A dále budeme pokračovat do kostela sv. Anežky na Spořilově (8 km). A zde bude začínat druhá etapa v neděli
20.února mší svatou v 7.30 hod.
Druhá větev zahájí svůj XXX.ročník v neděli
27. února v Novém Jíčíně.
POZVÁNKA
Srdečně zveme všechny jak na úvodní etapy, kde se nás schází okolo 60, tak i na další. Není třeba se zúčastnit všech etap. Je možné se přidat třeba jen na jednu nebo dvě etapy, nebo jen na jejich části. Každý si vezme na pouť své úmysly a trápení, které může při „modlitbě pohybem“ svěřit Pánu. Kdo chce, putuje jako výraz svého pokání nebo ochoty k obrácení. Je to radostné pokání, které konáme z lásky k Bohu, je to určitý způsob meditace, kdy namáháme tělo, aby Bůh mohl oslovit otevřenou duši, která se odváží vykročit ze stereotypu všedních dnů na pěší pouť. Takto – pěšky – chodili po světě i první františkáni, takto chodili první misionáři, takto chodili první křesťané, i naši předkové. Jako oni chodíme kolem kapliček, Božích muk a křížků, od města k městu, od vesnice k vesnici, od kostela ke kostelu. Nikdo se nemusí bát dvaceti či třiceti kilometrů – máme na to vždy skoro celý den. Chodí s námi i osmdesátiletí poutnice.
Kontakty na organizátory "pražské" větve pouti:
Libor Gottfried: 739 389 158 e-mail: L.Gottfried@seznam.cz
František Reichel: 602 614 332 e-mail: f.reichel@volny.cz
Uršula Janků: 731 604 392 nebo pevná linka: 286 891 447
nebo mail: Ursula.Janku@seznam.cz
Aktuální informace najdete na internetu:
www.poutnik-jan.cz nebo
www.sfr.cz .
