Prosím tedy, ať zmlknou slova a mluví skutky.
11. červen
Sv. Barnabáše, apoštola
památka
Pocházel z ostrova Kypru, byl to levita a jmenoval se Josef, jméno Barnabáš mu dali apoštolové (Sk 4, 36). Prodal svůj majetek a peníze dal apoštolům pro chudé (Sk 4, 37). Ujal se Pavla, když po obrácení přišel do Jeruzaléma, a uvedl ho k apoštolům (Sk 9, 27). "Byl to výborný muž, plný Ducha svatého a víry" (Sk 11, 24). Později přivedl Pavla do Antiochie (Sk 11, 25-26) a doprovázel ho na jeho první apoštolské cestě (Sk 13, 2 a násl.). Bývá jmenován dokonce před Pavlem (Sk 11, 30; 12, 25; 13, 2.7; 14, 14; 15, 12.25). Na apoštolském sněmu v Jeruzalémě hájil názor, že pohanům, kteří se chtějí stát křesťany, se nemá ukládat židovský zákon (srov. Sk 15, 1 -12). Když se s Pavlem rozešel, vzal s sebou svého příbuzného Marka na Kypr (Sk 15, 36-39). Pavel se o něm zmiňuje ještě, když na své druhé apoštolské cestě píše z Efesu do Korintu (1 Kor 9, 6).
Z výkladu svatého Chromácia, biskupa, na Matoušovo evangelium
(Tract. 5, 1.3-4: CCL 9, 405-407)
Vy jste světlo světa
Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Pán nazval své učedníky solí země, protože srdce lidského pokolení, ďáblem omámené, okořenili nebeskou moudrostí. A nyní je nazývá také světlem světa, neboť byli osvíceni od něho samého, jenž je pravým a věčným světlem, a proto se také sami stali světlem v temnotách.
Protože on sám je sluncem spravedlnosti, nazývá nikoli neprávem také své učedníky světlem světa; neboť skrze ně jako skrze zářící paprsky vylil na celý svět světlo, v němž se nám dává poznat. Oni zahnali z lidských srdcí temnoty bludu tím, že ukázali světlo pravdy.
Skrze ně jsme byli i my osvíceni, stali jsme se ze tmy světlem, jak říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. A opět říká: Noc ani tma nemá nad vámi právo. Vy všichni jste přece synové světla a dne.
Právem to dosvědčuje i svatý Jan ve svém listě, když praví: Bůh je světlo, a kdo zůstává v Bohu, je ve světle, jako i on je ve světle. A protože máme radost, že jsme byli vysvobozeni z temnot bludu, máme stále chodit ve světle jako synové světla. Proto praví apoštol: Vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života. Jestliže to nebudeme dělat, budeme tak potřebné a užitečné světlo svou nevěrností jako nějakým závojem zastírat a zastiňovat, ke své vlastní škodě i ke škodě druhých. Vždyť známe z Písma, jak byl patřičně potrestán onen služebník, který svěřenou hřivnu raději ukryl, než aby z ní těžil nebeský zisk, a neuložil ji do směnárny.
Musí v nás tedy stále svítit ona zářivá svítilna, která byla rozžata pro naši spásu. Máme totiž svítilnu nebeského přikázání a duchovní milosti, o níž prohlašuje David: Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce. A Šalomoun o ní říká: Vždyť příkaz je svítilna, naučení je světlo.
Nesmíme tuto svítilnu zákona a víry ukrývat, ale naopak musíme ji pro blaho mnohých vždycky stavět v církvi na svícen, abychom my sami užívali světla pravdy a aby osvěcovalo všechny věřící.
13. červen
Sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele církve
památka
Narodil se kolem roku 1195 v Lisabonu a rodiče mu dali jméno Fernando. Vstoupil do řádu augustiniánských kanovníků a po dokončení studií přijal kněžské svěcení. V roce 1220 se stal františkánem a přijal jméno Antonín. Odešel hlásat evangelium do Afriky, ale brzy onemocněl a musel se vrátit do Evropy. Po krátkém pobytu v klášteře na Sicílii se setkal v Assisi se sv. Františkem (1221), na jeho přání pak v Bologni učil řádové spolubratry teologii. V severní Itálii kázal proti katharům, v jižní Francii proti sektě albigenských, po návratu do Itálie proti lichvářům a zasazoval se o práva chudých. Na jeho kázání přicházely tisíce lidí. Zemřel 13. VI. 1231 ve svém klášteře v Arcelle u Padovy. Za necelý rok byl prohlášen za svatého a v roce 1946 za učitele církve.
Z kázání svatého Antonína
(Sermones Dominicales et in Solemnitatibus: Ed. A. M. Loca-telli, Padova 1895, I, 226b)
Řeč je živá, mluví-li skutky
Ten, kdo je naplněn Duchem svatým, mluví rozličnými jazyky. Různé jazyky jsou různá svědectví o Kristu, například pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost. Těmito jazyky mluvíme, když je uskutečňujeme na sobě, a tím ukazujeme jiným. Řeč je živá, mluví-li skutky. Prosím tedy, ať zmlknou slova a mluví skutky. Jsme plní slov, ale skutky žádné; proto jsme prokleti od Pána, neboť on proklel fíkovník, na němž nenalezl plody, ale jen listí. Svatý Řehoř praví: "Pro kazatele platí zákon, aby konal, co káže." Marně se chlubí znalostí zákona, kdo svými skutky popírá, co učí.
Apoštolové mluvili, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. Blahoslavený, kdo mluví tak, jak mu to vnukne Duch svatý, a ne jak ho navádí jeho vlastní duch. Někteří lidé totiž mluví ze svého ducha, kradou slova druhých, vydávají je za svoje a přivlastňují si je. O takových a jim podobných říká Pán u Jeremiáše: Já přijdu na proroky, kteří druhým kradou má slova. Hle, přijdu na proroky - praví Hospodin – kteří pořád melou svým jazykem a říkají: "Hospodinův výrok." Hle, přijdu na proroky, kteří mají lživé sny – praví Hospodin – kteří je vypravují a svádějí můj lid svou lží, svým chvástáním. Neposlal jsem je a nic jsem jim neuložil, nijak neprospívají tomuto lidu - praví Hospodin.
Mluvme tedy tak, jak nám Duch svatý vnukne, abychom promlouvali. Prosme ho pokorně a oddaně, ať sešle svou milost, abychom dovršili den letnic – padesátý den – dokonalostí pěti smyslů znásobenou plněním desatera, abychom byli plni mocného ducha lítosti nad svými hříchy a zapáleni ohnivými jazyky k vyznávání víry, a tak abychom jednou směli spatřit v plnosti světla uprostřed svatých slávu trojjediného Boha.