Liturgický rok

4. neděle velikonoční

Je suis le bon pasteur ... Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn.








4. neděle velikonoční

První čtení: Skutky apoštolů 2,14a.36–41

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha Svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

Druhé čtení: 1. list Petrův 2,20b–25

Milovaní! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. „On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.“ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže), abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

Evangelium: Jan 10,1–10

Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“

Ovečky


PROSBY:

Spravedlivý Otče, tys chtěl, aby tvůj Syn skrze kříž vešel do své slávy, ať všechno přitáhne k sobě.

BOŽE, PRO ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTOVO OCHRAŇUJ SVŮJ LID.

Skrze Syna, tebou oslaveného, sešli církvi svatého Ducha, aby byla znamením jednoty celého lidského rodu.

BOŽE, PRO ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTOVO OCHRAŇUJ SVŮJ LID.

Skrze vodu a Ducha svatého jsi znovuzrodil nové pokřtěné, dej všem, ať zůstanou věrni svému křtu a dojdou do věčného života.

BOŽE, PRO ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTOVO OCHRAŇUJ SVŮJ LID.

Skrze svého vzkříšeného Syna ujmi se ubohých, osvoboď vězně, uzdrav nemocné, a ukaž celému světu svou dobrotu.

BOŽE, PRO ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTOVO OCHRAŇUJ SVŮJ LID.

Zemřelým bratřím, které jsi nasytil tělem a krví oslaveného Krista, dej v poslední den účast na vzkříšení.

BOŽE, PRO ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTOVO OCHRAŇUJ SVŮJ LID.

Je suis le bon pasteur ...


ZAMYŠLENÍ:

Je dost nebezpečné dělat úvahy do budoucnosti a přesné prognózy. Je ještě nebezpečnější očekávat, že se v budoucnosti bude opakovat minulost. Přece však nezbývá, než se na tento tenký led pustit. Vedou k tomu úvahy nad strukturou hlásání evangelia a přijetí víry, jak je ukazují Skutky. Křesťanství totiž bylo zřejmě v prvých dobách přijímáno jako záchrana. Ovšem záchrana zcela zvláštní. Taková, která začíná působit hned v současnosti, ale jejíž účinky směřují do budoucnosti a v ní se teprve naplní. Ne tedy sladký únik ze světa, ani podání utišujícího prášku, ale zásadní řešení celého lidského života a celé věčnosti. A lidé, k nimž apoštolové mluvili, byli asi z velké části lidmi, kteří záchranu hledali, kteří byli tedy této myšlence otevřeni. Proč tomu tak bylo právě tehdy a tam, kde apoštolové kázali, to by vyžadovalo větší úvahu. Ale všimněme si jiné věci: že Petr a ostatní zřejmě hlásali evangelium právě tam, kde byly předpoklady k jeho přijetí. A že se nevěnovali třeba pečlivé výchově dětí, které by ponenáhlu navykali na požadavky evangelia, ale že naopak přicházeli k dospělým, hotovým lidem, které je těžko předělat - ale kteří zároveň ze své zkušenosti vědí o bídě světa, o bídě své osobnosti, o nadějích domnělých i skutečných, o problému zla, smrti, hodnotách lidského života - a kteří tedy jsou schopni vědomě, z vlastního přesvědčení, po záchraně sáhnout. A takový člověk potom prožil svůj křest jako zásadní mezník v životě, jako vstupní bránu spásy, jako velký počátek záchrany. Může se něco takového vrátit? Ano i ne. Úplně stejná situace se samozřejmě nevrátí. Ale je jisté, že dnes jako tenkrát, je třeba posluchače evangelia a kandidáty víry hledat především tam, kde se lidé ptají, kde hledají záchranu - ovšem záchranu celkovou, záchranu, po níž člověk toužívá, je-li v mezní situaci. Známe-li například průběh obrácení lidí, které se událo v jejich vážné nemoci a potom zůstalo, nemůžeme říci, že se ten člověk obrátil jen proto, že mu teklo do bot, a tak že hledal pomoc kdekoliv byla nabízena. Protože právě člověk nemocný, člověk po úraze, ale také člověk, kterému se zhroutilo manželství, zaměstnání, naděje, je člověkem, který ne už teoreticky, ale zkušenostně nahlédl, co je v životě opravdu pomíjivé, co neunese lidskou existenci, co je jen zdánlivou jistotou či náplní života. A proto je zřejmě otevřen přijetí radikálně nové odpovědi.

Čtěme tedy znovu Petrovo letniční kázání ve Skutcích a pokusme se nejprve představit si lidi, kteří víru přijímali; odhadnout (bez přílišné fantazie) jejich vnitřní svět. A potom to srovnejme se světem dnešním. A uvidíme možná, že mnozí, kteří vyrostli v křesťanství, nemají velké předpoklady k jeho živému přijetí, protože sice pravdy víry znají, ale nemají dojem, že by je potřebovali. Nekladou si otázky, na něž křesťanství odpovídá. Cítí se v životě až příliš sami sebou, svými schopnostmi nebo mocí techniky jisti. Nejde o to odsoudit je - spíš je pochopit. A hlavně získávat pochopení pro ty, kteří otevřeni jsou - a nacházet k nim cesty. Recept na to zřejmě není. Ale jedno víme jistě - ti, co hlásali v první církvi víru, šli tam, kam je posílal Duch - bez vlastních plánů, projektů a předběžně stanovených zásad.

Je tedy možné, že právě tam, kde zrovna někdo z nás žije, třeba v celém našem okolí, teď předpoklady k přijetí víry u většiny lidí nejsou. Není proto třeba vyprodávat evangelium za sníženou cenu nebo podléhat zoufalství nad jeho koncem. Je třeba spíš pročišťovat víru vlastní, nalézat hloubky naší záchrany a našeho osvobození. A potom je naděje, že budeme moci a umět říci poselství o záchraně, o osvobození z moci zla těm, kteří se na ně budou ptát, kteří ho budou hledat. Kdy? Kde? Zda za našeho života? Bude-li jich mnoho? To je věc Boží.

Je suis le bon pasteur ...


Z homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia

(Hom. 14, 3-6: PL 76, 1129-1130)

Kristus, dobrý pastýř

Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce, to znamená miluji je, a moje ovce znají mne. Jako kdyby přímo řekl: Kdo mě miluje, jde za mnou. Kdo totiž pravdu nemiluje, dosud ji vůbec nepoznal.
Nejmilejší bratři, slyšeli jste o nebezpečí, ve kterém jsme my. Zamyslete se také nad tím, co říká Pán o vašem nebezpečí. Posuďte sami, zdali jste jeho ovce, zkoumejte, zdali ho znáte, znáte-li světlo pravdy. Myslím tím, zdali ho znáte ne tak, že v něj věříte, ale že ho milujete. Zdali ho znáte ne vírou, ale skutky. Neboť týž evangelista Jan, který zaznamenal tato slova, jinde praví: Kdo tvrdí: Znám ho, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář. Proto i na tomto místě Pán hned dodává: Jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Jako by přímo řekl: To, že já znám Otce a on zná mne, se ukazuje v tom, že dávám svůj život za své ovce. Neboli to, jak miluji svého Otce, ukazuji tím, s jak velikou láskou umírám za své ovce.
A o těchto ovcích dále říká: Moje ovce slyší můj hlas; já je znám, ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. O nich také řekl o něco dříve: Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet a vycházet a najde pastvu. Vejde totiž k víře; a vyjde od víry k patření, od důvěřivosti k nazírání a pastvu nalezne ve věčném požívání. Ovce dobrého pastýře tedy nacházejí pastvu, neboť každý, kdo ho následuje s čistým srdcem, pase se na věčně zelené pastvině. Ale co jiného je pastva těchto ovcí než niterná radost věčně kvetoucího ráje? Pastvou vyvolených je totiž stálé patření na Boží tvář, neboť když na Boha patříme bez umdlení, duše se bez konce sytí pokrmem života.
Hledejme tedy, bratři nejmilejší, tuto pastvu, abychom se na ní mohli radovat spolu se slavným shromážděním tolika nebešťanů. Pozváním kéž je nám sama tato radostná slavnost. Nuže, zapalme, bratři, svého ducha, ať se znovu rozhoří víra v to, čemu jsme uvěřili, zahořme touhou po nebeských výšinách. A takto milovat již znamená jít.
Od radostí niterné slavnosti ať nás neodvrátí žádné protivenství; neboť když někdo touží jít k zamýšlenému cíli, jeho touhu neodradí žádná překážka v cestě. Ať nás nesvede žádný přelud klamného štěstí. Pošetilý by přece byl poutník, který by cestou při pohledu na rozkošné louky zapomněl jít, kam měl namířeno.

Je suis le bon pasteur ...



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 03. 05. 2020 | 1983 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE