2. neděle adventní

"Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."







2. neděle adventní

První čtení: Izaiáš 11, 1-10

Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků. Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

Druhé čtení: list Římanům 15, 4-9

Bratři! Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste žili v souladu podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: 'Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu.'

Evangelium: Matouš 3, 1-12

V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!' Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera už je přiložena stromům ke kořenu; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."



PROSBY:

Pane Ježíši Kriste, stal ses člověkem a ukázal jsi světu slávu svého božství, kéž tvůj příchod je pro nás zdrojem života.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Tys na sobě pocítil naši slabost, měj proto s námi slitování.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Při svém prvním příchodu ses ponížil a vykoupil jsi svět z hříchu, až přijdeš podruhé ve své slávě, vysvoboď nás ze všeho, co jsme hříchem zavinili.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ty žiješ a všechno řídíš, ve své dobrotě učiň, ať dosáhneme věčného dědictví.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ty sedíš po Otcově pravici, dej, ať zemřelí spatří tvou tvář, aby se radovali v tobě.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

ZAMYŠLENÍ:

Není-li člověk právě skalním nadšencem, potom mívá strach, aby lehkověrně neuvěřil něčemu, co se tváří jako nadějná zpráva, ale co řešení životních otázek nepřináší. Takové a podobné pocity bychom mohli zakoušet nad Izajášovým textem. Zní krásně. Vznešeně. Ale ta vize harmonie mezi zvířaty (i lidmi), ta se nám může zdát být neskutečnou. Zvlášť tenkrát, budeme-li naplnění textu situovat jen a pouze směrem do budoucnosti, jako něco, co by mohlo - mělo přijít kdoví kdy. Ale zde je třeba znovu si připomenout, že význam prorockých textů sahá od doby, kdy byly řečeny, přes přítomnost k budoucnosti. Na prvé části dnešního úryvku to vidíme jasně: ratolest z pahýlu Jesse už vyrazila - je to Ježíš, na němž spočinul Duch Hospodinův v plnosti, jak o tom mimo jiné svědčí texty evangelií o Ježíšově křtu v Jordánu. A každého, koho on potkal a kdo se setkává s jeho slovem, nesoudí podle zdání a doslechu, ale podle pravdy. V Ježíšovi přišla pravda o Bohu i o člověku na svět osobně. Ale není to tak, že on by soudil "ty druhé", jak by si to člověk třeba rád představoval. Ježíš soudí každého a nikoho, protože "v tom spočívá soud - že světlo přišlo na svět a lidé si zamilovali víc tmu než světlo. Kdo v něho věří, není souzen, kdo nevěří, už je odsouzen", jak říká Janovo evangelium (srov. Jan 3,18 - 21). Pro ubohé v zemi už je rozhodnuto - jsou blahoslavení, tenkrát, kdykoliv, dnes. Bůh jim neodpírá svou lásku, naopak, hledí si jich. Ale jak to bude s tou idylou, až se "kráva bude pást s medvědicí", kdy to bude, až poznání Hospodina naplní zemi? Kdybychom čekali, že to vše bude k jistému datu, měli bychom jen polovinu pravdy. Ano, harmonii ve všem můžeme očekávat v novém nebi a nové zemi, v obnoveném stvoření po Ježíšově druhém příchodu, až se zjeví Boží království ve slávě. A tehdy se ta harmonie jistě bude týkat všech, lidí i zvířat. Ale ani tady nejsme odkázáni jen a pouze na nedosažitelnost, netermínovanou budoucnost, protože i zde je vlastně řeč o věcech, které se už dějí. Už teď naplňuje poznání Hospodina zemi, a to v těch, kdo poznali Krista a přijali evangelium. Už teď nastává harmonie mezi těmi, kteří se s Bohem smířili, kteří žijí z jeho odpuštění, kteří se vydali v tomto životě Ježíšovou cestou. Každé křesťanské společenství, přes problémy, které v něm vznikají a budou vznikat, může být jakýmsi vzorkem, zčásti úspěšným pokusem o zviditelnění těchto Božích věcí v tomto světě. Jedno ale nelze tváří v tvář textu přehlédnout: že pokoj, harmonie a dobrá budoucnost nejsou pouhým plodem lidských opatření, rozhodnutí, natož jen přání. Vycházejí z něčeho velmi podstatného, že totiž poznání Hospodina může naplňovat zemi. A to nemůže být v tomto pozemském stavu lidstva nikdy jednou provždy vyřízeno. O to usiluje každá generace znova a znova - a proto, i když Mesiáš už přišel, nezavládla na této zemi natrvalo mesiánská idyla taková, jak si to Židé představovali. Ovšem je třeba k tomu doplnit, že výzva Jana Křtitele v celé naléhavosti a drsnosti patří také každé lidské generaci. Protože právě a jen v ní se rozhoduje o tom, jaká harmonie v ní nastane. Tento úkol - včetně jeho základu, totiž poznání Hospodina - nelze přesouvat až na potomstvo. To si bude muset vybojovat tyto věci znova, pro sebe - otcové jim je nebudou moci předat, jen předvést ve svém životě. Není tedy třeba vidět v Izajášově textu utopii. Je spíš třeba pochopit, že se už v dějinách naplňoval a prožít jeho naplnění i ve vlastním životě.