Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
1. neděle adventní
První čtení: Izaiáš 2,1-5
Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!
Druhé čtení: list Římanům 13, 11-14
Bratři!
Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.
Evangelium: Matouš 24, 37- 44
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka.
Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.
Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."
PROSBY:
Ježíši, Synu Nejvyššího, tys byl Gabrielem zvěstován Panně Marii, přijď a vládni svému lidu na věky.
PANE, PŘIJĎ A ZŮSTAŇ S NÁMI.
Ježíši, Svatý Boží, tvůj předchůdce se v Alžbětině lůně zaradoval nad tebou, přijď a přines celému světu radost ze spásy.
PANE, PŘIJĎ A ZŮSTAŇ S NÁMI.
Ježíši, Spasiteli, tvé jméno zjevil anděl Josefovi, muži spravedlivému, přijď a osvoboď svůj lid od jeho hříchů.
PANE, PŘIJĎ A ZŮSTAŇ S NÁMI.
Ježíši, světlo světa, tebe očekával Simeon a všichni spravedliví, přijď a buď naší útěchou.
PANE, PŘIJĎ A ZŮSTAŇ S NÁMI.
Ježíši, vycházející slunce, které nikdy nezapadne, Zachariáš o tobě předpověděl, že nás navštívíš z výsosti, přijď a zjev se zemřelým a vyveď je ze stínu smrti.
PANE, PŘIJĎ A ZŮSTAŇ S NÁMI.
ZAMYŠLENÍ:
Stačí jedny zprávy ze světa, ať v rozhlase, v televizi nebo v novinách, a člověku může být hned ze všeho špatně. Nejen války, nejen výhrůžky, ale ta záplava nenávisti mezi lidmi, to bloudění za štěstím, které v osudech jednotlivců i skupin vede k opaku toho, co bylo hledáno. Ano, i v měřítkách pouhých sousedských poměrů: nejen množství nenávisti, zlé vůle, nebezpečné hlouposti, ale i těch pokažených životů, morálních krachů, bezvýchodných situací... Je vůbec nač se těšit? Je reálné něco dobrého očekávat? Až do takové skepse lze dojít. Skepse ale není jediná možná špatná cesta. Je přece možné vrátit se do mládí, oddat se snění o tom, jaké to bylo, když jsme byli malí, vyrobit si kousek takového minulého štěstíčka. Nebo se uzavřít do sebe, nechtít nic vidět a vědět, žít si v sobě pro sebe. Ale je také možné vzít vážně Boží slovo a vzít ho jako slovo plné života, síly, naděje, slovo ukazující cestu. O to se pokusme.
Izajášova slova působí jako balzám, ale neměla by působit jako sladká utopie. Ta slova nás nevedou jen do budoucnosti, ale obracejí náš pohled i do křesťanské minulosti. Protože hora Hospodinova domu byla postavena - když z Jeruzaléma vyšlo Hospodinovo slovo. A také tu už byli lidé, kteří "překuli meče v radlice". Nejen byli, jsou. Jak a kde?
V lidstvu už bylo vymyšleno mnohé od času Kristových. A mnoho dobrého. Ale nikdo ještě nepřekonal pravdu o vzkříšení pravdou hlubší a víc obdarovávající. Nikdo nevymyslel lepší prostředek na potírání zla, než je láska vůbec, a k nepřátelům zvlášť, ač lidé vymysleli mnohé způsoby likvidování protivníků a odhalování zla skutečného i domnělého. Nikdo nevymyslel větší a hlavně účinnější paradox, než "kdo chce svůj život zachovat, ztratí ho, kdo svůj život ztratí pro mne a pro evangelium, ten jej nalezne", a "nepadne-li pšeničné zrno do země a neodumře, nepřinese užitek". A nikdo neosvědčil také v dějinách větší lásku, víc odpuštění a větší věrnost, než Bůh vůči vyvolenému národu a vůči církvi. Nikomu se nelze svěřit tak plně, bez výhrad, jako živému Bohu. A tak kdo se nemá na co těšit, kdo neví, kam už se vrtnout, aby nebyl zklamán, koho poslechnout, aby nenaletěl, nebo se nezklamal, může slyšet Izajáše a vidět církev, která nese dějinami evangelium. Hora Hospodinova domu stojí - je to církev, lidsky ubohá, ale stále nesoucí poselství evangelia o Boží lásce, stále nesoucí křtícího, odpouštějícího, sytícího a sjednocujícího Krista, stále tak spojující zemi s nebem. Kdo chce, může slyšet Boží slovo a učit se tak Božím cestám, které nevedou ani ke zmaru, ani k rozmnožení zla, ani k beznaději. Ze Siónu nauka vyšla, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo, je to Slovo tělem učiněné a každý se může učit nejen o něm, ale hlavně od něho, jak žít. A ten, kdo tam vystoupí, a kdo se naučí, začne překovávat meč i kopí, jako už mnozí před ním. Začne totiž milovat a odpouštět. A tyto dva akty, jak ukazují dějiny, nenahradí ani vojenské bloky, ani smlouvy o tom či onom, ani sny o moci či takové či oné budoucnosti, ani důkladná kontrola jedněch druhými či třetími.
Bůh přišel v Kristu mezi nás a je s námi ve své církvi stále. Není tedy třeba čekat, až pro nás v budoucnu něco udělá. Lze čekat, že se s ním setkáme teď, hned, dnes, zítra, pozítří - jen co s vírou zatoužíme po jeho odpuštění, po jeho sjednocující lásce, po jeho Duchu. To není útěcha, to je realita. Je na co čekat, je na co se těšit. Ne až jednou. Hned. Jen nesmíme přehlédnout toho, který se nám chce darovat. Osobně. On sám sebe, ne jenom něco, nějaké dary. Vystupme ze tmy beznaděje, ze tmy nenávisti, ze tmy sobectví, ze tmy víry s mnohou rezervou, s mnohými "ale" - máme možnost chodit v Hospodinově světle. Ne až někdy, ale třeba už dnes. V tomto mizerném světě. S vědomím vší lidské ubohosti, ale přece ne v beznaději, či utopické nepravdivé naději, ale v Duchu a v pravdě
