"Dnes budeš se mnou v ráji."
SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE
První čtení: 2. kniha Samuelova 5,1-3
Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: "Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem."
Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.
Druhé čtení: list Kolosanům 1,12-20
Bratři !
Děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
On je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj.
Evangelium: Lukáš 23,35-43
Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!" Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého."
A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."
PROSBY:
Pane, zůstaň s námi po celý den, ať nám slunce tvé milosti nikdy nepřestane svítit.
PANE, ZŮSTAŇ S NÁMI.
Zasvěcujeme ti tento den a slibujeme, že neučiníme ani neschválíme nic špatného.
PANE, ZŮSTAŇ S NÁMI.
Pane, učiň, ať z nás celý tento den vyzařuje tvé světlo, abychom byli solí země a světlem světa.
PANE, ZŮSTAŇ S NÁMI.
Ať láska tvého Svatého Ducha vede naše srdce i ústa, abychom vždy setrvali ve tvé spravedlnosti a chvále.
PANE, ZŮSTAŇ S NÁMI.
ZAMYŠLENÍ:
Nemáte někdy trochu dojem, že jsme nemocní nějakou nabubřelostí, když tvrdíme, že Ježíš je králem tohoto současného světa? Vždyť tento svět se cítí v mnohých a mnohých ohledech nad Ježíše povznesen, domnívá se, že ho překonal a nebo o něj vůbec nedbá. A my - „malé stádce“ - vypadáme jako stoupenci krále světa? Snad někde, kde uspořádají velkolepou bohoslužbu ... Ale v poloprázdných kostelích? A nakonec i tam, kde je plno, ale je to tak 2-5% obyvatel města?
Všimněme si ale, že právě v situacích, kdy lidé byli pro Ježíše nadšeni, když někoho uzdravil, když nasytil zástup, když lidé byli žhaví slyšet jeho slovo, zkrátka, když měl úspěch - že v těchto situacích odmítal jakýkoliv pokus prohlásit se za krále a být označován jako Mesiáš. Že je králem, to říká Ježíš až před Pilátem a to zůstane i napsané na kříži. A my, jeho stoupenci, ve svátek Krista Krále čteme právě evangelium o ukřižování tedy o jeho lidském nezdaru a konci. Tehdy ztratil stoupence, učedníky, vliv, možnost dělat cokoliv, měl jen možnost umřít.
Když ale uvážíme, že pro Písmo je Pánem zcela svrchovaným jedině a pouze Bůh, pak pochopíme, že královský atribut může být plným právem dán tomu, kdo je Boží. A Ježíš na kříži Boží je, a to zcela, jako ostatně po celý svůj život. Jenže na kříži je to už jasné, tam není nic jiného, než Bůh, tam je vyloučeno jakékoliv nebezpečí omylu, že by totiž mohl být Ježíš považován za zemského panovníka. Tam je zcela chudý a tak je také vidět jeho jediné bohatství - Bůh.
Bohatí a úspěšní lidé mají své peníze, svůj úspěch, své postavení, svá vyznamenání - a tím vším jsou bohatí. Mají k tomu ovšem nadávky i strach, strach, že o toto přijdou. Nemohou být dost dobře bohatí Bohem, nemohou mít Krista svým králem. Ale u chudých je to jinak.
Kdo nic nemá, nic, co by mu kralovalo, nač by spoléhal, kdo má jen Krista, ten něco o jeho kralování může vědět. Ale nesmíme to příliš zjednodušit. Ježíš není jen tak bez dalšího králem těch, kdo jsou někde ve spodní třetině společenského žebříčku, kdo nic moc nemají a ničím nejsou. Protože i tito lidé mohou být bohatí svou pýchou, sami sebou, mohou být uzavření jakémukoliv daru - jako lotr po levici. Chudoba je jen předpoklad, ale není vírou samou. A tak ten, kdo nic nemá, je vyzýván, aby uvěřil, že jeho bohatstvím může být Bůh. Nemusí svou chudobu zbožnit, ale může ji využít. A pak v tomto světě ukazuje na naději, kterou lze v tomto světě už nalézt, ale která tento svět přesahuje, na naději, kterou je spása v Kristu. Všem těm, kteří mu uvěřili, Ježíš králem je. A nikdo z těch, kteří ho zavrhli, ho tím zavržením nepřekonal.
