Vytrvalostí zachráníte svou duši.
33. neděle v mezidobí
První čtení: Malachiáš 3,19-20a
Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev.
Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.
Druhé čtení: 2. list Soluňanům 3,7-12
Bratři!
Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat.
Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.
Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.
Evangelium: Lukáš 21,5-19
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši."
Všemohoucí Králi, křtem jsi nám dal podíl na svém kněžství, dej, ať neustále přinášíme oběť chvály.
PANE, TY JSI NÁŠ BŮH A SPASITEL
Dej nám milost zachovávat tvá přikázání, abychom skrze Svatého Ducha zůstávali v tobě a ty v nás.
PANE, TY JSI NÁŠ BŮH A SPASITEL
Dej nám svou věčnou moudrost, ať je dnes s námi a projevuje se v našem jednání.
PANE, TY JSI NÁŠ BŮH A SPASITEL
Uděl nám, abychom dnes nikoho nezarmoutili, naopak ať potěšíme všechny, s nimiž se setkáme.
PANE, TY JSI NÁŠ BŮH A SPASITEL
ZAMYŠLENÍ:
Otázky okolo zla si kladl člověk snad vždycky ve své existenci. A křesťanství se občas předhazuje, že problém zla ve světě nechce řešit, že se vyhýbá řešením, která by otázku zla řešila hromadně, pro všechny a natrvalo, že odvádí k laciným útěchám na věčný život. Ale ani uvnitř křesťanství není vše v těchto věcech mnohým jasné. Křesťan někdy upadá do pokušení vidět tento svět jako zcela propadlý zlu a tedy zkáze, katastrofálnímu konci. Svět se mu pak jeví jako něco, co lze opustit, nebrat na vědomí a čekat už jen na svět „onen“. A naopak zrovna tak věřící může upadnout do pokušení, v němž zlo vidí jen jako věc přechodnou a nepodstatnou a tak se mu vše jeví jen jako růžové a nadějeplné. Evangelium ale mluví jinak. V tom, co jsme dnes četli, je výčet všech možných neštěstí, jak těch, která se týkají množství lidí, tak těch, která ohrožují jen věřícího jedince. Tyto všechny věci se už staly a budou se stávat zřejmě i nadále. A evangelium je nepovažuje za děje přechodné, které z lidských dějin vymizí, spíš je realisticky vidí jako něco, s čím je nutno stále počítat, co tu a onde lidstvo nebo člověka potká a co je průvodcem na cestě ke konci časů. Evangelium pro tyto situace nepodává kouzelný proutek, ani oblažující injekci, ale chce na člověku něco, co je velmi realistické, ale ne moc populární: chce aby vytrval. Kdo vytrvá ve věrnosti a lásce ke Kristu a skrze něj k Otci, kdo setrvá v životě z Ducha, ten bude zachráněn. Záchrana je k nalezení v tomto životě, ale neleží v silách tohoto světa, je v Bohu a tedy je na ni spolehnutí. Ale tato záchrana je až na konci vytrvání, tedy na konci života či na konci lidských dějin a to znamená, že není nijak laciná..
Podíváme-li se na svět kolem sebe, ohrožující sebe a ohrožující nás osobně, můžeme si ve světle evangelia uvědomit toto: záchrana jednotlivce, nás samotných, je něco, co do určité míry „máme na starosti“: my máme vytrvat, tedy konkrétně já sám mám vytrvat - a to je s Boží pomocí možné a za mne to nemůže udělat nikdo jiný. Vytrvám-li, budu zachráněn - nemohu říci, že na mně nezáleží! A toto vytrvání ve spolehnutí na Boha, na věrnosti, má důsledek: vydávám tím svědectví. A to zdaleka ne jen křesťanům, svým bratřím ve víře, ale i těm, kteří nás pronásledují, ubližují, nenávidí pro Ježíšovo jméno. Už svou pouhou křesťanskou existencí, svým vytrváním u Krista a u jeho pravdy, svědčím svým bližním, a to mnohem dřív, než mám vůbec možnost s nimi o víře mluvit. A naopak - kdo nevytrvá, kdo Krista třeba pod vnějším tlakem opouští, ten neškodí jen sobě, ale připravuje ostatní o svědectví, s nímž by se mohli setkat.
Nakonec tu zbývá svět. Ten by snad chtělo zachránit nejvíc lidí. Ale celé dějiny ukazují, že ten, kdo chtěl zachránit najednou a jedním činem celý svět, nebo jeho část či vlastní národ, neuspěl a navíc, třeba neúmyslně - přivedl do světa mnoho trápení.
Tedy spíš než recept na záchranu světa, spíš, než lacinou útěchu na nás staví evangelium vážný a někdy nesnadný požadavek vytrvat. Ale slibuje za něj všechno: věčnost, lásku v plnosti, dovršení života, jedním slovem spásu. Je tedy třeba spíš vytrvat, než bát se. Příklady mnoha křesťanských mučedníků a svědků víry z dávných dob i z poslední doby ukazují, že to je možné. Že lze prožít velké utrpení, dlouhá léta žalářů, situace, v nichž člověk neobstojí jen jako hrdina, a při tom vytrvat v utrpení i po něm, když pomine. Věčnost u Boha není zřejmě tak nepřístupná a nedosažitelná, jak by se člověku zdálo, protože jejím dárcem a tvůrcem je Bůh. A na člověku je jenom to, aby se s tímto darem neminul, aby ho nehledal jinde, tam, kde to svůdně vypadá jako velmi nadějné a kde pak nakonec stojí člověk s prázdnýma rukama.
