‘Uvolni mu místo!’
22. neděle v mezidobí
První čtení: Sirachovec 3,19-21.30-31 (řec. 17-18.20.28-29)
Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi.
Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.
Druhé čtení: list Židům 12,18-19.22-24a
Bratři! Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby Bůh už k nim nemluvil.
Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.
Evangelium: Lukáš 14,1.7-14
Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor.
On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: ‘Uvolni mu místo!’ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo.
Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‘Příteli, pojď si sednout dopředu!’ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé.
A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“
Mladý věřící člověk je v nebezpečí, že se bude pro svou víru považovat za něco nepatřičně zvláštního, že ji bude poněkud zakrývat nebo se za ni stydět, že bude mít strach, že si svou víru před ostatními neobhájí. Může mu to dost zkrušit život, ale přece jen to není to nejnebezpečnější. Když dobře poroste a vyzraje, nabude postupně hlubšího chápání víry, nabude jistotu i v obyčejných oblastech života, pochopí, komu uvěřil a co to znamená a nebude si nijak připadat jako druhořadý člověk. Začne se tedy nejen cítit vcelku normálně, ale své křesťanství pochopí jako dar i jako jistou přednost před ostatními. A tady začíná jiné nebezpečí, které ohrožuje hlavně nás, kteří už žijeme v prostoru víry a církve nějaký ten rok. Nebezpečí, že se začneme na lidi kolem nás, na lidi mimo víru, dívat svrchu, že třeba těmi, kteří dělají v životě okaté chyby nebo kteří odpadli, začneme pohrdat. Chcete-li si udělat malý test v té věci, představte si, že skutečně Pán Ježíš pořádá velikou hostinu a pozve na ni vás a všechny lidi z okolních domů, nebo celou vesnici, nebo celý váš podnik, školu atd. A teď - kam si sednete? "Nenacpal" by se věrný křesťan samozřejmě a podle svého rozhodnutí (tedy ne na Ježíšovu výzvu) někam dopředu? Jistě, milujeme Krista a tak chceme být u něho. Ale co kdyby on nějakého zpustlíka nebo protivu (dle našeho hodnocení!) posadil výše, před nás? Snesli bychom to? Uznali bychom, že my soudíme podle zdání, on však vidí do srdce? Tady by si mohl každý potichoučku odpovědět pro sebe sám.
A ještě musíme jít dál. Chudí, zmrzačení, chromí, slepí byli v Izraeli vyloučeni z hostiny. Ptejme se, koho bychom pozvali my. Nebo začněme jednodušeji - koho z pohrdaných lidí dneška, tedy koho z pohrdaných a vylučovaných lidí dneška necháme přiblížit se k nám? Jak sneseme pošklebky druhých lidí? A naopak, jak dovedeme usměrnit svou touhu "zařadit si do sbírky" svých návštěvníků dalšího člověka, kterého ostatní uznávají, kterým se můžeme pochlubit?
Zdi, které si lidé mezi sebou staví, měřítka, podle kterých jedni druhé vylučují, byly a jsou nejrůznější. Kastování mezi lidmi bylo a je - jen měřítka se mění. Dnes: podle aut, podle stupně známostí, podle toho, jak mi kdo může být prospěšný, podle bytového vybavení, podle proslulosti v těch či oněch kruzích ... Může být módou právě stýkat se s člověkem na okraji společnosti a takového považovat za preferovaného a naopak odmítat lidi, kteří jsou "moc slušní, moc konvenční, moc normální".
Ježíš všechny tyto zdi odmítá. Neodmítá ovšem rozdíly mezi dobrem a zlem, mezi pravdou a lží, mezi tím, co je Boží a tím, co se Bohu vzpírá. Ukazuje, že dělit lidi z vypočítavosti je zvlášť zlé a nevede to nikam. Tam ale, kde člověk rozdává nejen bez nároku, ale i bez naděje na odměnu, tam jedná způsobem, který u Boha najde ocenění. Znamená to ovšem radikalizovat jak svou lásku, tak svou důvěru. Svou lásku: nemohu milovat jen ty, vůči kterým mi to jde nejsnáze, ale ty, kteří to nejvíc potřebují. Svou důvěru: mám důvěřovat v to, že Bůh mne obohatil a obohacuje, a nemusím počítat, jestli se mi můj čin v lidské společnosti vyplatí. Rozhodující tedy má být, že je koho pozvat a že je mám na co pozvat. Co z toho vytěžím by mne zajímat nemělo. Teprve potom mohu čekat čestné "místo u stolu". Tedy ne proto, že jsem se "zavedl" ve společnosti bohatých, ale právě proto, že jsem se stal a byl chudým. "Ježíš ... stal se pro nás chudým, abychom my zbohatli z jeho chudoby", říká Písmo.
PROSBY:
Kriste, náš Pane, světlo vycházející z výsosti, prvotino budoucího vzkříšení, dej, ať tě následujeme, abychom nezůstávali ve stínu smrti, ale abychom kráčeli ve světle života.
KRISTE, KRÁLI SLÁVY, BUĎ NAŠÍM SVĚTLEM A RADOSTÍ.
Ukaž nám svou dobrotu, kterou zahrnuješ všechno stvoření, abychom ve všem viděli odlesk tvé slávy.
KRISTE, KRÁLI SLÁVY, BUĎ NAŠÍM SVĚTLEM A RADOSTÍ.
Pane, nedopusť, abychom byli přemoženi zlem, ale učiň, ať zlo přemáháme dobrem.
KRISTE, KRÁLI SLÁVY, BUĎ NAŠÍM SVĚTLEM A RADOSTÍ.
Tys byl při křtu v Jordánu pomazán svatým Duchem, dej, ať milost Ducha svatého vede po celý den také nás.
KRISTE, KRÁLI SLÁVY, BUĎ NAŠÍM SVĚTLEM A RADOSTÍ.
