Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi!
21. neděle v mezidobí
První čtení: Izaiáš 66,18-21
Toto praví Hospodin:
"Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu.
Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity" - praví Hospodin.
Druhé čtení: list Židům 12,5-7.11-13
Bratři!
Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny:
'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.'
V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá?
Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.
Evangelium: Lukáš 13,22-30
Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
Někdo se ho zeptal: "Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?"
Řekl jim na to: "Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím králoství, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.
Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními."
PROSBY:
Stvořiteli vesmíru, vděčně přijímáme od tvé lásky počátek tohoto dne a připomínáme si tvé vzkříšení.
PANE, ŽIVOTE NÁŠ A NAŠE SPÁSO!
Kéž nás dnes tvůj Duch, Dárce všeho dobra, naučí konat, co je ti milé, a tvoje moudrost ať nás vždy vede.
PANE, ŽIVOTE NÁŠ A NAŠE SPÁSO!
Dej nám, ať nás účast na dnešní bohoslužbě naplní velkou radostí ať s radostí slyšíme tvé slovo a přijímáme tvé tělo.
PANE, ŽIVOTE NÁŠ A NAŠE SPÁSO!
Z celé duše ti děkujeme za tvá nesmírná dobrodiní.
PANE, ŽIVOTE NÁŠ A NAŠE SPÁSO!
ZAMYŠLENÍ:
Člověk je od malička mnoha okolnostmi veden k tomu, aby se srovnával s druhými. A nejednou rodič, který požaduje něco od své ratolesti, přivádí z míry argument dítěte, že druzí to a to také nedělají, že jsou třeba ještě horší, že tedy ... co po něm vlastně chce? I my jako dospělí můžeme dělat něco podobného ve vztahu k Bohu a ke křesťanství. Jakmile se začneme srovnávat s druhými, s většinou, můžeme na tom být najednou netušeně dobře. Vždyť většina lidí se nemodlí, nechodí do kostela, nedělá si s řadou morálních problémů starosti. Na jejich pozadí se náš život vyjímá téměř skvěle. Co tedy ti faráři ještě po nás chtějí? Pán Bůh by nás měl spíš odměnit!
Ale existuje mezi křesťany i jiné, dost pesimistické srovnání: křesťan (hlavně ten, který z víry trochu "couvá") začne najednou meditovat o tom, jak vlastně jsou ti nekřesťané často, mnohdy, ano téměř vždycky lepší, než křesťané - a odtud je už jen krůček k tomu, aby náboženství se vším, co s sebou nese, bylo pomalu a jistě odkládáno.
Je fascinující, s jakou elegancí a důsledností odmítá Ježíš neplodné polemiky. Jak mění navrženou polemiku o něčem, co se tazatelů netýká, v imperativ, který se jich týká tak osobně, že před nim nemohou uhnout.
Ať už se tedy cítíme být lepšími než ostatní nebo horšími než ostatní, nebo ať si lámeme hlavu, co udělá Bůh s tou masou lidí, která se křesťanství odcizila nebo je vůbec nepoznala - v každém případě i pro nás platí nepřehlédnutelná výzva: usilujte o to, abyste vešli úzkými dveřmi. A ta výzva není směrována kamsi do budoucnosti našeho života, ta výzva je řečena vždy jen a pouze dnešku a také ji lze - a je nutno - uposlechnout právě dnes. Protože včerejšek je pryč a zítra bude třeba už pozdě. Není to ovšem jen výzva a výstraha. Je to také slovo naděje: dnes, právě dnes a ne kdoví kdy jsou dveře pro mne otevřeny. Jsou těsné, úzké, nevchází se jimi snadno, ale jsou tu, není tedy situace bezvýchodná: je kam vejít a je kdy vejít. A co jsou ty dveře? Je to Ježíš sám s celým svým životem. Je to jeho spása, nabízená skrze křest a víru. Je to náš život, vedený ve víře, tedy podle stylu Kristova, ve směru bezpodmínečných příkazů lásky k Bohu a k bližním. Je to tedy nesnadná cesta následování Ježíše, mnohdy cesta kříže, cesta, kterou nejde většina. Co bude s tou většinou, to nevíme, nesmíme ale zapomenout na podobenství o dělnících na vinici. Šance je i pro ty, kdo přijdou na poslední chvíli. Jisté ale je, že ten, kdo Boží slovo slyší a zachovává, zná cestu, zná dveře a tedy právem se od něho čeká, že nepůjde nazdařbůh, mimo dveře. Odměnou je mu jistota víry, že ví proč a kam jde namáhavou cestou, jistota, že jeho cesta má smysl. Protože je to cesta Kristova, tak není zdrojem zla, nemocnosti světa, ale je zdrojem uzdravování, spásy pro ostatní.
