V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
20. neděle v mezidobí
První čtení: Jeremiáš 38,4-6.8-10
Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."
Druhé čtení: list Židům 12,1-4
Bratři!
Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.
Evangelium: Lukáš 12,49-53
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."
PROSBY:
Otče a Pane všech, tys poslal na svět svého Syna, aby na každém místě bylo oslavováno tvé jméno, posilni svědectví své církve mezi národy.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
Učiň, ať ochotně přijímáme apoštolské učení, aby náš život odpovídal pravdám naší víry.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
Bože, ty miluješ spravedlivé, zastaň se těch, kdo trpí bezpráví.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
Osvoboď nevinně vězněné, dej světlo slepým, ujmi se vyhnanců, ochraňuj cizince.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
Splň touhu věrných zemřelých a doveď je skrze svého Syna k slávě vzkříšení.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
ZAMYŠLENÍ:
Tohle je jedno z evangelií, kde by byl člověk možná v pokušení říci, že je to nějak přehnané, že se to zas tak vážně nedá brát. Proč by muselo z přijetí Ježíše zrovna vzniknout rozdělení - dva proti třem a ještě ve vlastním domě? Jenže ono není přehnané nic. Takové, jak to píše evangelium, to totiž je ve světě: dobro a zlo, pravda a lež, láska a nenávist stojí v příkrém rozporu a jsou navzájem neslučitelné. A kdo se z těchto dvojic snaží dělat celek, ten spojuje oheň a vodu. Ježíš svým vystoupením nepřináší nějaké rozdělení zbrusu nové - zvýrazňuje ale rozpor mezi dobrem a zlem, mezi tím, co je Boží a mezi tím ostatním, který dělá viditelným a jednoznačným. Protože on sám je zcela Boží, tedy zcela dobrý, jednolitý. A tak při setkání s ním musí od tehdy až dodnes každý volit: černé nebo bílé, ano nebo ne. Není střední cesty, pokud člověk bere Ježíše vážně, tedy pokud mu uvěří.
Lidé vlastně takovéto rozdělení nemají příliš v lásce - zdá se jim přepjaté a hlavně nepohodlné. A ono se nepohodlným jen nezdá, ono jím je. Protože odmítá pohodlná, zdánlivě smířlivá (ale ve skutečnosti nijaká) řešení, protože nutí člověka, aby každou chvíli dával jasně najevo co je, zda je ryba nebo rak - a aby nesl také důsledky této jednoznačné volby, aby se s ním tedy jednalo a počítalo jako s rybou nebo s rakem. Tuto nechuť k jednoznačnému postoji, k přijetí Kristova dělení, ovšem člověk maskuje za starost o druhé, maskuje ji úvahami o tom, že je třeba být rozumným, atd. Ale tváří tvář Kristu tyto zdánlivé důvody a zdánlivé moudrosti blednou, pokud ovšem má člověk odvahu k pravdě.
Může se ale stát, že se člověk někdy chce dělením zbavit nepříjemných lidí, či nepříjemných povinností. To potom okázale ukáže, že "s těmi druhými" ho nic nespojuje a že tedy není třeba pro ně hnout prstem. Jenže evangelium je třeba číst celé. Včetně přikázání o lásce k nepříteli, včetně mnoha příkladů, na kterých lze vidět, jak Ježíš zcela kategoricky odmítal zlo, hřích, falešný postoj, ale nikdy a nikde nezatracoval nenávratně hříšníka.
To, co po nás křesťanství žádá, je opravdu obtížné. Žádá od nás pravdivé vidění rozdílu, jaký je mezi vírou a nevírou, mezi nadějí v Boha a nadějí v tento svět, mezi věrností a nevěrností Bohu. A současně od nás žádá, abychom i ty nejoddělenější bližní milovali, přáli jim dobro a současně s nimi jasně nesouhlasili v tom, kde souhlasit nemůžeme, pomáhali jim a sami hned pomoc nečekali, nedivili se, že oni proti nám jdou třeba tak, že nám ublíží a my se při tom důsledně vzdávali každého násilí, odplácení, nečestnosti ... Že je to bláznivé, moc těžké, nerozumné, ba "v dnešní době" neúnosné? Možná. Ale je to Kristovo, a proto hlásíme- li se k němu, je to cesta pro nás. Není to cesta fanatické tvrdosti, ale je to cesta čistoty srdce, svobody od strachu (nemám- li dvě tváře, nemám strach, kdy mi kdo tu druhou odhalí), cesta pravdy a lásky, které jsou neodlučitelně spojeny. A není to cesta jen pro některé křesťany, ale pro ty, kdo v Pána uvěřili - tedy pro všechny, kdo se považují za křesťany.
