16. neděle v mezidobí

Ano, jen jedno je třeba.







16. neděle v mezidobí

První čtení: Genesis 18,1-10a

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ Hospodin řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“

Druhé čtení: list Kolosanům 1,24-28

Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

Evangelium: Lukáš 10,38-42

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“



ZAMYŠLENÍ: /big>

Není vám třeba Marty líto? Vždyť dělala opravdu dobrou věc, když se starala o hosta. V Izraeli to byla přímo svatá povinnost, dobře hostu posloužit. A přece je v Ježíšových slovech pokáraná a mnohem lépe dopadne Marie, která nedělá nic. Ale opravdu nedělá nic?
Ježíš mluví o údělu, který jí nikdo nevezme. To nemůže být nicotná věc. Co si tedy vybrala Marie? Z textu to nevyčteme. Nebo vyčteme jen to, že se posadila Pánu k nohám a poslouchala. To není řeč o někom, kdo si udělá život pohodlným. Sedět u nohou mistra - rabího a poslouchat v židovském světě znamená být v pozici učedníka. A to naše evangelium zdůrazňuje: Marta se starala o hosta. To je nepochybně dobrá věc. Ale Marie se stala učedníci hosta - Ježíše. A to je věc ještě větší, než naplnění opravdu posvátné povinnosti služby hostu. To je to nejlepší, co člověk může udělat a má to pro něho také dalekosáhlé účinky: získává úděl, který mu nebude odňat. Jak je to možné? Celkem jednoduše. Být Ježíšovým učedníkem znamená brát vážně jeho slovo, udělat ho součástí svého života, žít ho a svěřit se mu. Znamená to, že Ježíšovo slovo potom proměňuje můj život, pokud to slovo opravdu chápu jako učedník. A učedník není ten, kdo se jen něco naučí a dovede to opakovat, zná to. Učedník je ten, kdo se svým mistrem chodí, kdo ho následuje, kdo se snaží žít jeho způsobem života, být tam, kde je on. A právě k tomu jsme povoláni. Nesmíme ovšem pro jeden úryvek evangelia zapomenout na druhý. A tak si tedy vzpomeňme na podobenství o milosrdném Samařanu, které jsme slyšeli minulý týden. Tam je jasně řečeno, že žádná posvátná služba, žádné vznešené poslání nemá přednost před nutnou povinností pomoci potřebnému a bezmocnému bližnímu. Jenže to je právě následování, to je právě to, co se můžeme naučit u Ježíše. Ježíš miloval svého Otce v nebi a chtěl pro něho na zemi tu největší úctu. A vzdával mu ji tak, že miloval lidi až k smrti, že jim sloužil ne za cenu jen nějakých vynaložených, třeba velkých finančních prostředků, ale že jim sloužil za cenu vlastního života. Když se Ježíš ujímá hříšníka, ujímá se bezmocného zraněného tvora! Existuje obraz, kde je Ježíš namalován jako Samařan, který se sám položí pod zraněného a sám ho vlastním tělem zdvíhá. To je přesně pozice Ježíšova: ne nad námi hříšníky, ale pod námi, jako ten, kdo nás zvedá a nese. Pastýř s ovcí na ramenou. A učedníky tohoto Ježíše se máme stát. Podobným způsobem tedy máme přistupovat k lidem. Realizovat přikázání o lásce k bližnímu po způsobu Ježíšova učedníka. tedy toho, kdo neudrobuje jen nějaké drobečky dobroty, ale kdo celým životem, celým bytím naslouchá nebeskému Otci a kdo je ochoten nést svého bližního třeba vlastními silami, je-li to potřeba a je-li toho schopen. Být Ježíšovým učedníkem prostě znamená vstoupit do hry života celý. A cele při tom patřit Bohu. Není to zrovna nejlehčí. Ale je to člověku přiměřené. Vždyť nejsme stvořeni k ničemu menšímu, než je Boží obraz v nás. A Ježíš ho svým slovem očišťuje a svou milostí vyzdobuje, takže se podle něj můžeme dokonce měnit. Učedníky Ježíšovými budeme vždy, celou naši pozemskou poutí. Ale to neznamená, že se na nás naše cesta učednictví neprojeví. Změní nás. Pomalu, ale jistě, pokud jsme ji ovšem vzali za svou, pokud jen nepřetváříme svět i sebe podle našich - byť nejlepších - představ. To by totiž bylo žalostně málo.

PROSBY:

Otče a Pane všech, tys poslal na svět svého Syna, aby na každém místě bylo oslavováno tvé jméno, posilni svědectví své církve mezi národy.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Učiň, ať ochotně přijímáme apoštolské učení, aby náš život odpovídal pravdám naší víry.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Bože, ty miluješ spravedlivé, zastaň se těch, kdo trpí bezpráví.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Osvoboď nevinně vězněné, dej světlo slepým, ujmi se vyhnanců, ochraňuj cizince.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Splň touhu věrných zemřelých a doveď je skrze svého Syna k slávě vzkříšení.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.