„Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“
SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO
První čtení: Skutky apoštolů 2,1-11
Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“
Druhé čtení: list Římanům 12,3b-7.12-13
Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Evangelium: Jan 20,19-23
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
ZAMYŠLENÍ:
Je známou a už mnohde obehranou písničkou, že v západním křesťanstvu - na rozdíl od východního pravoslaví - není role Ducha svatého příliš patrná. Proto také život dobrý, který před Bohem obstojí, bývá mezi námi mnohdy chápán především jako výsledek naší správné cesty (zachovávání přikázání), podporované Boží milostí, tedy z velké části jako dílo člověka. Dnešní evangelium nás vede trochu jinou cestou. Ježíš učedníky vybavuje svým Duchem a s tím souvisejícím posláním odpouštět hříchy. Zatímco západnímu myšlení může odpuštění hříchů připadat především jako právní akt milosti, dluh je prostě zrušen, může tomu, kdo do hloubky promyslí poselství dnešního evangelia svitnout, že odpuštění hříchů je něčím mnohem větším a zásadnějším. Že je to dílo Ducha Božího, zprostředkované člověkem, který je zplnomocněn jménem církve, a tedy i jménem Božím, odpouštět. A toto dílo Ducha svatého není omezeno jen na lidskou právní a správní rovinu (dluh je smazán), ale je to tvůrčí čin Boží. Když Bůh odpouští, děje se nové stvoření. Je zde sice tentýž člověk jako před odpuštěním, ale jeho kvalita je nová. Je obnoven, je proměněno jeho věčné určení. A je schopen konat věci vycházející právě z tohoto Ducha Božího a z jeho obdarování.
Pokud vezmeme tyto myšlenky vážně, mělo by se to projevit mimo jiné tím, že se budeme odpuštění u Boha takřka horečně dožadovat. Že budeme znovu a znovu toužit po tom, aby se v nás tento tvůrčí čin Boží uskutečnil. Že budeme odpuštění opravdu slavit. Že dáme mnohem větší důvěru tvůrčí moci Ducha, která se projeví skrze odpuštění, než své vlastní píli, se kterou budeme shromažďovat seznam svých možných a nemožných poklesků. Nejde o to, že bychom měli svátost pokání konat nedbale, že bychom mohli či měli velkoryse přehlížet své hříchy. Jde o to, abychom viděli moc a sílu odpuštění tam, kde skutečně je - v působení Ducha Božího skrze víru a svátost v nás. A abychom na tomto působení stavěli vždy víc, než na našem perfektním \"provedení\" svátosti smíření.
PROSBY:
Bože, ty chceš všechny, kdo nesou jméno Kristovo, shromáždit jedním křtem v Duchu svatém, učiň, ať jsou křesťané jedno srdce a jedna duše.
SEŠLI SVÉMU LIDU SVATÉHO DUCHA.
Ty chceš naplnit Duchem celý svět, pomoz všem lidem, aby budovali svět pokojně a spravedlivě.
SEŠLI SVÉMU LIDU SVATÉHO DUCHA.
Bože, Otče všech, ty chceš své rozptýlené syny sjednotit ve vyznávání jedné víry, osvěť celý svět milostí svatého Ducha.
SEŠLI SVÉMU LIDU SVATÉHO DUCHA.
Ty skrze Ducha obnovuješ všechno; prosíme tě: uzdrav nemocné, potěš zarmoucené a všem uděl spásu.
SEŠLI SVÉMU LIDU SVATÉHO DUCHA.
Skrze Ducha jsi vzkřísil svého Syna z mrtvých, dej našim smrtelným tělům život, který nekončí.
SEŠLI SVÉMU LIDU SVATÉHO DUCHA.
