Ten, který odchází, nám připravuje v nebi místo.
Slavnost Nanebevstoupení Páně
Myšlenky inspirované evangeliem podle svatého Marka 16, 15-20
Ježíš je pryč? Není tu s námi? Řádně vychovaný katolík s tím samozřejmě nebude souhlasit. Upozorní nás, že Ježíš je přítomen ve svatostánku. Více vzdělaný katolík doplní: žije uprostřed své církve, mluví k nám ve svém slovu, vede svou církev svým svatým Duchem. To je všechno pravda. Ale to nic nemění na skutečnosti, že Ježíš ukřižovaný a vzkříšený odešel ke svému Otci, že jeho pravé místo je na pravici Boží. Odešel k Otci - a z toho pro nás vyplývá mnoho důležitých věcí.
Především nemůžeme pochybovat o tom, že Ježíšova životní cesta byla navzdory kříži úspěšná. Že zlo skutečně nezvítězilo, ačkoliv dosáhlo Ježíšovým usmrcením zdánlivě svého. Ale nejen to. Ježíš odcházející k Otci není tím, kdo by chtěl svět zanechat sebezničení, není tím, komu na světě nezáleží. Ježíšovo nanebevstoupení otevírá plné pokračování díla, které Ježíš za svého pozemského působení začal: působení učedníků. Ty, které si na zemi získal, právě ty posílá jako své svědky do světa. Ti mají vést další a další lidi k uvěření, ti se mají prakticky starat o to, aby Ježíšova práce pro záchranu světa pokračovala. - "Jděte do celého světa...kažte evangelium." To je Ježíšovo poslání, které trvá. Které tedy dochází i k nám. Slavnost Nanebevstoupení Páně leží mezi Velikonocemi a svátkem Seslání Ducha svatého. Ježíšův učedník se pohybuje stejným směrem: je naplňován Duchem svatým, aby mohl svůj úkol naplnit. Ježíš sám říká, že pokud neodejde, Duch svatý nepřijde. Dnešní svátek nám připomíná: Ježíš skutečně odešel k Otci, Duch svatý je dáván, je možné i nutné v jeho síle jít a žít. Ten, který odchází, nám připravuje v nebi místo. Ale ten, který odchází, nás každého svým způsobem posílá do světa jako svého svědka. To poslání je třeba naplnit.
Nikdo nevstoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe
Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce!
Slyšme, co říká apoštol: Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jako on vystoupil, a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, ačkoli se s naším tělem ještě nestalo, co máme slíbeno.
On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou tu jako jeho údy zakoušíme. Sám to dosvědčil, když shůry volal: Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? anebo když řekl: Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst.
Proč také my na zemi neusilujeme, abychom skrze víru, naději a lásku, které nás s ním spojují, byli už nyní s ním v nebi? On, ač je tam, je také s námi; a my, třebaže jsme zde, jsme také s ním. On tak jedná pro své božství, moc a lásku; my sice nemůžeme jako on pro své božství, můžeme však pro svou lásku, lásku k němu.
On nebe neopustil, když k nám odtud sestoupil; a stejně neopustil ani nás, když znovu vstoupil na nebesa. Že tam byl, i když byl zde na zemi, dosvědčují jeho vlastní slova: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka, který je v nebi.
To bylo řečeno s ohledem na jednotu, poněvadž on je naše hlava a my jeho tělo. A to mohl způsobit jen on sám: on jako Syn člověka se stal jedním z nás a my jsme se stali skrze něho syny Božími.
Vždyť apoštol říká: Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu i u Krista. Neříká: takový je Kristus, nýbrž tak je tomu i u Krista. Kristus má sice mnoho údů, avšak jediné tělo.
Sestoupil tudíž z nebe, z milosrdné lásky; a zase sám vystupuje do nebe, byť i my v něm, skrze milost. A tak jen Kristus sestoupil a jen Kristus vystoupil: a to tak, že důstojnost Hlavy se při spojení s tělem neztrácí a spojení Hlavy s tělem nepřestává.
