Je třeba se stát pokorným.
C O N T E M P L A T I O
Je dobré učit se Kristově pokoře. Své tělo můžeme v krátkém čase vysílit posty: avšak není jednoduché pokořit duši tak, aby zůstala pokorná, toho jen tak nedosáhneme. Naše srdce je zcela zatvrzelé, proto již nevnímáme, co znamená Kristova pokora a láska. Jistě, tato pokora i láska jsou poznatelné pouze z milosti Ducha svatého, ale zapomínáme, že tuto milost můžeme k sobě přitahovat. Ó jak mnoho musíme vzývat Pána, aby dal duši ducha pokory. Pokorná duše je ve velkém pokoji, zatímco pyšná duše trápí sebe sama. Pyšný nezná Boží lásku a je Bohu vzdálen. Jeho pýcha roste, vždyť je bohatý, moudrý a slavný, ale protože nepoznal Boha, netuší hloubku své ubohosti a zkázy. Pán však přichází na pomoc tomu, kdo proti pýše bojuje, aby nad touto nectností zvítězil. Je třeba se stát pokorným, abys došel spásy, protože i kdyby násilím přivedli pyšného do ráje, ani tam by nedošel pokoje a nebyl by spokojen. Říkal by: „Proč nejsem na prvním místě?“ Pokorná duše je však plná lásky a nevyhledává přední místa, ale přeje všem jen dobro a je za každé situace spokojená. Skrze lásku duše přeje každému člověku větší dobro než sobě; těší se, když vidí, že druzí mají více štěstí, a je sklíčená, když vidí, že druzí trpí. Duše pokorného člověka je jako moře. Hoď do moře kámen: hladina se sotva pohne a kámen se v mžiku ponoří. Stejně tak mizí zármutky v srdci pokorného člověka, protože Pánova moc je s ním.
Archimandrita Sofronius
