Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

„Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“











SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

První čtení: Skutky apoštolů 10,34a.37-43

Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

Druhé čtení: list Kolosanům 3,1-4

Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

Evangelium: Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl ke hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.



ZAMYŠLENÍ:

Vstoupit do hrobu, vytesaného ve skále, není právě povzbuzující skutečností. Podívat se smrti do tváře nebývá chápáno jako zdroj naděje. A přece bez pravdivého pohledu na tuto skutečnost nelze pochopit dobře ani vzkříšení, nelze žít z naděje, kterou vzkříšení v sobě nese. Petr a Jan byli Ježíšovi velmi blízko, a přece jim byla po ukřižování asi bližší jistota smrti, než živá naděje ve vzkříšení. Evangelium se ale nad tím nijak nepohoršuje, nepovažuje to za příliš překvapivé. Nejsme na tom vlastně jinak. I pro nás je jistota zla, smrti, špatných konců mnoha věci, opřená o zkušenost, trpkou ale mocnou životní jistotou. Lidé na ni reagují různě: od cynismu přes nerealistické spoléhání na sebe samé až po lehkovážné přijetí nejrůznějších podivných pomocí, které čím jsou zamlženější, tím větší důvěry požívají. Víra ve vzkříšení si i u nás jen těžko a váhavě razí cestu výše zmíněnou houštinou obranných reakcí. Znovu a znovu jsme zraňováni svou bezmocí vůči moci zla a smrti. A znovu a znovu jsme vyzýváni, abychom vpustili Boha do svého života. Abychom využili možnosti křesťanů žít z Ducha svatého. Abychom tedy zakusili nekonečnou moc života Božího ve vlastním zranitelném a mnohokrát zraněném životě.



Pro víru ve vzkříšení potřebuje svědectví Písem, svědectví těch, kteří se s Ježíšem tehdy v Palestině setkali a svědectví těch, kdo v uplynulých staletích ze skutečnosti vzkříšení žili - svědectví světců. Ale potřebujeme také vlastní zkušenost moci a síly Kristovy v našem popleteném a v mnohém pokaženém životě. Potřebujeme nahlédnout do svých vlastních životních hrobů a objevit, že Pán přesto žije a je zdrojem



PROSBY:

Kriste, světlo a spáso všech národů, naplň nás ohněm svého Ducha, ať vydáváme svědectví o tvém vzkříšení.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Ať vyvolený národ v tobě pozná očekávaného Mesiáše a celý svět ať pozná tvou velikou slávu.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Pomáhej nám, ať setrváme ve společenství svatých, a jednou nám dej odpočinout s nimi od našich prací.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Rozlomil jsi pouta smrti, znič její vládu i v nás, abychom žili pro tebe, nesmrtelného Vítěze.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Kriste Spasiteli, tys byl pro svou poslušnost až k smrti povýšen do slávy svého Otce, uveď naše zemřelé, své bratry, do nebeské radosti.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.



Z velikonoční homilie biskupa Melitona ze Sard

(Nn.2-7.100-103:SCh 123,60-64.120-122)

Velikonoční zvěstování Krista

Pochopte, nejmilejší: velikonoční tajemství je nové i staré; věčné i časné; pomíjivé i nepomíjivé; smrtelné i nesmrtelné.
Staré je podle Zákona, nové podle Slova; časné je svou předobrazností, věčné svou milostí; pomíjivé je v obětování ovce, nepomíjivé v životě Páně; smrtelné je v jeho pohřbení, nesmrtelné v jeho zmrtvýchvstání.
Zajisté jako ovce byl veden na porážku, a přece nebyl ovce; a jako němý beránek, a přece nebyl beránek. Předobraz totiž pominul a objevila se pravda: místo beránka Bůh a místo ovce člověk. A v člověku Kristus, který vše spojuje.



Obětování beránka, slavení velikonoc i všechno, co je psáno v Zákoně, mělo tedy za cíl Ježíše Krista. Kvůli němu se dálo všechno v Zákoně starém a ještě více v řádu novém.
Vždyť Zákon se stal Slovem a Starý se stal Novým, přitom oba vzešly ze Siónu a z Jeruzaléma. Přikázání přešlo v milost a předobraz se změnil ve skutečnost: beránek v Syna, ovce v člověka a člověk v Boha.



Ačkoli byl Bůh, vzal na sebe Pán podobu člověka a trpěl místo trpícího, dal se spoutat místo zajatce a odsoudit místo viníka. Byl pohřben místo pohřbeného, ale vstal z mrtvých a mocným hlasem zvolal: Kdo mě odsoudí? Ať přistoupí ke mně. Já jsem odsouzeného osvobodil, já jsem vrátil život mrtvému, já jsem vzkřísil pohřbeného. Kdo mi může odporovat? Já jsem Kristus, říká, jsem ten, který zničil smrt, slavil vítězství nad nepřítelem a rozdrtil peklo. Siláka jsem spoutal a člověka vytrhl do nebeských výšin. Já, říká, já jsem Kristus.
Pojďte tedy, lidé všech národů, svázaní hříchy, a přijměte odpuštění těch hříchů. Vždyť já jsem vaše odpuštění, ja jsem spasitelná velikonoční oběť, já jsem beránek za vás obětovaný. Já jsem vaše očištění a váš život; já jsem vaše světlo a vaše spása. Já jsem váš král. Pozvednu vás do nebeských výšin, vzkřísím vás k životu a ukáži vám Otce, jenž je na nebesích; svou pravicí vás znovu pozvednu.