"Věřím, Pane!"
4. neděle postní
První čtení: 1. kniha Samuelova 16,1b.6-7.10-13a
Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny."
Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce."
Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on."
Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.
Druhé čtení: list Efesanům 5,8-14
Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všecko totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká (v Písmě) : Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.
Evangelium: Jan 9,1-41
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"
Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl.
Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?"
On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím."
Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho."
Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal."
Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena.
Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."
Písmo mluví o Bohu jako o někom, kdo přebývá ve světle nepřístupném. Kdybychom mohli nějak přímo pohlédnout na něj, vnímat ho v plnosti, bylo by to asi pro nás příliš silné - to světlo by nás oslnilo. Je-li ale život z víry cestou, jak jsme o tom uvažovali už dříve, potřebujeme na této cestě vidět. Tedy nebýt ani slepými, ani oslněnými. A nejde samozřejmě o fyzický zrak. Jde především o vidění Boží cesty, o překonání slepoty, která člověku brání v cestě za Bohem.
Dnešní evangelium mluví o velikém zázraku - o prohlédnutí člověka, který byl od narození slepý. Celé dějiny křesťanství však mluví o něčem mnohem větším, totiž o uzdravení člověka ze slepoty, ve které nevnímá nebo odmítá Spasitele - Ježíše. Kdyby šlo jen o medicínskou záležitost, sotva by si křesťané vybrali toto evangelium jako důležitý podklad pro závěrečné katecheze dospělých před jejich křtem. V tom evangeliu je totiž velmi názorně ukázáno, co může znamenat setkání s Ježíšem. Co může znamenat setkání, které je neseno vírou, setkání, ve kterém člověk přijme Ježíše bez předsudků. S takovým člověkem se stane něco, co nikdo nečekal a co je bezpochyby dobré - otevřou se mu oči víry. Slepý v evangeliu totiž neodchází od Ježíše jen jako ten, kdo vidí, ale jako ten, kdo v Ježíše věří. A to je něco ještě mnohem většího. Člověk sám ze sebe totiž nemá schopnost, se kterou by překonal slepotu hříchu, se kterou by překonal vzdálenost, která ho od Boha dělí. Nejde přece jen o to, aby člověk nějak pochopil, že existuje Bůh. Jde o to, aby mu uvěřil, aby mu porozuměl, aby se mohl rozhodnout žít s ním a udělat ho největší jistotou svého života. Aby prohlédl a přestal spoléhat na nespolehlivé a zdánlivé jistoty, aby prohlédl a neviděl sebe samého jako toho, kdo je nejdůležitější.
Křesťanská víra totiž neznamená nějaké věření v neuvěřitelné skutečnosti nebo věření, že "všechno dobře dopadne". Křesťanská víra především znamená přijmout nový pohled na svět, na sebe samého a na Boha. Je to vlastně přijetí pohledu Ježíšova. Je to změna, ve které člověk sice zůstává na zemi, ale to, v čem se doposud pohyboval, vidí novýma očima. Je to podobné, jako když přijdete do neznámého místa za soumraku nebo za deště a druhý den v jasném ranním světle vidíte všechno jinak, nově, bez závoje tmy či deště. Nenechme se mýlit tím, že my se přijetím víry hned neměníme. Nový pohled na svět, který nám byl vírou dán, mění naše hodnocení skutečnosti - orientujeme se ve světě jinak. Máme možnost vidět, vnímat toho, koho máme následovat, tedy vnímat Ježíše jako zachránce, jako spasitele. Máme možnost najít orientaci a přestat bloudit ve svém vlastním životě. To ovšem neznamená, že se staneme hned dokonalými. Ale to znamená, že náš život získává mnohem větší hodnotu. A že máme mnohem větší šanci, že v životě definitivně nezabloudíme, ale naopak, že dojdeme k cíli.
I když jsme věřícími, i když leta či desetiletí v křesťanské víře žijeme, nebude asi zbytečné, abychom každý osobně poprosili o odstranění našich míst slepoty. Abychom se Ježíšem nechali uschopnit k správnému vidění světa a k cestě za ním. Je nebezpečné příliš sebejistě tvrdit, že my přece vidíme. Podobně chybovali farizeové. Je zcela bezpečné nechat se Ježíšem uzdravit ze slepoty, je zcela bezpečné přiblížit se k němu s plnou důvěrou. Bude-li Boží slovo opravdu "svítilnou mým krokům", jak říká žalm, bude-li něčím, co mne bezpečně vede a budu-li schopen milovat druhé a stavět svou naději na Bohu, potom se mi zřejmě uzdravení ze slepoty dostalo. Potom také budu schopen vzdávat Bohu díky. A to je jak dobré a správné, tak i pro nás užitečné. Protože tam, kde je chvála Boží, tam není místo pro hřích. A kdo Boha upřímně chválí, ten v tu chvíli bezpochyby jedná a mluví zcela pravdivě, protože Bůh si nic jiného nezaslouží, než dík chválu a důvěru.
PROSBY:
Pane, buď s biskupy a kněžími, kteří podle tvé vůle vedou a řídí tvou církev, aby skrze tebe přivedli všechny k tvému Otci.
PANE, NAVŠTIV SVOU RODINU.
Ať tvůj anděl provází všechny, kdo jsou na cestách, aby unikli všem nebezpečím a nástrahám.
PANE, NAVŠTIV SVOU RODINU.
Nauč nás sloužit našim bližním, abychom následovali tebe, neboť tys nepřišel, aby ti bylo slouženo, ale abys sám sloužil.
PANE, NAVŠTIV SVOU RODINU.
Ať v každém lidském společenství stojí jeden při druhém, a tvá přítomnost mezi námi ať je zdrojem naší jednoty a síly.
PANE, NAVŠTIV SVOU RODINU.
Buď milosrdný ke všem zemřelým a dej jim spatřit svou tvář.
PANE, NAVŠTIV SVOU RODINU.
