'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.'
1. neděle postní
První čtení: Genesis 2,7-9;3,1-7
Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí.
Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla.
Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: "Řekl ( skutečně ) Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?"
Žena odpověděla hadovi: "Smíme jíst z ovoce každého stromu v zahradě, jen z ovoce stromu,; který je uprostřed zahrady - pravil Bůh - nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli."
Had nato ženě: "Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo."
Žena viděla, že (ovoce) stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.
Druhé čtení: list Římanům 5,12-19
Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili . . . Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění.
Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.
Evangelium: Matouš 4,1-11
Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.
Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby."
On však odpověděl: "Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.' " Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.' "
Ježíš mu odpověděl: "Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.' "
Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: "To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět."
Tu mu Ježíš řekl: "Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.' " Potom ho ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu.
ZAMYŠLENÍ:
Někdo životem běží, spěchá ve velikém tempu, jiný zůstává téměř na místě ve svém klidu, ve stále stejných životních okolnostech. A někdo jiný se stále těší na to, co bude, co přijde, co je před ním. Ale každému člověku může chybět pohled do hloubky, ke kořenům jeho života. Pohled na to, komu v životě vlastně naslouchá, komu věří, hluboké zamyšlení nad tím, oč skutečně v jeho životě jde. Přijměme tedy jako prvou výzvu postní doby slovo: Zastavme se! I když každý den musíme dělat svou práci, přesto se právě v tuto chvíli při bohoslužbě můžeme zastavit, nepřemýšlet o tom, co je třeba dělat za hodinu, zítra, za týden a vnímat Boží slovo. A pokud se zastavíme v tuto chvíli, máme naději na to navázat i ve všedních dnech.
Prvé čtení i evangelium první postní neděle mluví o pokušení člověka. To ale není řeč jen o nějaké věci. To jsou slova o třech osobách: O pokoušeném člověku, o pokušiteli a o Bohu. A o všech třech musíme teď přemýšlet nechceme-li zůstat jen u povrchních výzev ke zlepšení života. Těmi bychom stejně nic nevyřešili, máloco by se v našem životě stalo.
Nezačněme u sebe samých, ale začněme u Boha. Písmo nevidí nikdy v Bohu hlídače nebo zkušebního komisaře, který by čekal na naši chybu, nebo chtěl vyzkoušet, co člověk vydrží. Písmo vidí v Bohu především Stvořitele, Otce, který má o nás péči. A ta péče se neprojevuje jen v tom, že Bůh odpouští, nebo že pro nás něco, lidsky řečeno může zařídit. Projevuje se i v tom, že Bůh neúplatně odděluje dobro od zla, jasně říká, co je dobré a co zlé. Dává tedy člověku orientaci, pomáhá k tomu, abychom byli schopni oddělit zlato od pozlátka.
Jak prvé čtení o pokušení prvních lidí, tak evangelium, mluvící o pokušení Ježíše, totiž jasně říkají, že to, co nabízí pokušitel, je vždy nějakým způsobem podvod. Pokušení je vždycky nějakou lstí. Nejsme lákáni zpravidla k tomu, abychom udělali vyložené zlo. Naopak, pokušení nabízí "ovoce vábné na pohled", nabízí věci na první pohled ušlechtilé, jakými by byla proměna kamení v chleby. A přece je to podvod, protože pokušení nenabízí nic, co by člověka vedlo k Bohu. V prvé knize Mojžíšově končí celá scéna s pokušením drasticky, přerušením důvěrného vztahu člověka k Bohu, tedy vyhnáním z ráje.
V evangeliu naopak Ježíš, který odmítá pokušení rázně a důsledně, se tímto odmítnutím ocitá v blízkosti Boží, v blízkosti Otce. Písmo to opisuje slovy: "Přišli andělé a sloužili mu".
Bůh je tedy Stvořitel a Otec, který se o nás stará, pokušitel je podvodník, ale jak je na tom ten třetí, o něhož jde, jak je na tom člověk? Člověk může být obětí pokušení a člověk také může být vítězem nad pokušením. Závisí na mnoha věcech, jak vše dopadne. Ale podívejme se na jednu věc důkladně, totiž na sebevědomí člověka. Tedy na vědomí jeho vlastní hodnoty. Vyprávění o prvních lidech ukazuje člověka v situaci, kdy si o sobě samém myslí příliš málo. Kdy si necení toho, že žije v blízkosti Boží, a tak má dojem, že nabídka pokušitele: "Budete jako Bůh", je šancí ke zlepšení jeho vlastní situace. Konec je ale trpký. Naproti tomu Ježíš má plné sebevědomí Božího Syna. Ví, že mu pokušitel nemá co nabídnout, ví že pokušitel v žádném ohledu nevlastní víc, než co Ježíš vlastní sám. Ví, že Otec mu dal všechno do rukou, protože Bohu všechno patří. Když mu tedy ďábel nabízí "všechna království světa", nabízí mu to, co stejně sám nevlastní. Ďábel lže, ale to na Ježíše neplatí, protože on zná plnou pravdu o sobě samém i o světě.
A co my? Máme v boji se zlem šance? Jistěže máme. Ale přinejmenším za dvou podmínek. Za prvé: když budeme hledat moudrost u Boha. Řečeno slovy evangelia "žít z každého slova, které vychází z Božích úst", když nebudeme žít z kdejakých mínění a řečí. A druhá nutná podmínka je, že budeme jasně vědět, že jsme skrze křest už teď přijati Bohem za vlastní. Že jsme královské děti. Ostatně náplní postní doby není především hloubání nad křížovou cestou, ale obnova důstojnosti křesťana, pokřtěného člověka, Božího dítěte. Zatímco katechumeni se připravují v postní době na přijetí svátosti křtu, biřmování a eucharistie, ti kteří jsou pokřtěni se mají připravit na obnovu svého křtu. Tedy na obnovu svého Božího synovství. Tím vším se člověk stává nejen schopnějším odolat pokušení, ale také schopnějším přinášet ovoce života, které Božím dětem přísluší.
PROSBY:
Pane, učiň, ať přijímáním tvého těla a tvé krve máme plnou účast na darech tvé velikonoční oběti.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
Dej nám milost, abychom tvé slovo uchovávali v dobrém a poctivém srdci a přinášeli užitek v trpělivosti.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
Povzbuď nás k ochotné spolupráci na spravedlivém uspořádání světa, aby se prostřednictvím tvé církve snáze šířilo poselství pokoje.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
Zhřešili jsme, Pane, zhřešili jsme, svou spasitelnou milostí zbav nás našich nepravostí.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
