Milujte své nepřátele.
7. neděle v mezidobí
První čtení: Leviticus 19,1-2.17-18
"Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!
K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!"
Druhé čtení: 1. list Korinťanům 3,16-23
Bratři!
Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!
Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým".
Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmě: 'Bůh chytá moudré do jejich chytráctví', a dále: 'Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.'
Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.
Evangelium: Matouš 5,38-48
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, ( tomu ) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.
Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."
ZAMYŠLENÍ:
Každý, kdo se pohybuje řadu let mezi křesťany, zná mnoho z jejich chyb a mnoho z jejich bídy. Každý, kdo zná trochu dějiny ví, že církev do nich nenapsala jen a jen světlé řádky a stránky. A kdo má kus životní zkušenosti, ten si nemůže dělat iluze o tom, že generace bezhříšných a skvělých křesťanů právě povstává nebo v té a té době povstane.
Nebývá pro nás ani tak nesnadné říci: jsem slabý člověk, nebo jsme slabí lidé, nesnadné pro nás bývá spojit vznešená slova o církvi, ať už je čteme v Písmu nebo v církevních dokumentech - s mnohdy nevznešenou denní skutečností. A přece Písmo říká: "Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Duch?" A na tom nic nezměníme, ba dokonce si můžeme a musíme uvědomit, že to Pavel říká těm Korinťanům, které ve svém listě kritizuje, ba přímo tepe.
A tak nezbývá, než se pokusit pochopit nesnadnou věc. Že totiž Bůh se svými dary a se svou vůlí k záchraně člověka nečeká až na chvíli, kdy člověk, církev, lidé budou dokonalí. Nečeká na nějaký ideální stav, který vlastně na tomto světě nikdy nenastane. Dává své nejskvělejší dary do velmi nedokonalých nádob, do nádob hliněných. Dělá tedy něco, co my bychom nikdy nedělali. Ale na tom není nic divného, vždyť je to právě Bůh a ne člověk. Proto nám nezbývá, než se tomuto Božímu chápání věcí přizpůsobit a vnímat přes všechno církev jako chrám Ducha. To neznamená, že si ji máme idealizovat, to bychom ničemu nepomohli. Je prostě třeba vidět uvnitř té nedokonalé hliněné nádoby Boží skvělý dar, je třeba vnímat skvělost Božího Ducha uvnitř, uprostřed slabých a chabých křesťanů. Není to vždy lehké, ale rozhodně to jde. A pokud se nám to podaří, má to další výhodu v tom, že nás nemusí tak snadno dráždit pokušení, abychom totiž se vším důležitým a nadějeplným čekali až na chvíli, kdy se objeví nějaká ideální církev, čekali na chvíli, až se kolem nás všichni umoudří a zdokonalí, nebo abychom si vytvářeli kolem sebe svou malou "ideální církvičku".
Požehnaný jsi, Bože, naše světlo, tys nám dal dočkat se nového dne, dej nám ho celý prožít k tvé slávě.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Vzkříšením svého Syna jsi dal světu pravé světlo, skrze svou církev vylej toto světlo na všechny lidi.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Tys osvítil učedníky Kristovy svým svatým Duchem, sešli ho i nyní své církvi, aby ti byla věrná.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Světlo národů, pamatuj na ty, kdo dosud žijí v temnotách, otevři jejich duchovní zrak, aby v tobě poznali jediného pravého Boha.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
