Jdi se napřed smířit se svým bratrem.
6. neděle v mezidobí
První čtení: Sirachovec 15,16-21 (řec. 15-20)
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.
Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí.
Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek.
Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.
Druhé čtení: 1. list Korinťanům 2,6-10
Bratři!
Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena.
Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'.
Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.
Evangelium: Matouš 5,17-37
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."
Kristus nás povolal do svého království a do své slávy
Ignác, zvaný též Theoforos, přeje církvi Boha Otce a milovaného Ježíše Krista, které se dostalo všech darů milosti, naplněné vírou a láskou, které žádný z darů nechybí, Bohem milované nositelce svatosti, která je v asijské Smyrně, ať se co nejvíce těší neporušenému duchu a Božímu slovu.
Oslavuji Ježíše Krista Boha, který vám dal takovou moudrost; poznal jsem totiž, že setrváváte v pevné víře, že jste jakoby tělem i duchem přibiti na kříži Pána Ježíše Krista a upevněni v lásce krví Kristovou, naplněni vírou v našeho Pána, který skutečně je podle těla z rodu Davidova a Boží Syn z vůle a moci Boží, který se skutečně narodil z panny, od Jana byl pokřtěn, aby naplnil všechnu spravedlnost. Za vlády Poncia Piláta a tetrarchy Heroda byl skutečně za nás přibit, a plodem tohoto Bohem požehnaného utrpení jsme my. Tak chtěl svým zmrtvýchvstáním na věky vztyčit znamení pro své svaté a věrné, ať ze židů nebo pohanů, v jednom těle své církve.
To všechno totiž vytrpěl pro nás, abychom byli spaseni; a trpěl skutečně, jako skutečně i sám sebe vzkřísil.
Vím a věřím, že je v těle i po zmrtvýchvstání. A když přišel k těm, kteří byli spolu s Petrem, řekl jim: "Sáhněte na mě, dotkněte se mě a poznáte, že nejsem nehmotný přízrak!" A hned se ho dotkli a uvěřili, zcela přesvědčeni jeho tělem i duchem. Proto také smrtí pohrdali a ukázali se být nad ni povzneseni. Po zmrtvýchvstání však s nimi jedl a pil v lidském těle, ačkoliv duchovně byl sjednocen s Otcem.
To vám, milovaní, připomínám, i když vím, že vy také tak smýšlíte.
ZAMYŠLENÍ:
Hloupost opravdu není něčím, čím by se mohl kdokoliv chlubit. Ani křesťan nemůže být svatý proto, že je hloupý (může být samozřejmě svatý i přesto, že důvtipem a znalostmi nevyniká). Ale začneme-li se poměřovat s nejrůznějšími odborníky na znalosti a poznání ve světě a zjišťovat, jestli je jako křesťané předběhneme nebo ne, jsme určitě na špatné cestě, podobně, jako se mýlili ti Korinťané, na které se v našem úryvku svatý Pavel obrací. V jejich městě totiž byli zřejmě jacísi specialisté ne vyšší duchovní poznání. Lidé, kteří o sobě tvrdili, že se naučili víc než ostatní a že ovládají jakousi tajemnou moudrost, která je ostatním křesťanům skryta. A právě od těchto lidí se Pavel distancuje. Říká, že on vlastně není žádný učitel moudrosti, že není člověkem, který by uváděl lidi do jakéhosi speciálního poznání. Moudrost tohoto světa a moudrost vládců tohoto světa Pavla nezajímá, ani se jí neobává. To je pro něj "zlomená moc", tedy odbytá záležitost. On sám staví na jiné věci - na tom, co mu Bůh zjevil skrze svého Ducha. A tady se může člověk pozastavit. Jde to jen tak říci, že někdo má poznání od Ducha svatého? Nebylo by to nakonec vychloubání? Mohlo by to opravdu tak být. Ale podívejme se na celou historii Pavlova života. Co tam vidíme? Především Pavel neříká, že by se byl v nějaké speciální škole, u nějakého speciálního učitele domohl moudrosti Ducha. A také neříká, že by jen on sám měl poznání, které není jiným dáno. Pavel se především hlásí k tomu, že dříve pronásledoval církev Boží. Dále k tomu, že Ježíš Kristus mu sám pomohl k nalezení nové cesty, Pavel se obrátil po setkání s ním. Dále - a to nepřehlédněme - že se sice nenaučil evangeliu u žádného učitele, ale že se vypravil za apoštoly do Jeruzaléma a po srovnání jeho učení s učením apoštolů bylo zjištěno, že se shodují. A hlavně Ducha svatého důsledně vidí jako dar, který je dán těm, kdo se obrátí a v Krista uvěří. Není to tedy lidský výmysl ani nějaká všeobecná duchovní zkušenost, ale je to účast na životě Trojice, na životě živého Boha.
Odtud tedy můžeme přejít do našeho života. I dnes jsou lidé, kteří ovládají moc tohoto světa a kteří ovládají moudrost tohoto světa. Těch zřejmě není třeba se bát; Pavel jasně říká "jejich moc už je zlomena". To ale také znamená, že by bylo velkým omylem se jim přizpůsobovat. A také jsou dnes lidé, kteří tvrdí, že nemají nic proti evangeliu, ale že oni mají jakousi další moudrost, jakési vyšší duchovní poznání, které je opravňuje jak k předávání tohoto poznání druhým, tak k sebevědomí, že oni vědí něco, co je druhým skryté. Zde je třeba velké opatrnosti a střízlivost, abychom ani nezhášeli Ducha, ani nevěřili hned každému duchu. Vzpomeňme si tedy na Pavlovu cestu do Jeruzaléma. Zjistil tam, že se jeho učení shoduje s tím, co věří ostatní apoštolové. Ani my se bez takovéhoto zjišťování neobejdeme. Věříme-li to, co věřili křesťané odedávna (ne jen od loňska či od minulého století), shoduje-li se naše duchovní poznání s vírou, jak ji žije a žila církev, potom zřejmě nebloudíme. Bez Ducha svatého se opravdu neobejdeme, ale musíme ho rozeznat od duchů mylných nebo prostě jen a jen lidských.
PROSBY:
Dobrořečíme ti, všemohoucí Bože, Králi všeho světa, za to, že jsi nás hříšníky povolal, abychom poznávali tvou pravdu a sloužili tvé velebnosti.
PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.
Bože, tys nám otevřel bránu milosrdenství, učiň, ať nikdy nezbloudíme z cesty života.
PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.
Oslavujeme vzkříšení tvého milovaného Syna, dopřej nám, ať tento den prožijeme v duchovní radosti.
PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.
Dej svým věrným pravého ducha modlitby, abychom tě chválili a abychom ti vždycky a ve všem děkovali.
PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.
