"To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení."
Svátek Křtu Páně
První čtení: Izaiáš 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“
Druhé čtení: Skutky 10,34-38
Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“
Evangelium: Matouš 3,13-17
Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?"
Ježíš mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu.
Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení."
PROSBY:
Kriste, Boží služebníku, Otec o tobě vydal svědectví a nalezl v tobě zalíbení, sešli nám svého Ducha.
PANE, SEŠLI NÁM SVÉHO DUCHA.
Kriste, Boží vyvolený, tys nedolomil nalomenou třtinu a neuhasil doutnající knot, smiluj se nade všemi, kdo se snaží poctivě tě hledat.
PANE, SEŠLI NÁM SVÉHO DUCHA.
Kriste, Boží Synu, Otec tě povolal za světlo národů, buď světlem těch, kdo budou obmyti křestní vodou.
PANE, SEŠLI NÁM SVÉHO DUCHA.
Kriste, Spasiteli lidí, Otec tě pomazal Duchem svatým k službě spásy, doveď všechny k tomu, aby tě poznali a uvěřili, a tak měli věčný život.
PANE, SEŠLI NÁM SVÉHO DUCHA.
Kriste, naše naděje, ty nás nenecháváš v temnotách, ale přivádíš nás ke světlu spásy, přijmi naše zemřelé bratry a sestry do svého království.
PANE, SEŠLI NÁM SVÉHO DUCHA.
Z promluv svatého biskupa Řehoře Naziánzského
(Oratio 39 in sancta Lumina, 14-16. 20: PG 26, 350-351. 354. 358-359)
Kristův křest
Kristus je ozářen světlem, dejme se spolu s ním ozářit i my. Kristus je křtěn, sestupme spolu s ním, abychom spolu s ním i vystoupili.
Jan křtí, Kristus přistupuje: snad i proto, aby posvětil toho, kdo křtí. Zcela jistě však proto, aby do vody pohřbil starého Adama, dříve než posvětil nás a pro nás Jordán: a jako sám byl duch a tělo, tak aby byl také zasvěcen skrze Ducha a vodu.
Křtitel se zdráhá, Ježíš stojí na svém. Já bych měl být pokřtěn od tebe, říká lampa Slunci, hlas Slovu, přítel Ženichovi: ten, jenž je větší než všichni, kdo se narodili z ženy. Prvorozenci veškerého stvoření: ten, jenž se zaradoval už v mateřském lůně, tomu, jenž byl v mateřském lůně uctíván; nynější i budoucí předchůdce tomu, který se zjevil a který se bude zjevovat. Já bych měl být pokřtěn od tebe. Dodej: a pro tebe. Věděl totiž, že se mu dostane křtu mučednictví a že mu jako Petrovi nebudou umyty jenom nohy.
Ale to už Kristus vystupuje z vody. Přitom nese s sebou vzhůru svět a hledí na rozevřená nebesa, jež byla Adamovi i jeho potomkům uzavřena stejně jako ohnivým mečem ráj.
Duch dosvědčuje božství, blíží se přece k sobě podobnému. Z nebe se ozývá hlas; odtud totiž pochází ten, jemuž se vydává svědectví. A v podobě holubice, viditelné v tělesné podobě, prokazuje Duch poctu i tělu, neboť také ono svou účastí na božství je Bohem; kromě toho před dávnými časy přinášela holubice radostnou zprávu o vysvobození od potopy.
Prokažme dnešního dne úctu Kristovu křtu a řádně oslavme tento svátek.
Usilujte o úplné očištění a očišťujte se. Vždyť z ničeho jiného se Bůh neraduje tolik jako z nápravy a spásy člověka, jemuž jsou určena všechna Boží slova a tajemství. Jako světlo hvězd světu buďte ostatním lidem živoucí silou stojíce jako dokonalá světla vedle onoho velikého světla, zaplaveni světlem nebeským, ozářeni čistěji a jasněji Trojicí, jejíž jeden paprsek vyzařující z jediného božství jste nyní částečně přijali v Kristu Ježíši, našem Pánu, jemuž buď sláva a moc na věčné věky. Amen.
ZAMYŠLENÍ:
Liturgický roční okruh vytrvale, rok po roce, klade člověku před oči podstatné body dějin spásy. Každý rok jsme zváni k spoluprožití smrti a vzkříšení Ježíše Krista, k oslavě jeho narození, atd... A každý rok je nám zvěstováno všemi těmito svátky, kdo vlastně Ježíš je - a jaký je tedy vůči nám lidem Bůh. Rok co rok tedy máme možnost hlouběji vnikat do těchto tajemství.
Svátek Křtu Páně zakončuje vánoční dobu jako důležitá připomínka toho, kdo je vlastně tento Ježíš, jehož narození jsme slavili a stojí na začátku doby "během roku", která postupně rozvíjí vhled do Ježíšova učení. Ostatně zařazení textu o Ježíšově křtu u synoptiků na začátek Ježíšovy veřejné činnosti není pouhý historický záměr, nemá nám jen připomenout, jak věci byly, ale je to jakési prvé a hlavní "představení" hlavní postavy evangelií, v zásadě důležitější a obsažnější, než texty o Ježíšově dětství u Lukáše a Matouše. Ukazují Ježíše v prvé řadě jako člověka, který se ještě ke všemu staví do řady s hříšníky, což je opravdu pohoršlivé i pro Jana Křtitele. Ale tento Ježíš se nestaví s hříšníky do řady jen tak pro nic za nic. Jde mu totiž o naplnění "veškeré spravedlnosti". A slovo "spravedlnost" má v Bibli jiný význam, než v právu. Nejde zde o to, "dát každému, co jeho jest", ale jde o bezpodmínečné podřízení se Boží lásce, o naplnění vůle Otcovy. A toto naplnění vůle Otcovy je hlavním motivem Ježíšovy solidarity s hříšníky a celé jeho činnosti. Je to milovaný Syn, jenž se přiřazuje ke kajícím hříšníkům. A je to Syn, jednající nadále jen a pouze v síle Ducha. Ten, který je zcela Boží (svou vůlí i Duchem) - a ten, který je blízko ztraceným, totiž hříšníkům - Spasitel. Blízký zřejmě těm, kteří nejen, že jsou na dně či blízko dna, ale hledajícím cestu z tohoto dna. Takový je Ježíš - tehdy i nyní. A taková má být zřejmě církev, nositelka Ježíšova poslání v této době. Ne vnucující se, ne hrající si na společenství ztroskotanců, ani na společnost elitní - ale co nejvíc Boží, plná Ducha a jako taková blízká těm, kdo hledají cestu, z bídy hříchu z bídy svého poničeného lidství.
