Bůh dal v celém světě poznat svou spásu.
6. leden
ZJEVENÍ PÁNĚ
slavnost
První čtení: Izaiáš 60,1-6
Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.
Druhé čtení: list Efesanům 3,2-3a.5-6
Bratři! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství.
V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.
Evangelium: Matouš 2,1-12
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“
Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ‘A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.’“
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.
Našemu Spasiteli se přišli poklonit mudrci od východu. Vzdávejme mu chválu i my a prosme ho:
Pane, ať všichni uzří tvou slávu.
Králi národů, tys mudrcům ukázal cestu, aby se ti přišli poklonit jako první zástupci pohanů,
veď i nás, ať se ti klaníme v duchu a v pravdě.
Pane, ať všichni uzří tvou slávu.
Králi slávy, ty se milosrdně ujímáš svého lidu,
uděl nám hojnost pokoje.
Pane, ať všichni uzří tvou slávu.
Králi věčný, ty dáváš život všem pokolením,
pošli své slovo, aby skanulo jako osvěžující rosa do našich srdcí.
Pane, ať všichni uzří tvou slávu.
Králi spravedlnosti, ty chceš osvobodit utiskované, kterých se nikdo neujímá,
slituj se nad ubohými a sužovanými.
Pane, ať všichni uzří tvou slávu.
Pane, všechna pokolení vzdávají chválu tvému jménu,
naplň své podivuhodné dílo spásy na našich zemřelých bratřích a sestrách.
Pane, ať všichni uzří tvou slávu.
Z kázání svatého Lva Velikého, papeže
(Sermo 3 in Epiphania Domini, 1-3.5: PL 54, 240-244)
Bůh dal v celém světě poznat svou spásu
Milosrdná Boží prozřetelnost, rozhodnuta přispět v posledním čase hynoucímu světu, předurčila, aby byly v Kristu spaseny všechny národy.
Z těchto národů bylo kdysi svatému patriarchovi Abrahámovi slíbeno četné potomstvo, které se nemá narodit ze semene těla, ale z plodnosti víry. A bylo přirovnáno k množství hvězd proto, aby se od Otce všech národů očekávalo potomstvo nebeské a nikoli pozemské.
Ať vstoupí, ať vstoupí do rodiny patriarchů všichni pohané a požehnání potomstva Abrahámova, jehož se zříkají synové podle těla, ať přijmou synové zaslíbení. Ať se ve třech mudrcích klanějí svému Původci všechny národy světa. Ať poznají Boha nejen v Judsku, ale ať je poznán v celém světě, aby všude v Izraeli bylo veliké jeho jméno.
Proto tedy poučeni tímto tajemstvím Boží milosti, nejmilejší, oslavujme s opravdovou radostí den svých prvotin a počátek povolání pohanů. Děkujme milosrdnému Bohu, že, jak praví apoštol, nás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. Protože, jak předpověděl Izaiáš, pohanský lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. A týž Izaiáš o nich říká Pánu: Národy, které tě neznaly, budou tě vzývat; národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě.
Tento den uviděl Abrahám a zaradoval se, když ve svém potomstvu, kterým je Kristus, poznal syny své víry, kteří mají být požehnáni, a když spatřil, že se pro svou víru stal otcem všech národů. A tehdy vzdal čest Bohu a byl pevně přesvědčen, že Bůh má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. Tento den opěvoval v žalmech David slovy: Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a budou se ti klanět, Pane, a velebit tvé jméno. A dále: Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Víme, že toto se děje od té doby, kdy hvězda přiměla tři mudrce odejít z jejich vzdálených krajů a přivedla je, aby poznali Krále nebe i země a poklonili se mu. Její služba zajisté vybízí také nás k následování, abychom se, nakolik jen můžeme, dali do služeb této milosti, která všechny zve ke Kristu.
A v této snaze, nejmilejší, si máte navzájem všichni pomáhat, abyste v Božím království, do něhož se dospívá pravou vírou a dobrými skutky, zazářili jako synové světla. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on žije a kraluje s Bohem Otcem a s Duchem svatým po všechny věky věků. Amen.
ZAMYŠLENÍ:
Ve svém okolí potkávám velice mnoho hledajících lidí. Hledají něco, ale často neví co, hledají i určité duchovní zakotvení, hledají uzdravení vztahů. Mohu tuto svou zkušenost sdílet i s mnohými z vás? Potkáváte i vy hledače?
V souvislosti s dnešní slavností jsem otevřel dokument II. vatikánského koncilu o misii Ad gentes a listoval jsem v něm. Nalezl jsem v něm slova pomáhající osvětlovat osoby mudrců jdoucích do Betléma:
„Ať se (křesťané) považují za členy společenství lidí, mezi kterými žijí, a ať mají účast na kulturním a společenském životě různými styky a činnostmi, jaké s sebou nese lidský život. Ať jsou obeznámeni s jejich národními a náboženskými tradicemi. Radostně a uctivě ať odkrývají semena Slova, která jsou v nich ukryta.
Zároveň ať pozorně sledují hlubokou přeměnu, k níž dochází mezi národy, a ať pracují na tom, aby se lidé našeho věku, příliš upoutaní na vědu a na techniku moderního světa, neodcizili božským věcem, ale aby se v nich naopak probouzela větší touha po pravdě a lásce zjevené Bohem“ (Ad Gentes, 11).
Jsme tedy církví osloveni, abychom žili ve své obci, v práci, ve škole a dalších kolektivech lidí naplno, abychom byli v postoji naslouchajících, abychom byli připraveni nabídnout slova útěchy, povzbuzení, naděje. Zvláště jsme pozváni, abychom očišťovali a směrovali jejich tužby ke Kristu.
Dokážu si představit i velkorysou otevřenost křesťanů. „Přijďte na návštěvu.“ Věřím, že se mnozí lidé pozvat dají, že mohou pokukovat po našem stylu života a až jednou vejdou do našeho domu, kde je Kristus se svou Matkou, aby se mu poklonili a uctili ho jako Boha a Pána svého života.
