Jako poslal Otec mne, tak i já posílám vás.
28. říjen
Sv. Šimona a Judy, apoštolů
svátek
Šimon, zvaný Horlivec (Lk 6, 13; Sk 1, 13) nebo Kananejský (Mt 10, 4; Mk 3, 18) je jedním z dvanácti apoštolů; první označení je z řeckého "zelotes" a druhé z aramejského "quan´an", obě mají stejný význam a bývali tak označováni příslušníci bojovné nacionalistické skupiny zelótů, kteří chtěli uspíšit Boží vládu na zemi odbojem proti římské nadvládě. Je proto pravděpodobné, že patřil mezi ně, dříve než se stal Ježíšovým učedníkem. Další biblické zprávy o něm nemáme; o jiném Šimonovi (Mt 13, 55; Mk 6, 3) se předpokládá, že to byl pozdější jeruzalémský biskup (po smrti apoštola Jakuba Mladšího).
Juda, který se v seznamech apoštolů objevuje jako Juda Jakubův (Lk 6, 16; Sk 1,13) nebo Tadeáš (Mt 10, 3; Mk 3,18), byl podle starobylé tradice považován za bratra apoštola Jakuba Mladšího a za autora jednoho z listů zařazených mezi knihy Nového zákona; někteří současní badatelé však jsou toho názoru, že je to málo pravděpodobné, a poukazují na to, že autor tohoto listu budí dojem, jako by se sám nepočítal mezi apoštoly (Jud 17). Janovo evangelium se o něm zmiňuje jen při líčení Ježíšova rozhovoru s apoštoly při poslední večeři (Jan 14,22). Oba položili život pravděpodobně v Persii. Jejich ostatky jsou dnes uloženy ve svatopetrské bazilice ve Vatikáně (pod dnešním oltářem sv. Josefa). Východní křesťané slaví jejich svátek odděleně (10. V. a 19. VI.).
Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k Janovu evangeliu
(Lib. 12, 1: PG 74, 707-710)
Jako poslal Otec mne, tak i já posílám vás
Náš Pán Ježíš Kristus ustanovil zajisté světu vůdce a učitele a rozdělovatele svých božských tajemství. A těm také hned přikazuje, aby svítili jako nebeská světla a osvěcovali nejen zemi židovskou, ale všechny země, co jich je pod sluncem, a všechny lidi obývající tento svět. Má tedy pravdu ten, který říká: Nikdo si nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha. A tak před všemi ostatními povolal náš Pán Ježíš Kristus k nejskvělejšímu apoštolátu svoje učedníky.
Blahoslavení učedníci byli sloupy a oporou pravdy. Právě o nich říká Pán, že je poslal, tak jako on sám byl poslán Otcem. Zároveň tím také ukazuje důstojnost apoštolátu a nesrovnatelnou slávu moci, která jim byla dána, a patrně též naznačuje cestu apoštolské služby.
Neboť jestliže považoval za nutné poslat své učedníky, jako Otec poslal jeho, jak by mohlo nebýt nezbytné, aby i jejich budoucí následovníci věděli, nač vlastně Otec Syna poslal? A právě proto řekl, když nám vysvětloval mnohotvárnost svého poslání: Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. A jindy: Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.
A tak když shrnul několika slovy zásady apoštolátu, říká, že je posílá tak, jako byl on sám poslán od Otce: aby si uvědomili naléhavou povinnost volat hříšníky k pokání i uzdravovat nemocné na těle i na duchu a při plnění svého poslání rozhodně nejít za svou vůlí, ale hledat vůli toho, který je poslal, a pokud jen lze, zachraňovat svým učením svět. Jak velice o to všechno svatí apoštolové usilovali, nebude nesnadné zjistit: stačí číst Skutky apoštolů a listy svatého Pavla.