Kamení se může proměnit v úrodnou půdu.
C O N T E M P L A T I O
Řekněte mi, proč větší část setby přichází nazmar. Jistě to není vinou rozsévače, ale půdy, která přijímá semena, čili duše, která naslouchá. Proč Ježíš výslovně neřekne, že líní přijali zasévaná zrna, ale nechali je sezobat ptákům, že bohatí je zadusili a ti, co žijí v přepychu a lehkomyslnosti, je nechali zaschnout? Kristus je nechce zranit přílišnou rázností, aby je neuvedl v zoufalství. Ponechává tedy na svědomí svých posluchačů, jak si jeho slova vysvětlí. Ale jak je možné, řeknete mi, že rozsévá do trní, na skaliska a podél cest? Řeknu vám, že kdyby se jednalo o pozemské setí, bylo by takové počínání nesmyslné. Zde je to ale naopak velmi chvályhodné, protože jde o duše a o Boží nauku. Jistě by byl pokárán rolník, který by tímto způsobem mrhal zrním. Skalnatý terén se opravdu nemůže proměnit v úrodnou půdu, ani cesta se nestane úrodnou a trní zůstane trním. V duchovním světě je tomu ale jinak. Kamení se může proměnit v úrodnou prsť, po udusané cestě se už nemusí šlapat a nemusí být přístupná pro všechny procházející, ale může se stát úrodným polem, a také trní může zmizet, aby zaseté obilí mohlo svobodně růst a vydat plody. Kdyby všechny tyto proměny nebyly možné, Pán by nerozséval. A jestliže ve všech neproběhla taková změna, není to vinou rozsévače, ale těch, kteří nechtěli svůj život změnit. Rozsévač vykonal to, co měl. Pokud lidé nesplnili, co se od nich očekávalo, není za to odpovědný rozsévač, který prokázal lidem tak velkou lásku.
Jan Zlatoústý
