"Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"
15. neděle v mezidobí
První čtení: Deuteronomium 30,10-14
"Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."
Druhé čtení: list Kolosanům 1,15-20
Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.
Evangelium: Lukáš 10,25-37
Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?" On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"
Je to krásný příklad. Jistě ho dobře známe. Víme, že je třeba takto jednat. Jsme rádi, když někoho vidíme, že druhému skutečně pomáhá. Otázka je, zda jsme ochotni takto jednat také. Nebo přesněji: otázkou je, kdy jsme takto ochotni jednat. Za jakých okolností a vůči komu. Protože často si člověk řekne, že by něco dobrého udělat chtěl, ale nehodí se mu to - jako knězi a levitovi, kteří potkali našeho raněného. Nebo ten, komu bychom měli pomoct, se nám nelíbí. Je nám nesympatický. A kromě toho přece žijeme ve společnosti, kde jsou role rozdělené. Kde zpravidla velmi dobře víme, kdo má co dělat, zejména, když jde o toho druhého. Pro nemocné máme nemocnice, pro nemohoucí domovy důchodců nebo jiné ústavy, při ohrožení majetku a života voláme policii a při náhlé nevolnosti úrazovku, se zločinci, zloději a podvodníky si má poradit vláda a policie ... a co vlastně zbývá na nás? Možná nic z toho, co jsme jmenovali. Ale určitě na nás zbývá bližní. A kdo je to tedy ten můj bližní ? Správná otázka! Ale kupodivu stejná, jakou kladl Ježíšovi znalec Zákona. Pak ovšem pro nás platí stejná odpověď, jakou dal Ježíš: Nejde o to, kdo je mým bližním, jde o to, komu jsem já bližním. Tedy kdo je mně blízko a kdo mne potřebuje, komu jsem blízko a komu pomoc mohu prokázat. Bez ohlížení se, zda je někdo jiný ještě nablízku, na koho bych mohl svůj úkol rychle přesměrovat. Tohle všechno křesťan asi dost dobře a rychle pochopí, i když pro každého z nás může být někdy velmi těžké skutečně se podle Ježíšových slov zachovat.
Jenže znalec Zákona v dnešním evangeliu se vlastně neptal, jak se má chovat k raněnému, položil otázku mnohem zásadnější a mnohem vznešenější: ptal se - "Co mám dělat, abych dostal život věčný?" Tedy co má dělat, aby jeho život vyústil v tom nejlepším možném vyústění, totiž u Boha. A na to odpovídá Ježíš slovy dvojpřikázání lásky : lásky k Bohu a k bližnímu. Stačí milovat. To se nám ovšem může zdát být až příliš jednoduché. Ale je to třeba říci přesně: stačí milovat bližního podobně, jak to udělal Samařan. Stačí milovat Boha a bližního, jako to dělal Ježíš. Stačí být s Bohem zajedno - a je to. Potom vcházíme do věčného života. Je to jednoduché, nebo ne? Jednoduché snad ano. Snadné určitě ne. Ale stojí za to se o to snažit. Navíc - snaží-li se člověk upřímně milovat své bližní a nečeká-li za to hned odpovídající odměnu, jako ji nečekal Samařan, získá sám vnitřní bohatství. Obraz Boží v jeho nitru se pročistí, člověk ve svém nitru zkrásní. To jistě stojí za to. Jen nesmíme zapomenout na to, že Ježíš nám ukazuje cestu, která je nejlepší, ale ne podle běžných měřítek nejvýhodnější. Není to cesta, na které s minimální námahou získáme velký zisk. Je to cesta, na které ale člověk to nejlepší, co v sobě má - a to je jistě schopnost milovat, být druhému užitečný, dávat se - nepromarní. A nepromarnit to nejlepší, co je v nás, to je opravdu začátek věčného života. Přijmout k tomu plnost Božích darů, která se nám ve svátostech i v dalších dobrých příležitostech nabízí, to je skutečná účast na věčném životě už teď a zde. A k té jsme povoláni, k ničemu menšímu. Stojí tedy za to nenechat se vést jen tím, co lidé běžně dělají, ale uvěřit Božímu slovu a měnit je ve skutek. Potom se totiž měníme my, mění se náš životní pocit a s námi samotnými se mění svět kolem nás. A o to, aby se život kolem nás změnil, stojí však všichni lidé. Křesťanství ale člověku velmi důrazně říká, že změny, které nezačnou v jeho nitru, mu nic podstatného nepřinesou. A říká, že všechny dobré a opravdové změny světa buď začínají v našem nitru, nebo nezačínají vůbec.
Díky tobě, Bože, za to, že zjevuješ svou moc ve všem stvoření a na běhu světa ukazuješ svou prozřetelnost.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Skrze svého Syna, hlasatele pokoje a vítěze na kříži, vysvoboď nás od zbytečného strachu a zoufalství.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Dej všem, kdo milují spravedlnost a snaží se o ni, ať poctivě spolupracují na budování světa v pravém míru.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Ujmi se utlačovaných, vysvoboď zajaté, potěš ubohé, dej chléb hladovějícím, posilni slabé, na všech učiň zjevným vítězství kříže.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Svého Syna mrtvého a pohřbeného jsi podivuhodně vzkřísil k slávě, dej, ať i naši zemřelí přejdou s ním do věčného života.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
