Počátky tohoto poutního místa sahají k roku 1716. Období pozdního baroka velmi přálo lidové zbožnosti a poutě byly výbornou příležitostí pro ......
Kaple svaté Anny na Anenském vrchu
Počátky tohoto poutního místa sahají k roku 1716. Období pozdního baroka velmi přálo lidové zbožnosti a poutě byly výbornou příležitostí pro určité zdokonalení nebo oživení žité křesťanské víry. Poutě měly tedy jakýsi rozměr duchovní, ale také konkrétně společenský. Součástí každé poutě byli nejenom zástupy poutníků, ale i jarmarky, všeobecné veselí a také odpočinek. Celý rok na vsi se dělil na dvě podstatné události. Tedy již zmíněnou pouť a posvícení. Pouť vychází z pojmenování někam putovat. V křesťanské tradici je putování nejenom fyzické, ale i duchovní, tedy putovat, přemáhat se, do určité míry i trpět. To vše člověk zakouší na svém těle (určitá forma půstu). Obtíže zakouší i ve svém srdci, kdy si uvědomuje svoji neschopnost, hříšnost tedy sklony ke slabostem (každý má své individuální, specifické). Podstatou křesťanské víry jsou pak přímluvci, patroni, svatí a světice, andělé či archandělé. Mezi nejoblíbenější patrony pozdního baroka patřila Panna Maria, svatá Anna, svatý Josef apod. Památka svaté Anny byla stanovena na 26. července, tedy datum, kdy vrcholí, alespoň ve střední Evropě léto. Ideální čas na odpočinek v parném létě, na nákupy (jarmark), na prodej (jarmark) a na seznámení. Samozřejmě nesmíme zapomenout na onen duchovní rozměr, opět ideální čas ne cestování, tedy na konci 18. století, především pěší turistika či pěší tranzit klidně celou Evropou.
Toto seznámení nám může přiblížit fenomén poutních míst, které zaznamenávají velký růst právě v období baroka. V případě Anenského vrchu byla situace poměrně složitá, ale i z praktických důvodů pochopitelná. Nejdříve se v legendách objevuje jistý kupec, dokonce je pojmenován, a to pro případ, že by někdo mohl pochybovat, tedy onen kupec se jmenuje Schlenkrich a putuje tímto krajem pravděpodobně za obchodem. Píše se rok 1716, v tomto roce je poprvé postaven barokní kostel Navštívení Panny Marie, a on potkává cestou několik malých dětí, kteří si hrají s malou sochou svaté Anny.
Na této události je zajímavé, že ona socha pochází z pozdního období středověku, asi období kolem 15. a 16 století. Tato socha je tvořena dvěma postavami. Hlavní postava svatá Anna, která drží na rukou Pannu Marii. V pozdější době byl k této dvojici ještě přidán Ježíš (jako malý chlapec). Materiál dřevo. Může nás napadnout otázka, jak taková socha mohla překonat 200 až 300 let bez viditelné újmy, protože pan Schlenkrich dává tuto sochu okamžitě k dispozici do nově postaveného kostela Navštívení Panny Marie v Lobendavě.
Odtud je přemístěna na kopec, který je dnes známý pod jménem Jáchym. Zde je umístěna na malém podstavci, později snad v malé dřevěné kapli. Za záhadných okolností se socha přemisťuje na protější kopec, dnes známý jako Anenský vrch. Kolem roku 1775 je zde, za finanční pomoci Františka Václava hraběte ze Salm – Reifferscheidtu a jeho matky Karolíny hraběnky Dietrichstein postavena pozdně barokní kaple.
Uvnitř má kaple tvar řeckého kříže. V roce 1857 však byl ještě přistavěn závěr, a z původního tvaru kaple je dnes podélná obdélníková stavba, která si ovšem zachovala zajímavou osmibokou kupoli ve středu původní barokní kaple. Celý památkově chráněný komplex obklopuje křížová cesta, která byla instalována ještě s Gestemanskou zahradou a Božím hrobem v roce 1834 panem Henschelem, jenž má svoji pamětní desku na píliři kostela Navštívení Panny Marie. Křížová cesta je vyzdobena, dnes již velmi poškozenými, reprodukcemi od Giuseppe Vicentiniho.
