poute.eu/lobendava nabízí:
Sakrální stavby:
|
Postní zamyšlení o plamínku, o zasáhnutí Boží milostí, o cestě očisty srdce.
Vrací se k sobě, aby nastoupil cestu očisty srdce.
C O N T E M P L A T I O
Těm, které si Bůh vyvolil a zamiloval, někdy zjevuje odlesk své tváře, který se podobá plamínku a objevuje se nebo skrývá podle toho, kdo jej nese na svých dlaních. Když jej duše jen na chviličku a jako záblesk spatří, probouzí se v ní touha po plném vlastnictví věčného světla a po dokonalém vidění Boha. A aby si ten, kdo plane láskou k Bohu, aspoň částečně uvědomil, co mu ještě schází, Boží milost někdy letmo a velmi jemně zasáhne jeho smysly a přivede jej k sobě. Vzdálí jej od hemžení tohoto světa, přivede do radostného ztišení a dá mu okusit atmosféru dne, který nikdy neskončí: na maličký okamžik, nakolik to dokáže snést, může pak člověk v kontemplaci zahlédnout samo Bytí tak, jak je. Někdy ho navíc toto Bytí promění ke své podobě, aby se také on – v míře, která je mu vlastní – připodobnil svému Bohu.
Když člověk pozná, jak veliká propast zeje mezi Čistým a nečistým, vrací se k sobě, aby nastoupil cestu očisty srdce, a tak se připravil na přímé vidění Boha. Nikde nepoznáme míru lidské nedokonalosti lépe než ve světle Boží tváře, v zrcadle Božího zjevení.
Vilém ze St. Thierry
Sdílet
| Autor: Martin Kerhart |
Vydáno dne 28. 03. 2019 | 2770 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
 
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):
|
Vyhledávání
Doporučujeme:
|
