Obec Lobendava, která v minulosti patřila mezi centrum veškerého kulturního, společenského, ale i průmyslového života, dnes velmi těžko hledá své kořeny. Snad pohled do minulosti uzdraví a očistí mnohé rány vydané z obou stran.
STAVBA KOSTELA V ROCE 1719
Nehledě na zničení starého kostela, byla stavba nového kostela nutná i z jiného důvodu. Pamětní kniha říká: lobendavský kostel byl tenkrát malý. Nejenom, že počet obyvatel začal stoupat, ale také byly na vrchnostenských pozemcích založeny dvě nové obce, a sice Markéta a Karlín. Tímto přestalo stačit místo ve starém kostele a proto se kolem roku 1719 přikročilo na popud Markéty provdané hraběnky ze Salmu, rozené hraběnky Slavatové, ke stavbě nového, množství lidí odpovídajícího, kostela pod patronátem Navštívení Panny Marie. Tento kostel je nyní středobodem lobendavské farní osady. Už si nemohou moji farníci stěžovat, že kvůli těžko zdolatelným kopcům, vysokému sněhu či vodě nemohou navštěvovat bohoslužby. S výjimkou oddělení Dolní Poustevny se farní osada příliš nezměnila. Bylo více obyvatel než dnes. V roce 1787 zemřelo např. 207 osob, tedy dvakrát více než dnes. V roce 1802 se napočítalo v lobendavské farní osadě 5409 duší, které bydlely v 811 domech. Protože ale měla Dolní Poustevna se svými 645 obyvateli ve 106 domech svoji vlastní kapli pro svaté mše a protože už tenkrát zde byly 4 školy, byli zde kromě kanovníka Werffela ještě 3 kaplani.
Pořad bohoslužeb zůstal téměř nezměněn. Kronikář/zřejmě farář/ o tom píše: Nemohou si moji farníci stěžovat, že by se jim dostalo málo božího slova. Hned po svém příchodu jsem z lásky ke služebnictvu bohoslužby rozdělil. Po ranní mši, která se koná ve všech nedělích a svátcích, jsem z kazatelny buď přednášel křesťanské učení nebo vysvětloval evangelium. V 10 hod. bylo kázání se mší. Odpoledne se konalo požehnání a v obcích, v jedné po druhé, se učilo křesťanské učení.
Vnější stavba kostela byla každopádně té dnešní podobná. Jen vnější pilíře, které podpírají kostelní zdi, ty zřejmě pocházejí z pozdější doby. Rovněž chyběla věž, která byla přidána až v roce 1765. O vnitřním zařízení je nám málo známo, mělo však být nádherné. Z pěti oltářů, které stály v kostele, stál samotný hlavní oltář 2100 zlatých, nevídanou sumu, když pomyslíme, že půl kila hovězího masa stálo 7,5 krejcarů. Namístě varhan byl postaven malý hrací stroj /Positio/. Dále zde byla kazatelna, lavice, empory a také jeden nebo více lustrů z mosazi. Také zde byly zvony, které se pořídily až po vystavění věže.
Přesnější pohled dovnitř kostela nám umožní stará stavovská kniha z roku 1783, která unikla ohni. Podle těchto zápisů stály v kostele kromě hlavního oltáře ještě tyto oltáře: oltář Jezulátka na místě kazatelny, Mariin oltář na místě Bolestné matky, pak oltář sv. Jana na Severní straně asi tam, kde je dnes oltář Jezulátka a konečně naproti na Lobendavské straně oltář sv. Trojice na místě oltáře sv. Anny. Důstojný obraz sv. Jana nad Sakristií je možná busta shořelého oltáře sv. Jana. Lavice byly takto rozmístěny: mezi hlavním oltářem a věží stály 2 řady čítající 33 až 35 lavic, každá s 9 místy, u každé boční stěny stálo přibližně 20 lavic po 4 místech. Tímto nabízel kostel kolem 800 míst, které byly pronajaty. Stavovská kniha dále hovoří o horní a střední empoře. Mužům byly kromě empor přiděleny lavice na lobendavské straně, od hlavního oltáře až po lobendavský vchod. Na první straně stojí označení rychtářova lavice. Avšak výběrčí daní a rychtář Anton Knoth a výběrčí daní Anna Maria Knothin seděli v uzavřené lavici pod hlavním oltářem vedle mariánského oltáře.
Stropní klenba mohla být vyšší než u dnešní stavby po požáru. První obraz nad hlavním oltářem namaloval Joachim Dittmann z Bíliny. Hlavní oltář pochází od sochaře Moriniho z Tyrolska.
Z následující stavební činnosti se dá odvodit, že buď nebyl zvolen správný pozemek na stavbu kostela nebo nebyly dostatečně pevně vybudované základy. Neboť již v roce 1769 hrozí zřícení stavby nad hlavním oltářem, tedy presbytáře. Ten byl v tomto roce od základu nově postaven pod patronací Franze hraběte ze Salmu a stál 800 zlatých. Zřejmě nastaly i obavy ze zřícení postranních stěn, proto už tenkrát bylo nataženo několik železných tyčí od stěny ke stěně.
Dne 18. srpna 1765 byla na nově postavenou kostelní věž, bez které stál kostel asi 50 let, nasazena makovice /věžní koule/ s křížem a to za přítomnosti Jeho Excelence hraběte Leopolda ze Salmu a faráře H. Joh. Klingera.
V roce 1783 zde byl na návštěvě biskup Emanuel Ernst hrabě von Waldsrein.
Dne 12. prosince 1783 se uvolnila železná tyč, která vedla od jedné zdi ke druhé, a spadla na lavice. Při pádu rozbila mosazný svícen, který visel pod touto tyčí. Druhý den byly stěny kostela prohlédnuty a bylo zjištěno, že se od svislice odchylují o 4 palce a tudíž se tyč musela nutně uvolnit. Dodneška lze na lobendavské straně kostela toto odchýlení vidět.
V roce 1782 byla natřena věž kostela. Malířský mistr May, který nátěr provedl, obdržel 120 zlatých.
Strašlivým dnem pro Lobendavu byl 13. květen 1790. v noci mezi 1. a 2. hodinou vzešel z rychty oheň a během necelé půl hodiny se rozšířil na kostel, školní budovu, faru a dalších 7 domů. Všechno lehlo popelem. Protože oheň vzplál v době, kdy všichni spali, nebylo nic zachráněno. Kostel vyhořel až po základy a sním 5 oltářů /ten hlavní stál 2100 zlatých/, kazatelna, varhany, empory, lavice, 3 zvony. Také fara takto dopadla. Já a moji 3 kaplani jsme měli sotva čas se zachránit, neboť oheň byl tak silný a rychlý, že vzniklo nebezpečí upálení. Oheň vzešel z rychty, na tom se všichni jednomyslně shodli, a sice neopatrností pošťáka, který ve stáji kouřil. Ten tu byl proto, že rychta byla právě v tomto roce propachtována poštmistrovi a ten zde také bydlel. Ničeho lidé nelitovali více jak zničení kostela. Bohoslužby se poté konaly na Anenském vrchu nebo v kapli v Dolní Poustevně.
Jak už zmíněno, také fara se stala obětí požáru. Ta má za sebou dost proměnlivou minulost. První, nám známá fara stála na louce za soudem a zbortila se v roce 1679. také druhá fara, která byla postavena v roce 1693, nestála ani 100 let. Protože byla značně zchátralá, byla v roce 1767 na náklady Jeho Excelence milostivého církevního patrona Leopolda hraběte ze Salmu postavena od základu nová. Hrabě sám sestavil oba nápisy, které se na budově nacházely. Fara, která mi v roce 1767 připadla, byla nádherná budova, vnitřní zařízení bylo skvostné. Na to jsem se ale po půl hodině musel dívat zády, a tak není nic stálého na světě.
A tak se rovnou přistoupilo ke stavbě nového božího domu. Na 3. neděli měsíce října jsem kostel opět zasvětil a poprvé vykonal bohoslužbu. Kostel byl ale postaven jen pod střechu, kterou jsem si tak přál. Kdy ale bude dokončen, vědí jen nebesa. Teprve po 6 letech má býti dokončen. Právě v tomto roce přišla fara a škola pod střechu. Nový kostel byl v roce 1802 vikářem Werffelem popsán takto:
Farní kostel v Lobendavě má délku 21 sáhů, šířku 9,4 sáhů a výšku 7 sáhů. Byl postaven v roce 1719 částečně vrchností a částečně z církevního majetku. Kostel i věž jsou z kamene, klenby z cihel. Uvnitř jsou 2 na sobě postavené empory, na nichž má místo kolem 100 lidí. Jejich struktura je jednoduchá, před požárem roku 1790 však se skvěly spolu s hlavním oltářem.
Vnitřek byl skutečně velmi jednoduchý. Nejdříve byl pravděpodobně zřízen jen jeden oltář, nepochází-li z té doby už oltář sv. Anny. Hlavní oltář byl částečně polepen jen papírem, dva malé zvony visely na lešení na hřbitově. Byl to tedy zubožený stav, když v roce 1797 vstoupil do kostela biskup Ferdinand, rytíř von Schulstein(pocházel z Knížecího), aby věnoval 1216 věřícím svátost biřmování. Vikář Werffel ztratil požárem vše, byl utrápený válečnými daněmi a také nebyl už nejmladší, takže usiloval o to, aby s pomocí tenkrát velmi chudého obyvatelstva získal pro kostel to nejnutnější.
V únoru roku 1798 nechala Anna Elizabeth Hentschlin, vdova a obchodnice s přízí, zhotovit a vyzdobit v lidské velikosti dřevěný Krucifix, který je postaven pod oknem na lobendavské straně. V tom samém roce nechal Jakob Hampel, domkář a obchodník v Lobendavě, zhotovit a vyzdobit oltář Ježíška, za což ho bůh jistě odmění.
Konečně obdržel kostel také varhany. V roce 1799 nám přenechal velebný kanovník z Budyšína varhany s 21 rejstříky(řady píšťal) s ohledem na chudý lobendavský kostel, který od svého vzniku žádné varhany neměl, za pouhých 200 rýnských tolarů. Po započtení dopravy a stravy přišly varhany na 720 zlatých a 24 krejcarů. Postavení a ladění se událo v příštím roce.
V dubnu 1800 nechal tzv. Hentschel-Baltzer, sedlák z Lobendavy, zhotovit a vyzdobit bolestnou Matku Boží.
V noci z 29. na 30. leden 1801 se zdvihl silný vítr a lešení, na kterém visely oba zvony, se zřítilo. Naštěstí se zvony nerozbily. Menší zvon, vážící necelý metrický cent byl z Brtníků a měl tento nápis (v němčině): Pocta sv. Trojici, Otci, Synu a Duchu svatému. Zvon odlil Josef Pietschmann z Kopce. Druhý zvon, asi 1,5 metrického centu těžký, nesl tento nápis: Poctěn Franzem, hrabětem ze Salmu, v roce 1800. Johann-Wenzel Kulme mě odlil v Praze.
