„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“
5. neděle postní
První čtení: Izaiáš 43,16-21
Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli. „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.“
Druhé čtení: list Filipanům 3,8-14
Bratři! Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
Evangelium: Jan 8,1-11
Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“
ZAMYŠLENÍ:
Co jsme se v minulém režimu naposlouchali slov o budoucnosti! A možná, že teď se mnozí utěšujeme pohledy do budoucnosti sami. Nebo naopak, možná že se jimi strašíme. K obojímu je dost důvodů. Řada věcí se jistě zlepšuje a my se na ně můžeme těšit. A naopak - řada věcí je ve světě v tak katastrofálním stavu, že z nich na nás zcela pochopitelně jde strach. Co je lepší, bát se nebo se těšit?
Když pak slyšíme ve čtení z Izaiáše o nových věcech které vzcházejí, zas nám to může být podezřelé nebo nepříjemné. Když je něco nové, nemusí to ještě být dobré. A když je něco skutečně nové, mohu mít strach, že tomu nebudu zcela rozumět, že to bude pro mne nesrozumitelné. Co si tedy představit pod těmi novými věcmi, o nichž mluví Písmo u Izaiáše? A jaký k nim zaujmout postoj?
Rozhodně nejde o "zajímavé novinky". Spíš bychom v nich měli vidět něco takového, co zažíval Izrael při vyvedení z Babylónu: novou příležitost k životu s Bohem. Nový vztah, nová smlouva, nová budoucnost. Izrael starou smlouvu mnohokrát hrubě porušil - a Bůh tuto smlouvu obnovuje. V Ježíši Kristu uzavírá smlouvu definitivní, novou, nezrušitelnou. Jde tedy o to, aby člověk sám, aby každý z nás objevil, jak se slovo proroka o nových věcech v jeho životě naplňuje.
Postní doba je přípravou k obnově našeho křestního slibu. A tato obnova by byla pustou formalitou, kdybychom se nesmířili s Bohem. Řekneme-li ale "svátost pokání", "svátost smíření", potom se mnoha lidem vybaví především hříchy. Ano, musím si uvědomit, jaké mám a musím se z nich vyznat. A budu mít na měsíc, na čtvrt roku, nebo snad dokonce na rok pokoj? Pokud je to jen takto, tak je to špatně. Protože svátost smíření není jen nějaká nepříjemnost, kterou si člověk má jednou za čas odbýt, jako třeba pravidelnou prohlídku svých zubů u zubaře. Svátost smíření je otevřením nové cesty. Je to přijetí "nových věcí", nové budoucnosti, kterou Bůh pro nás uchystal. Hříchy v ní zůstávají za námi a Boží cesta, Boží požehnání se odvíjí před námi. Nemylme se: svátostí pokání se nestaneme automaticky lepšími. Naše změny k lepšímu jsou zpravidla pomalé a mnohdy klopýtavé. Ale svátostí pokání se dostáváme na lepší cestu, do lepší situace. Bůh pro nás připravuje vlastně obnovenou budoucnost, která je zas plně podle něho - a čeká, že my se do ní s vírou vydáme.
Všechno, co Bůh tvoří, je vlastně nové. A vše, co Bůh tvoří, je také pro nás známé: víme totiž, že to, co udělá Bůh, je bezpochyby dobré. Bůh nic jiného než dobro pro nás netvoří. A tak se každý může těmto novým Božím věcem vydat s důvěrou vstříc. Lidské novinky jsou ovšem jiné. Člověk dokáže vymyslet něco úplně nového a přece zas nedokonalého, člověk dokonce může opakovat a prohlubovat v nových věcech staré chyby. Ostatně komu z nás se to nestalo! Ale to, co je od Boha, je opravdu jiné. Bůh chce a dokáže dělat dobro neoblomně, vytrvale a pro nás velmi jemně.
A tak se neohlížejme stále na to, co bylo a neutěšujme se planě tím, že v budoucnosti bude všechno samo od sebe lepší, ani se nestrašme tím, že všechno bude jen a jen horší. Budoucnost je Boží. V budoucnosti, a to od dneška, vznikají dobré Boží věci. Vydejme se jim vstříc. Prosme Boha, aby nás zbavil našich hříchů, aby nás odvedl od toho, co je zlé a přivedl k tomu, co je jeho, co je tedy dobré. Abychom měli život v co největší plnosti život, totiž život Boží, ke kterému jsme od křtu povoláni.
PROSBY:
Dobrý Mistře, nauč nás milovat tebe v našich bratřích a tím, co prokazujeme jim, sloužit tobě.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
Tys na kříži vyprošoval od Otce milost pro své katy, nauč nás milovat nepřátele a modlit se za ty, kdo nám činí příkoří.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
Skrze tajemství svého těla a krve rozmnož naši lásku, statečnost a důvěru, posiluj malátné, potěšuj zarmoucené a vlej naději těm, které svírá úzkost.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
Ty jsi světlo světa; dals uvidět světlo slepému od narození, když se podle tvého příkazu umyl v rybníku Siloe, osviť katechumeny křestním obmytím a slovem života.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
Nasyť zemřelé svou věčnou láskou, a také nás připočti k svým vyvoleným.
BOŽE, BUĎ MILOSTIV SVÉMU LIDU.
