„Půjdu lovit ryby.“
3. neděle velikonoční
První čtení: Skutky apoštolů 5,27b-32.40b-41
Velekněz začal apoštoly vyslýchat: „Přísně jsme vám přece přikázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka.“ Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.
Druhé čtení: Zjevení 5,11-14
Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – a volali silným hlasem: „Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“ A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.
Evangelium: Jan 21,1-19
Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ Podruhé se ho zeptal: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“
Kde hledat vzkříšeného Ježíše? Jak poznat, co ode mne chce? Jak to udělat, aby mne neminul ...? To jsou ušlechtilé otázky, ale možná, že také zbytečné. Podíváme-li se do evangelií, vidíme situaci spíš opačnou: Ježíš přichází za svými učedníky. A to před svým vzkříšením, i po něm. Ježíš je tím, kdo začíná hovor. Ježíš je ten, kdo dává radu. A Ježíše poslouchají někdy ti, kdo mu uvěří a kdo ho berou vážně a jindy ti, kteří si myslí, že znají věci lépe něž on, že by je spíš měl poslechnout on sám.
Pro mne samotného z toho vyplývá zcela praktická otázka: kde stojím já? Jsem tím, kdo poslouchá, kdo vnímá, kdo uskutečňuje Ježíšovo slovo? Jsem tím, kdo ví, že Ježíš ví, co je potřeba? Jsem tím, kdo věří, že Ježíš poradí lépe i tam, kde já jsem přesvědčen, že věci dobře znám? Vždyť při rybolovu, o kterém jsme slyšeli v evangeliu, radil zkušeným profesionálům - rybářům! A radil jim něco, co žádný rybář nemohl udělat, totiž spustit sítě ve dne a ne v noci. A přece stálo za to ho poslechnout!
Nechme se tím povzbudit. Začněme si dělat starosti o to, jestli Ježíšovo slovo vnímáme. Televize ani noviny nám toto slovo většinou sdělovat nebudou. Ale slovo Písma a učení církve nám ho sdělují stále! Jde o to, chovat se opravdu jako učedník: tedy naslouchat a učit se. Naslouchat, učit se a dělat to, co náš Mistr a Pán říká. Nevystačit si s vlastními zkušenostmi. Neprosazovat si jen svou. Ale v prvé řadě setkávat se s Ježíšovým slovem a slyšet ho. Poslouchat ho pozorněji a s větším zájmem než jakékoliv zprávy, než jakékoliv senzace, než cokoliv jiného. Vždyť kdo jiný nám ukazuje cestu ke skutečné pravdě, ke skutečnému dobru, k cíli v nebi? Kdo jiný, než Ježíš, ukřižovaný a vzkříšený, živý, ten, který mluví ve své církvi?
Ve chvíli, kdy Ježíše mnozí opouštěli, říká Petr: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života". To neplatilo jen tehdy, to platí i dnes. A bude to platit až do konce světa. Takže - věnuji Ježíšovu slovu pozornost? Je to pro mne slovo první, slovo nejdůležitější? Nic jiného si toto slovo nezaslouží.
Z »První apologie« od svatého Justina, mučedníka
(Cap. 66-67: PG 6, 427-431)
Slavení eucharistie
Tomuto pokrmu říkáme eucharistie, díkůvzdání. Nesmí na něm mít účast nikdo jiný než ten, kdo věří v pravdivost našeho učení, kdo byl omyt koupelí na odpuštění hříchů, koupelí znovuzrození, a kdo žije tak, jak nám to odkázal Kristus.
Nepřijímáme tu totiž obyčejný chléb a obyčejný nápoj; ale jak jsme byli poučeni, právě takovým způsobem, jakým byl náš spasitel Ježíš Kristus skrze Boží slovo učiněn tělem, a měl tělo a krev pro naši spásu, je tělem a krví vtěleného Ježíše také tento pokrm, nad nímž byla skrze jeho slovo pronesena modlitba díkůvzdání a z něhož se proměnou živí naše těla a naše krev.
Apoštolové totiž ve svých pamětech, které nám předali a které nazýváme evangelia, sdělili, že jim Ježíš dal následující příkaz: Když vzal do rukou chléb a vzdal Bohu díky, řekl: ‚To konejte na mou památku; toto je mé tělo.‘ A podobně když vzal do rukou kalich a vzdal Bohu díky, řekl: ‚Toto je má krev.‘ A že to svěřil pouze jim. A my už si to od té doby stále navzájem připomínáme. Přitom ti z nás, kteří mají nějaký majetek, přispívají všem potřebným; a jsme stále pospolu. A při všem, co obětujeme, velebíme Stvořitele veškerenstva skrze jeho Syna Ježíše Krista a skrze Ducha svatého.
V den, kterému se říká den Slunce (tj. v neděli), se všichni, ať přebývají ve městech nebo na venkově, shromažďují na jednom místě a čte se z pamětí apoštolů nebo ze spisů proroků, dokud je možno. Potom, když předčítající skončí, pronese představený řeč, v níž napomíná a vybízí k napodobování všeho toho krásného.
Potom všichni společně vstaneme a nahlas se modlíme. A jak jsme o tom již dříve mluvili, když naše modlitby skončí, přináší se chléb a víno s vodou. Dále se hlasitě modlí představený, a vzdává Bohu díky, jak je mu dáno, a lid na to přisvědčuje slovem »amen«. Každý pak dostává a přijímá z pokrmu díkůvzdání a nepřítomným se posílá po jáhnech. Zámožní dobrovolně dávají podle vlastního uvážení, každý, co uzná za vhodné. To, co se takto sebere, se ukládá u představeného, a ten pak z toho vypomáhá sirotkům a vdovám i lidem, kteří pro nemoc nebo z nějaké jiné příčiny trpí nedostatkem, také uvězněným a cizincům, kteří tam zavítali na svých cestách, prostě stará se vůbec o všechny, kdo jsou v nouzi.
Toto shromáždění konáme všichni společně v den Slunce předně proto, že je to den, v němž Bůh změnil tmu a beztvarou hmotu a stvořil svět, a dále proto, že v tento den vstal náš spasitel Ježíš Kristus z mrtvých. Neboť den před Saturnovým dnem (tj. před sobotou) ho ukřižovali a den po Saturnově dni, to jest v den Slunce, se zjevil svým apoštolům a učedníkům a naučil je tomu, co jsme i vám předložili k úvaze.
PROSBY:
Kriste, světlo a spáso všech národů, naplň nás ohněm svého Ducha, ať vydáváme svědectví o tvém vzkříšení.
VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.
Ať vyvolený národ v tobě pozná očekávaného Mesiáše a celý svět ať pozná tvou velikou slávu.
VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.
Pomáhej nám, ať setrváme ve společenství svatých, a jednou nám dej odpočinout s nimi od našich prací.
VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.
Rozlomil jsi pouta smrti, znič její vládu i v nás, abychom žili pro tebe, nesmrtelného Vítěze.
VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.
Kriste Spasiteli, tys byl pro svou poslušnost až k smrti povýšen do slávy svého Otce, uveď naše zemřelé, své bratry, do nebeské radosti.
VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.
