Liturgický rok

25. neděle v mezidobí

Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci ... Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě.
















25. neděle v mezidobí

První čtení: Izaiáš 55,6-9

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho.

Druhé čtení: list Filipanům 1,20c-24.27a

Bratři! Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

Evangelium: Matouš 20,1-16

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu celý den nečinně stojíte?‘ Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici!‘ Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.‘ Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: ‚Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik, co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.‘ On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední prvními a první posledními.“

Tak budou poslední prvními a první posledními.


PROSBY:

Náš Spasiteli, stále obnovuj svou Církev jako znamení jednoty lidského pokolení a jako působivé tajemství spásy pro všechny národy.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Neopouštěj nikdy našeho papeže N. a sbor biskupů a dávej jim dary jednoty, lásky a míru.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Dej, ať se křesťané pevněji spojí s tebou, svým Pánem, aby svým životem svědčili o tvém království.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Uděl dobrotivě světu mír, aby všude zavládlo bezpečí a klid.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Popřej zemřelým slávu vzkříšení a nám dej účast na jejich blaženosti.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

ZAMYŠLENÍ:

Možná, že jste to už zažili jako děti: přijel hodný strýček a vás i vaše sourozence či bratrance obdaroval za vysvědčení stejným dílem, ač vy jste se třeba učili výborně a bratranec to s bídou stloukal na čtyřky. Považovali jste takové jednání za křivdu. Potom se třeba něco podobného (a závažnějšího) v životě opakovalo. A teď nám najednou evangelium, slovo Boží, ukazuje stejnou nespravedlnost. Ano, zjevnou nespravedlnost, protože co je to za spravedlnost, když ten, kdo dělá celý den, dostane jen tolik, jako lajdák, který začal pracovat až v podvečerním vánku! Když to vezmeme za tento konec, můžeme se proti celému textu zcela zablokovat. Aby se to nestalo, uvažujme: o čem vlastně toto podobenství pojednává? O výši mzdy? O spravedlivé odměně? Vůbec ne! Toto podobenství mluví o Božím království. Říká, že s Božím královstvím je to tak, jako když se na vinici odehrál podobný příběh.

Co to vlastně je - Boží království? Když je Boží, znamená to, že je připravuje Bůh: v podobenství je Bůh znázorněn hospodářem, který najímá dělníky a určuje výši mzdy. A jde o království - tedy o společenství lidí. V podobenství jsou to dělníci, kteří představují nás, kteří jsme k Božímu království přizváni. A co znamená ten denár, který nakonec všichni dostali? Denár byla mzda, která stačila pro obživu průměrné rodině v Palestině na jeden den. Bylo to tedy něco nanejvýš nutného - ten denár, který byl na konci dne vyplacen, znamenal pro celou rodinu, že bude mít z čeho žít dnes, a že tedy má zajištěn zítřek. Uznáte, že z tohoto hlediska každá rodina ten denár potřebovala, ať už v jejím čele stál otec - dělník pracovitý nebo trochu líný. A hospodář, který je dobrý, podobenství to samo říká, se rozhodne, dát každému ne to, co si zaslouží, ale co potřebuje! A dělá to samozřejmě svobodně, protože chce, protože je dobrý. Co tedy říká tím podobenstvím Pán Ježíš? Říká: Takový je Bůh. Nemluví o "nejvyšší spravedlnosti", mluví o svrchované lásce a dobrotě. O dobrotu tu jde, ne o pouhou spravedlnost. A tato dobrota není nespravedlivá: vždyť hospodář nedal nikomu z dělníků méně, než jim slíbil, on jim dal víc, než si zasloužili, a to mohl: dával ze svého.

Uvažujeme už třetí neděli o tajemství církve. A tady máme další pohled: církev je společenství lidí, kteří jsou si rovni. Ale ne rovni proto, že jsou stejně odměňování, ani ne rovni proto, že jsou stejně výborní. Naopak, jsou v mnohém různí: každý pracuje pro Boží království s různou intenzitou a každý třeba různě dlouho. Ale nikdo z nás si svou účast v Božím království, svou účast v neomezené dobré budoucnosti, kterou nám Bůh připravuje, netvoří a nezískává sám. Všichni jsme totiž odkázáni na nesmírnou dobrotu Boha-hospodáře z podobenství. Na dobrotu, která znamená, že On nám všem chce dát to, co potřebujeme, tedy plnou budoucnost, svou Boží věčnost, nebe. On sám chce, protože je dobrý. A tuto neuvěřitelnou dobrotu, kterou člověk těžce chápe, nám velice názorně dnešní podobenství ukazuje. A tak nás vybízí k důvěře a podněcuje k lásce. Cožpak může člověk zůstat zlým, lhostejným nebo netečným, když mu dojde, jak to s Boží láskou vůči němu vypadá? Pokud nám to dojde, budeme opravdu navenek jako církev působit: jako společenství lidí, kteří vědí o své ubohosti, ale kteří také vědí o Boží velikosti. A proto se nemohou jeden nad druhého vyvyšovat, ale všichni se mohou z Boha radovat.

Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci ...



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 24. 09. 2017 | 197 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE