Bratr Martin Matyáš odpovídá na druhou otázku: Co Ti dělá na Českolipsku největší radost?
Dovolil bych si tu otázku trochu přenést do minulého času. Jsem původně severomoravák. Narodil jsem se a žil v Bohumíně a v České Lípě jsem absolvoval nástavbové studium po maturitě, kterou jsem ještě absolvoval na gymnáziu v Bohumíně. Mimo jiné děkuji Bohu, že mám v Bohumíně dodnes mnoho skvělých spolužáků a přátel.
Píše se rok 1982 a já jsem nadšený životem na Českolipsku. Potkávám zde mnoho skvělých lidí, kteří mě oslovují a vytváříme zde živé křesťanské společenství. Vzájemně o sobě víme, pomáháme si a někdy se společně modlíme. Kostely jsou plné věřících a v kostele v Doksech poznávám skupinu řeholních sester/Vincentky/, které žijí v Doksech a pracují ve zdejším domově důchodců. Velmi jsem si porozuměl se sestrou představenou sr. Fides Kmeťovou. A tak bych mohl pokračovat o klášteře v Jablonném ochraňující hrob sv. Zdislavy. Vždy jsem měl do tohoto kláštera dominikánů v Jablonném otevřené dveře. Skvěle se zde doplňovali dva dominikání- P. Jindřich - muž činu a P. František- ztělesněná mírnost a dobrota.
A mimo křesťanské společenství byla Česká Lípa i docela kulturním místem. Obdivoval jsem tehdy a obdivuji i dnes divadelní ochotnický soubor Jirásek. Každý jeden čtvrtek v měsíci jsem se těšil na vystoupení dobrých hudebních skupin a interpretů v Jiráskově divadle- Progres 2, Synkopy Oldřicha Veselého, Lenky Filipové atd. A ještě jedna originalita. České Lípa byla přirozeným centrem trempů. V pátek odpoledne se nádraží v Lípě zaplnilo "čundrákami" vyjíždějícími do zdejšího krásného okolí. ... A většinou nikdo nezůstal sám.
Mohl bych pokračovat nádhernými plesy v hotelu Merkur a nechci zapomenout na útulné, často historické hospody, letní kino v parku a na tehdejší dobu neuvěřitelnou kino-kavárnu. Během promítání si divák mohl objednat kávu, čaj...
Tak z těchto vzpomínek nezůstalo skoro nic. Snad jenom stále existující divadelní soubor Jirásek.
Někteří lidé někam odešli, jiné si povolal Bůh na věčnost a my křesťané už zdaleka nejsme tím kvasem, který má prokvasit těsto lidského života. Něco se pokazilo.
No a co zůstává. Pořád je na Českolipsku krásná příroda a místa, které se civilizaci peněz nepodařilo odcizit.
Je tady Máchovo jezero, majestátný Bezděz, skalnaté Dubsko, nádherné rybníky u Holan. Dá se tady vnímat ducha zajímavé minulosti a jestřebský farní obvod může nabídnout cestu při hledání ztracených, ale bez ohledu na nás lidech, stále platících přirozených Božích zákonů.
Uvidíme- je to krásný kraj.
Na Českolipsku jsem zažil mnoho hezkého a mám naději, že se tento region snad opět duchovně probudí.
