Zajímavé

Zítra budeme slavit památku svatého Jindřicha a pozítří památku blahoslaveného Hroznaty.

svatý Jindřich a svatá Kunhuta Ale jestliže s Kristem zemřeme, budeme s ním i žít, jestliže vytrváme, budeme s ním i kralovat.











13. červenec 2011

Sv. Jindřicha památka

Narodil se v roce 973 v Hildesheimu v Bavorsku. Byl vychován pod dohledem řezenského biskupa, sv. Wolfganga. Stal se králem německým (1002) a italským (1004); roku 1014 císařem římským. Cítil odpovědnost za víru svých poddaných, a proto podporoval misijní činnost a reformní hnutí v církvi. Podporoval zakládání klášterů a nových diecézí. Spolu se svou manželkou Kunhutou založili biskupský kostel v Bambergu, kde jsou oba pohřbeni. Jejich manželství bylo bezdětné, proto se rozhodli žít v naprosté zdrženlivosti. Jindřich II. zemřel 13. VII. 1024 a za svatého byl prohlášen v roce 1146. Po jeho smrti vstoupila jeho manželka do kláštera benediktinek v Kaufungen a také ona zemřela v pověsti svatosti (1033 nebo 1039).

Ze »Života svatého Jindřicha«

Když byl svatý služebník Boží pomazán na krále, nespokojil se s pečováním o pozemské království, ale chtěl dosáhnout koruny nesmrtelnosti. Proto se rozhodl zápasit pro nejvyššího Krále, jemuž sloužit znamená kralovat. Usiloval velmi snažně o šíření víry a bohoslužby, dával kostelům do vlastnictví majetek a štědře podporoval jejich výzdobu. Založil na svých statcích bamberské biskupství, určil mu za patrony apoštolská knížata Petra a Pavla a slavného mučedníka Jiřího, a zvláštním ustanovením předal toto biskupství pod ochranu svaté římské církve, aby prokázal nejvyššímu stolci čest, jaká mu z božského ustanovení patří, a zároveň aby touto záštitou nově založené biskupství upevnil a zabezpečil.
Aby bylo všem zřejmé, jak prozíravě se svatý Jindřich staral i do budoucna o mír a pokoj pro nové biskupství, které založil, uvádíme zde stvrzovací listinu: »Jindřich, král z dobroty Boží, která všechno řídí, všem dítkám církve, nynějším i budoucím. Blahodárná nauka Písma svatého nás vede a povzbuzuje k tomu, abychom opustili časné statky, nechali stranou pozemské výhody a snažili se získat věčný a trvalý příbytek v nebi. Neboť pozemská sláva, jíž se nám dostane, je prchavá a prázdná, jestliže při ní nemyslíme na nebeskou věčnost. Ale Bůh se ve svém slitování postaral lidstvu o užitečný lék tím, že dal možnost získat za pozemské jmění podíl v nebeské vlasti.
Pamětlivi této Boží dobroty a s vědomím, že jsme byli povýšeni ke královské důstojnosti bez zásluh, jenom z Božího slitování, považujeme za vhodné zvelebovat kostely, postavené našimi předchůdci, a k větší Boží slávě budovat také nové a prokazovat jim poctu dary, jimiž se projeví naše vděčná zbožnost. Neboť nechceme být hluší k příkazům Páně, ale poslušně dbát božských rad, a proto poklady, jimiž nás zahrnula Boží štědrost, chceme ukládat v nebi, kde zloději nevykopávají ani nekradou, a kde nerozežírá ani rez ani mol,1 a kde také naše srdce s touhou a láskou často prodlévá, když si připomínáme, co jsme tam shromáždili.
Proto dáváme na vědomí celému společenství věřících, že jsme místo z našeho otcovského dědictví, zvané Bamberk, povýšili na sídlo biskupské, a přejeme si, aby se tam slavně konala památka na nás i na naše rodiče a aby se tam neustále slavila spasitelná oběť za všechny pravověrné křesťany.«

blahoslavený Hroznata


14. červenec 2011

Bl. Hroznaty, mučedníka památka

Narodil se kolem roku 1160 z urozeného českého rodu. Po smrti manželky a syna věnoval své jmění na založení dvou premonstrátských klášterů, mužského v Teplé (1193) a ženského v Chotěšově (kolem 1202), a svědomitě se o ně staral. Třikrát putoval do Říma. Po návratu do Teplé oblékl řeholní šat. Při hájení práv svých řeholních fundací se dostal do sporu s nepřáteli, byl od nich poblíž Hroznětína zajat, odvlečen do vězení a 14. VII. 1217 umořen hladem. Jeho tělo bylo pohřbeno v tepelském klášterním kostele a brzy byl sepsán první jeho oslavný životopis (kolem 1259). Za blahoslaveného byl prohlášen v roce 1897.

balhoslavený Hroznata


Z listu svatého Theodora Studijského, opata, bratřím, kteří byli pro Krista vězněni v různých žalářích

(Ep. 21:PG99, 1180-1181.1185)

Zahrada církve je zalévána těmi, které stíhají nejrůznější útrapy.

Co znamená to, co teď prožíváme? Potěšení a radost, neboť nám byla dána milost podstoupit pro Krista mučednický zápas, neboť kvůli Božímu slovu nás dali do vězení a na mučidla, neboť pro Krista, toho, jenž za nás byl zbičován, ponížen a nakonec i ukřižován, byli jsme zasypáni ranami a urážkami. Kdo by nezpíval chválu? Kdo by neoslavoval? Východ se raduje, jásá Západ, plesá celá církev od všech čtyř stran světa. Ale proč mluvit jen o zemi? I samo nebe je plné radosti. Právem se tudíž raduji a těším spolu s vámi, bratři moji milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno. A také vy se radujte a těšte se mnou.
Ze všeho nejdříve si musíme říci jednu pravdu: že nejsme vystavováni utrpení a soužení do té míry, jak zamýšlejí a chtějí ti, kteří nás trýzní – neboť v takovém případě bychom ve zkoušce neobstáli – nýbrž jen do té míry, jakou dovolí Kristus. Ten řídí celý zápas a přitom zápolí spolu s námi; ten připustí ve svém spravedlivém rozhodování jenom zápasy podle míry a množství síly jednoho každého z nás. Svědkem toho je Pavel, když volá: Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také prostředky, jak z ní vyjít, a sílu, jak ji snášet.
Nuže bratři, vytrvat! Bůh už splétá věnce za vítězný zápas pro víru. Nestyďme se tedy za svědectví našemu Kristu.
I teď je Boží církev zalévána mučednickou krví. A zalévají ji zvláště ti, kdo dosud zápasí a jsou stíháni různými útrapami. Svou krev jako by proléval každý, kdo je držen ve vězení, kdo je odloučen od ostatních, koho svírají úzkosti, komu není dáno vidět žádnou lidskou tvář, kdo je připravován o základní potřeby, kdo hladoví a žízní, kdo nespatří ani sluneční paprsek, kdo den ze dne hledí smrti v tvář, jak říká Pavel, kdo je každodenně zabíjen, jak zpívá David. Ale jestliže s Kristem zemřeme, budeme s ním i žít, jestliže vytrváme, budeme s ním i kralovat.
Je to milost Boží, která si od dávných dob vyvoluje ty, kdo mají být Kristovými svědky; a tak z pokolení do pokolení vyvstávají noví mučedníci. Je nezbytné, aby přicházela pohoršení, řekl Kristus, aby vyvolení zazářili jako slunce a plevel byl zjevný jako noc.
V tomto křivém a zvráceném čase buďme, bratři, jako hvězdy zářící do temné noci bludu, jak si nás Kristus vyvolil pro svou slávu, k chvále pravé víry. Stejně jako nám staří, tak i my těm, kdo přijdou po nás, poskytněme oporu a příklad k následování, abychom se v Kristův den mohli radovat.
Kéž se vám nestane, o čem zpíváte v žalmu: Téměř již zakolísaly mé nohy, málem již uklouzly mé kroky, neboť jsem záviděl bezbožným. Vždyť to i ono jsem sám viděl. Ale kéž je vám spíš dáno slyšet, jak Pán říká: Jen na mě počkej, na den, kdy vstanu. A kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

svatý Jindřich a svatá Kunhuta



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 12. 07. 2019 | 320 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE