Liturgický rok

Slavnost Narození svatého Jana Křtitele

Nám bylo posláno slovo o té spáse. Nám bylo posláno slovo o té spáse.







Slavnost Narození svatého Jana Křtitele

První čtení: Izaiáš 49,1-6

Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“

Druhé čtení: Skutky 13,22-26

Pavel řekl: „Bůh dal praotcům za krále Davida, o němž vydal pochvalné svědectví: ‘Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.’ Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: ‘Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.’ Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse.“

Evangelium: Lukáš 1,57-66.80

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“ Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.

Nám bylo posláno slovo o té spáse.


ZAMYŠLENÍ:

Každý člověk se chce nějakým způsobem mít dobře, to je docela přirozené. Ale k naplnění tohoto cíle nacházejí lidé různé cesty. Někdo si myslí, že jeho štěstí bude úměrné tomu, jakou moc si získá, někdo si chce získat moc, postavení, jméno v práci či v obci, jiný se domnívá, že čím víc věcí si opatří, tím to bude lepší, a jiní nechtějí zas nic jiného, než aby byli ponecháni v klidu, aby se mohli starat sami o sebe, pečovat o sebe, mít vše pro sebe a dost. Společným rysem těchto a mnoha podobných postojů je to, že tito lidé zůstávají uzavření do sebe, že se jejich život neotevírá navenek, spíš se uzavírá. A člověk, který žije pro sebe a není schopen či ochoten žít pro druhého, je člověk, který je vlastně více či méně neschopen lásky. To ovšem znamená, že jeho život je velice chudý. Ježíš ale tento bludný kruh zaměření se na sebe roztíná. U Pavla jsme slyšeli: "...umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých." Člověk tedy nemusí žít život, který je uzavřený sám do sebe. Nemusí stále chtít mít víc a víc pro sebe a nebýt přitom o nic šťastnějším - nemusí se podobat pejskovi, který se honí za svým ocasem a nikdy ho nedohoní. Může žít pro druhého a jako křesťan v prvé řadě - žít pro Ježíše. A to znamená žít pro někoho, jehož láska je obrovská a jistá, pro někoho, kdo za nás, a tedy i za mne umřel. Pro někoho, jehož láska je nekončící - vstal z mrtvých, žije navěky po pravici Otcově, nepodléhá smrti. Když tedy člověk tento krok udělá, jeho život se začne měnit. Ne tak, že by se tento člověk stával dokonalým a bezchybným, ne tak, že by se všechny těžkosti ze života vytratily. Začne se měnit tak, že zdroj života, cíl všeho, oč usiluje, začne být vymaňován ze sobectví, ze zaměření na sebe. A toto je tak velká změna, že se to rovná novému narození. Je to totiž přijetí Ježíšem darovaného zdroje života, nebo jinak - přijetí Boží lásky, projevené v Kristu Ježíši. Staré pominulo - pomíjí strach, že přijdu v životě zkrátka, strach, že nebudu milován, pomíjí touha nějak sebe sama odškodnit za to, oč mne život skutečně nebo domněle ochudil. A nové, které nastupuje? Není to v prvé řadě dokonalost, ve které je člověk bezchybný, naprosto se ovládající, není to nějaké superlidství. Tím novým je jednak nový zdroj života, jak o tom byla řeč už výše, a dále je to nová svoboda, která člověku skutečně dává křídla. Svoboda, která odbourává svazující strach o sebe sama a která umožňuje člověku, aby využil to nejlepší, co v něm je.

Toto všechno, o čem byla řeč, neprožíváme ovšem nějak jednorázově. Snad ten, kdo byl pokřtěn jako dospělý, prožil jasněji, skoro rázem, nové narození. Ale pro nás, kdo jsme byli pokřtění jako děti, tento nový život začal dřív, než jsme začali vnímat, protože tento nový život začíná křtem. A tak, jak člověk začne chápat, tak může růst jeho víra. Teprve vírou můžeme své nové narození uchopit a uskutečňovat. A víra zraje v lidech různě rychle. Někdo třeba až v pokročilejším věku objevuje tuto novost, kterou dává křesťanský nový život, který roste z toho, že už nežijeme sami sobě. Prakticky nikdy není na tyto "objevy" pozdě. A je vždy skvělé, když jsou udělány. Ale čím dřív se nám je podaří udělat a hlavně skutečně prožívat, tím bohatší bude výsledek našeho života, a to nejen pro nás, ale i pro druhé. Význam sobce pro druhé lidi nebývá moc velký. Člověk, který byl Kristem vyveden ze sobectví a žije Kristu, je naproti tomu člověkem, který pokračuje v jeho úkolu, a tak tedy jeho život je a musí být čím dál víc láskou, která sebe rozdává.

PROSBY:

Dobrořečíme ti, všemohoucí Bože, Králi všeho světa, za to, že jsi nás hříšníky povolal, abychom poznávali tvou pravdu a sloužili tvé velebnosti.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Bože, tys nám otevřel bránu milosrdenství, učiň, ať nikdy nezbloudíme z cesty života.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Oslavujeme vzkříšení tvého milovaného Syna, dopřej nám, ať tento den prožijeme v duchovní radosti.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Dej svým věrným pravého ducha modlitby, abychom tě chválili a abychom ti vždycky a ve všem děkovali.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Nám bylo posláno slovo o té spáse.



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 24. 06. 2018 | 129 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE