Liturgický rok

Květná neděle

Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce ... „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“









KVĚTNÁ NEDĚLE

První čtení: Izaiáš 50,4-7

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

Druhé čtení: list Filipanům 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce ...


Evangelium: Marek 15,1-39 (zkrácené)

Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král.“ Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“

Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce ...


ZAMYŠLENÍ:

Je pravda, že je ta událost stará téměř dva tisíce let. A bylo by velkým neštěstím, kdybychom to, co jsme slyšeli, považovali jenom za vzpomínku na něco minulého, co se nás netýká. Ježíš zemřel za všechny lidi všech věků. Tedy i za mne, který žiji dnes. Z tohoto hlediska je jeho utrpení a smrt i pro mne teď událostí současnou, něčím, co se týká bezprostředně mého života. Jeho láska není minulá, je přítomná.

Ale je zde ještě další důležitý pohled. Ježíšovo utrpení a smrt je i pro mne cestou. I dnes přece existuje utrpení, smrt, nemoc, zrada, zklamání. I dnes je člověk nucen k těmto věcem zaujmout stanovisko. Někdy prostě nechce tyto stránky života vidět. Jindy se zas utěšuje nadějí, že je jen otázkou času, věcí pokroku, než budou tyto stinné stránky života odstraněny. Nebo lidé prostě před těmito stránkami života utíkají, a když se stane, že je dostihnou, hledají, na koho svalit vinu - na lékaře, na životní okolnosti, na Boha. Jako by se svalením viny na někoho věc řešila.

My ale v pašijovém příběhu a v celém evangeliu vidíme, že Bůh nám ani neslibuje život bez trápení a smrti, ani nám tyto věci nevysvětluje. On pro nás dělá mnohem víc. Tím, že Ježíš přijal lidský osud neúspěšnosti, utrpení duševního i tělesného, smrti, že touto cestou došel svého povýšení, došel k Otci a tím vším i pro nás připravil cestu. Cestu, která nevede mimo, okolo těchto skutečností, ale cestu, která vede právě skrze ně. A nevede k nějakým pomyslným lepším zítřkům, ale vede k Bohu, našemu Otci, k plnému spočinutí v něm, v jeho blízkosti. Utrpení, nemoc, nezdar, smrt - to jsou samy o sobě skutečnosti nejen zlé, ale postrádající smyslu. Samy nikam nevedou, to víme. Ale tím, že je Ježíš přijal do svého života, tím, že je vzal za své a udělal z nich cestu k Otci, tedy cestu ke spáse, tím jim smysl dal. Nebo jinak - tím zbavil tyto temné stránky jejich nesmyslnosti.

A tak my, když Ježíši skutečně věříme, nejsme v nějakém oblaku pomyslných útěch, klamů nebo neskutečných životních nadějí. Naopak jsme osvobozeni od strachu z nesmyslnosti, od tlaků, které by nás nutily nevidět tyto stinné stránky života. Jedním slovem - jsme osvobozeni k přijetí kříže, k přijetí křížů, kterých se v životě stejně nikdo nezbaví, kterým se nevyhne. A my se nemusíme ani utěšovat nepravdami, ani nemusíme utíkat před setkáním se zlem. Ale můžeme tyto věci s důvěrou prožívat a jít jimi až k cíli, tedy až k Bohu. Pašije nám nenabízejí iluzi života bez bolesti, ale dávají nám sílu k prožití tohoto bolavého, čemu se nevyhneme. A ukazují nám, že utrpení není jen něco, co pro nás samotné může mít smysl, ale něco, co přináší ovoce, požehnání, pomoc druhým, že je to cesta k vykoupení světa.

Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce ...


PROSBY:

Tys chtěl shromáždit obyvatele Jeruzaléma jako kvočna shromažďuje svá kuřátka, osviť všechny, aby poznali chvíli, kdy se jich dotkneš svou milostí.

POSVĚŤ LID, KTERÝ JSI VYKOUPIL SVOU KRVÍ

Neopouštěj své vyvolené, kteří se ti zpronevěřili, změň naše smýšlení a obrátíme se k tobě.

POSVĚŤ LID, KTERÝ JSI VYKOUPIL SVOU KRVÍ

Svým utrpením jsi přinesl světu milost, dej, ať v nás stále působí tvůj Duch, kterého jsme od tebe dostali při křtu.

POSVĚŤ LID, KTERÝ JSI VYKOUPIL SVOU KRVÍ

Pro své utrpení uděl věřícím sílu k sebeovládání, aby rádi spěchali vstříc slavnosti tvého vzkříšení.

POSVĚŤ LID, KTERÝ JSI VYKOUPIL SVOU KRVÍ

Ty kraluješ ve slávě Otcově, rozpomeň se na ty, kdo dnes zemřeli.

POSVĚŤ LID, KTERÝ JSI VYKOUPIL SVOU KRVÍ

Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce ...



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 25. 03. 2018 | 275 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE