Liturgický rok

Druhá neděle po Narození Páně

Neboť všichni žijí pro něho. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.











Druhá neděle po Narození Páně

První čtení: Sirachovec 24,1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12)

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

Druhé čtení: list Efesanům 1,3-6.15-18

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

Evangelium: Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

Neboť všichni žijí pro něho.


PROSBY:

Králi národů, tys mudrcům ukázal cestu, aby se ti přišli poklonit jako první zástupci pohanů, veď i nás, ať se ti klaníme v duchu a v pravdě.

PANE, AŤ VŠICHNI UZŘÍ TVOU SLÁVU.

Králi slávy, ty se milosrdně ujímáš svého lidu, uděl nám hojnost pokoje.

PANE, AŤ VŠICHNI UZŘÍ TVOU SLÁVU.

Králi věčný, ty dáváš život všem pokolením, pošli své slovo, aby skanulo jako osvěžující rosa do našich srdcí.

PANE, AŤ VŠICHNI UZŘÍ TVOU SLÁVU.

Králi spravedlnosti, ty chceš osvobodit utiskované, kterých se nikdo neujímá, slituj se nad ubohými a sužovanými.

PANE, AŤ VŠICHNI UZŘÍ TVOU SLÁVU.

Pane, všechna pokolení vzdávají chválu tvému jménu, naplň své podivuhodné dílo spásy na našich zemřelých bratřích a sestrách.

PANE, AŤ VŠICHNI UZŘÍ TVOU SLÁVU.

Z kázání svatého biskupa Augustina

(Sermo 194, 3-4: PL 38, 1016-1017)

Patřením na Slovo budeme nasyceni

Kdo z lidí poznal všechny poklady moudrostí a poznání utajené v Kristu a ukryté v chudobě jeho těla? Neboť byl bohatý, ale stal se pro nás chudým, abychom jeho chudobou zbohatli. Když totiž přijal smrtelnost a okusil smrt, představil se sice v chudobě; slíbil nám však bohatství, které mu nepřestalo patřit, i když se ho na čas zřekl.
Jak nesmírná je jeho dobrotivost! Uchovává ji těm, kdo se ho bojí, popřává ji těm, kdo v něho doufají!
Naše poznání je jen částečné, dokud nepřijde to, co je dokonalé. Proto, abychom byli schopni to pojmout a pochopit, ten, jenž je v božské přirozenosti rovný Otci, se stal podobným nám v přirozenosti služebníka, a nás tak přetváří k Boží podobě. Jediný Syn Boží tím, že se stal synem člověka, činí z mnoha lidských synů syny Boží. A těm, kteří se zrodili v otroctví, přináší skrze viditelnou podobu služebníka svobodu, aby mohli vidět podobu Boží.
Neboť už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní; a proto ho budeme vidět tak, jak je. Neboť k čemu jsou ty poklady moudrostí a poznání, k čemu to božské bohatství, ne-li k tomu, aby nás plně uspokojily? A k čemu to množství dobrotivosti, ne-li k tomu, aby nás nasytilo? Ukaž nám Otce, a to nám stačí.
A v jednom žalmu mu jeden z nás či mezi námi nebo za nás říká: Nasytím se, až se zjeví tvá sláva. On však a Otec jsou jedno a kdo vidí jeho, vidí i Otce. Pán zástupů sám je tedy král slávy." Až nás promění, ukáže nám svou tvář; budeme spaseni, budeme nasyceni a víc už nebudeme potřebovat.
Dokud k tomu nedojde, dokud nám neukáže, co nám dostačí, dokud se nenapijeme dosyta z toho pramene života, do té doby kráčíme ve víře jako poutníci a žijeme v cizině od něho vzdáleni, hladovíme a žízníme po spravedlnosti. A dokud zatím jen s nevýslovnou dychtivostí toužíme spatřit Boží podobu, do té doby oslavujme se zbožnou oddaností den jeho narození v podobě služebníka.
Nemůžeme ještě patřit na toho, jehož Otec zplodil před jitřenkou, shromážděme se tedy k oslavě toho, který se v nočních hodinách narodil z Panny. Nechápeme dosud, že před sluncem trvá jeho jméno, uznejme tedy, že na slunci je postaven jeho stan.
Ještě ho nemůžeme uvidět jako Jednorozeného trvale zůstávajícího v Otci, vzpomínejme tedy na ženicha, jak vychází ze své komnaty. Nejsme ještě hodni účastnit se hostiny našeho Otce, učme se tedy aspoň znát jesle našeho Pána Ježíše Krista.

Neboť všichni žijí pro něho.


ZAMYŠLENÍ:

Pro mnoho lidí Vánoce už skončily, začala “obyčejná rutina”. Pro nás křesťany však vánoční doba pokračuje ještě několik dní, až do následující neděle svátku Křtu Páně. Tyto dny nejsou “násilným natahováním” svátků, “umělým oživením” vánoční atmosféry. Církev velmi dobře ví, že každý člověk potřebuje delší čas k pochopení, vstřebání, přijetí. A tím spíše je třeba “investovat” čas k tomu, abychom doopravdy přijali dar Vánoc.

Fakt, že se Kristus skutečně narodil, nepopírají ani historici (ať už jsou věřící, nebo ne). To je dnes “samozřejmostí”. Bylo by však “málo” uznat, že Kristus před 2000 lety ležel v jeslích. Neuralgický bod křesťanské zvěsti je ujištění, že se Ježíš narodil pro mě a pro tebe! On přišel z lásky k člověku, ke každému z nás, čili kvůli mně! Kristus je ten největší dárek, jaký jsme mohli objevit u vánočního stromku. Dárek od samotného Otce. Dárek cennější než nejnovější typ mobilního telefonu či DVD. A pokud jsme nežasli nad tímto dárkem, pokud nám připadal “fádní a nezajímavý”, pak to znamená, že jsme jej dosud “nerozbalili”! A … ne nadarmo nám církev poskytuje čas, abychom se vrátili k vánočnímu stromu a “objevili” ten přehlédnutý dar – ne od partnera či přátel, ale od samotného Otce.

Nově smíme žasnout nad tou neuvěřitelnou zvěstí, že Otec si na mě “vzpomněl” a dal mi “to nejlepší” (je to skutečně neuvěřitelné, že právě mně je určen tento dar – tak neuvěřitelné, že mnohým nestačí ani celé vánoční období, aby tato pravda víry “sestoupila” z rozumu do srdce). Zkuste si připomenout, jakou radost máte, když nějaký přítel něco pro vás udělá: zavolá, pošle dárek. On si mě všiml, nezapomněl na mě! Podobně můžete žasnout, že Bůh na mě nezapomněl, a dal mi … svého Milovaného.

A pokud uvěřím té neuvěřitelné zvěsti, že Ježíš je ten dárek určený právě mně, pak v tom daru najdu … další dárky: ujištění, že Bůh na mě nezapomněl, že je mi blízko. Že nejsem sám. Že v Ježíši nacházím sílu a motivaci pro svůj normální život. Že si “mohu dovolit” být slabý, připouštět svoje slabosti a selhání – vždyť Kristus sestoupil “na moji úroveň”, aby mi podával ruku, posiloval. Mohu si dovolit ukázat “svoje rány z minulosti”, svoje obavy a nejistoty – Kristus je totiž skutečný člověk, který s “lidským” (ba “nadlidským”!) pochopením vnímá a podává uzdravující balzám svého slova.

V Kristu mohu nacházet toto všechno … a ještě mnohem víc. Boží Syn se právě svým vtělením “předimenzoval” na moji míru, chápavost i omezenost. Takového Boha jsme potřebovali – ne daleko v nebi, ale “na zemi”, na naši míru. Boha pro člověka, pro mě a pro tebe.


Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 05. 01. 2020 | 1634 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE