Liturgický rok

Dnes slavíme Slavnost Narození Páně

Maria však to všechno uchovávala v srdci a ... Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí.















Slavnost Narození Páně

První čtení: Izaiáš 52,7-10

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.


Druhé čtení: list Židům 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.


Evangelium: Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.


Z kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 1 in Nativitate Domini, 1-3: PL 54, 190-193)

Uvědom si, křesťane, svou důstojnost

Nejmilejší, náš Spasitel se dnes narodil. Radujme se! Kde se slaví narozeniny života, tam není dovoleno nechávat místo pro smutek. Tento život, když nás zbavil strachu ze smrtelnosti, přináší nám radost ze slíbené věčnosti.
Nikdo není vylučován z účasti na tomto nadšení, všichni mají tentýž společný důvod k radosti; neboť náš Pán, přemožitel hříchu a smrti, nikoho sice neshledal bez viny, ale přišel, aby všechny vysvobodil. Nechť plesá svatý, blíží se k palmě vítězství. Nechť se raduje hříšník, nabízí se mu milost. Nechť se vzchopí pohan, je volán k životu.
Boží Syn v plnosti času, stanovené podle nevyzpytatelného úradku Božího, vzal na sebe lidskou přirozenost, aby ji smířil s jejím tvůrcem. Tak měl být původce smrti ďábel poražen tou přirozeností, jejímž prostřednictvím zvítězil. Plesající andělé při narození Pána zpívají Sláva na výsostech Bohu a oznamují na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení. Vidí totiž nebeský Jeruzalém vytvářený ze všech národů světa. Jak velkou radost nad tímto dílem nevýslovné Boží lásky má mít ve své nepatrnosti člověk, když se nad ním tolik radují ve své vznešenosti andělé?

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.


Proto, nejmilejší, děkujme Bohu Otci skrze jeho Syna v Duchu svatém, že nás pro své velké milosrdenství miloval a slitoval se nad námi. I když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem, ‚abychom v něm byli novým stvořením,‘ jeho novým výtvorem.
Odložme tedy starého člověka s jeho skutky," a když se nám dostalo účasti na Kristově urozenosti, odřekněme se dřívějších způsobů života.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.


Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla a království Božího.
Svátostí křtu ses stal chrámem Ducha svatého. Nedopusť, aby tak vznešený host pro tvé špatné skutky od tebe odešel a aby tě ďábel znovu uvrhl do svého otroctví; neboť výkupným za tebe je Kristova krev.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.


PROSBY:

Pane, tvé narození je zdrojem útěchy pro tvůj lid, naplň svou církev bohatstvím svých darů.

AŤ TVÉ NAROZENÍ PŘINESE RADOST CELÉMU SVĚTU.

Tys přišel jako nejvyšší pastýř a strážce našich duší, dej, ať papež a naši biskupové věrně rozdávají dary tvé milosti.

AŤ TVÉ NAROZENÍ PŘINESE RADOST CELÉMU SVĚTU.

Králi věčný, ty ses narodil, abys sám na sobě zakusil pomíjivost pozemského života a lidskou nestálost, dej nám, ubohým smrtelníkům, účast na svém věčném životě.

AŤ TVÉ NAROZENÍ PŘINESE RADOST CELÉMU SVĚTU.

Tys byl odedávna očekáván a přišel jsi, když se naplnil čas, ukaž těm, kdo tě dosud očekávají, že už jsi mezi námi.

AŤ TVÉ NAROZENÍ PŘINESE RADOST CELÉMU SVĚTU.

Stal ses člověkem, abys přinesl nový život lidstvu propadlému smrti, dej zemřelým, ať se na nich projeví celá krása obnoveného života.

AŤ TVÉ NAROZENÍ PŘINESE RADOST CELÉMU SVĚTU.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.


ZAMYŠLENÍ:

Mnoho a mnoho bylo napsáno o tomto evangeliu. Je neuvěřitelně bohaté svým obsahem, a ne právě snadno pochopitelné. Přidržme se tedy aspoň něčeho z jeho bohatství.

Ježíš je Slovo, ne jen pachole, které kdysi leželo ve chlévě, ani ne symbol obnovujícího se života. Je to slovo, které oslovuje každého člověka v každé době. Je světlo, které osvěcuje všechno. Je jedinečný. Jiný než my, a přece nám svým lidstvím zcela blízký. Nechce být jen vedle nás. Chce, abychom ho přijali. A pokud to uděláme, nabízí něco, co je až neuvěřitelné: "Těm pak, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi." To nemá nic společného s dětinstvím dospělé osoby. Mluví se tu o moci a o Bohu. Člověku je dána moc, aby překonal omezenost svého lidství, svého sklonu ke zlu, své smrtelnosti. Je to neuvěřitelné! Je to skutečné?

Je tu řada těch, kteří to prožili. Některé známe. Svatí Petr, Pavel, František, Václav, ale také svatý Maxmilián Kolbe a Matka Tereza. A jiní, které jsme třeba sami v životě poznali. Jak rádi bychom často měli Spasitele, který by měnil svět kolem nás a nás nechal na pokoji. Ale on je jiný. Přichází proto, aby změnil svět skrze nás. Skrze každého, kdo ho přijal. On si udělal příbytek, doslova stan, v lidstvu. Ve svém těle. A potom ve své církvi, jeho mystickém těle, po vzkříšení. A v dějinách postupně a trpělivě oslovuje a osvětluje lidi. Aby ho poznali. Aby ho přijali. Dělá z nich znovuzrozením Boží děti. Posílá je do světa v moci a síle svého Ducha. Mění skrze ně svět, ne v plánech a abstraktně, ne ve vnějších strukturách, ale v nitru a srdci každého, kdo ho přijme. A teprve skrze něho navenek. Sám zvolil neuvěřitelně chudou, slabou a řekli bychom málo účinnou cestu: stal se člověkem, přijal tedy omezení lidské osoby a existence, byl dítětem, byl mužem, byl mučedníkem, byl jako mladý zabit. Přijal cestu slabosti a lidské bezmoci. A mnozí na jeho adresu řekli: takhle že se má zachránit a změnit svět? A začali po svém. A vždycky z některých udělali privilegované supernepřátele, z jiných nepřátele a mnohé nechali být, tu v bídě, tu i v jakési hojnosti. Ale koho udělali Božím dítětem? Komu dali podíl z vítězství nad smrtí? Komu dali moc stát se Božími dětmi?

"To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila". Proto slavíme Vánoce i dnes, po tolika a tolika pronásledováních křesťanů, po všem boji proti Bohu a jeho dílu. Pokud jsme Božími dětmi, pokud jsme se jimi stali, pokud jsme to pochopili a vzali za své, potud slavíme Vánoce opravdově. A naši radost nám nikdo a nic nevezme.


Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 25. 12. 2017 | 638 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE