„Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!“
9. neděle v mezidobí
První čtení: Deuteronomium 5,12-15
Toto praví Hospodin: „Zachovávej den sobotní a svěť ho tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj býk a tvůj osel, žádný tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě – aby si mohl odpočinout tvůj otrok a tvá otrokyně jako ty. Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, že Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvedl odtamtud mocnou rukou a napřaženým ramenem. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys zachovával den sobotní.“
Druhé čtení: 2. list Korinťanům 4,6-11
Bratři! Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
Evangelium: Marek 2,23 – 3,6
Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: „Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?“ Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu – bylo to za velekněze Abiatara – a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?“ A řekl jim: „Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!“ Ježíš opět vstoupil do synagogy. Byl tam člověk s ochrnulou rukou. Dávali na Ježíše pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. On tomu člověku s ochrnulou rukou řekl: „Vstaň, pojď doprostřed.“ Pak se farizeů zeptal: „Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?“ Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: „Vztáhni ruku!“ Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku. Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili.
Bůh je Pánem veškerého prostoru i času. Proto by mohli někteří namítat: „Proč světit nějaký určitý den, třeba neděli? Proč bych nemohl světit ten, který si vyberu. Když mám chuť pracovat a jde mi práce od ruky, proč nepracovat třeba měsíc a pak nesvětit, neodpočívat třeba týden v kuse? Proč se stylizovat zrovna do sedmi dní?“
Číhá na nás nebezpečí. „Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi“ (Dt 5,15). Staneme se otroky sebe sama. Přes týden v práci od nevidím do nevidím, doma rodina, po nocích starost o domácnost, víkendy na zahradě nebo na stavbě, či různé melouchy. Izraelité v Egyptě také dřeli stále, bez práva na odpočinek. Ti museli, my nemusíme. Heslo „odpočinu si až v hrobě“ je nekřesťanské.
Ten, kdo se rozhodl následovat Boha, byl vysvobozen a je vysvobozován z jakéhokoli otroctví a usiluje o napodobování jeho života. Jestliže ho napodobujeme v jeho tvůrčí činnosti, pak bychom ho měli následovat i v odpočinku, který nepředstavuje „na prvním místě jakékoli přerušení práce, ale oslava podivuhodných činů, které vykonal Bůh“ (JAN PAVEL II., Dies Domini, 16).
Nedělní den má tedy na prvním místě charakter oslavy, dále pak charakter vzájemnosti, společenství, sdílení, odpočinku, občerstvení, solidarity, ztišení…
Naše společnost je poblázněná, a proto ne vždy je možné naplnit bezezbytku nedělní ideál. Přesto ten, kdo bez nějaké pseudonáboženské křeče dokáže slavit Den Boží, napodobuje svého Stvořitele a Vykupitele a manifestuje svou osobní svobodu dítěte Božího.
PROSBY:
Stvořiteli vesmíru, vděčně přijímáme od tvé lásky počátek tohoto dne a připomínáme si tvé vzkříšení.
PANE, NÁŠ ŽIVOTE A NAŠE SPÁSO
Kéž nás dnes tvůj Duch, Dárce všeho dobra, naučí konat, co je ti milé a tvoje moudrost ať nás vždy vede.
PANE, NÁŠ ŽIVOTE A NAŠE SPÁSO
Dej nám, ať nás účast na dnešní bohoslužbě naplní velkou radostí, ať s radostí slyšíme tvé slovo a přijímáme tvé tělo.
PANE, NÁŠ ŽIVOTE A NAŠE SPÁSO
Z celé duše ti děkujeme za tvá nesmírná dobrodiní.
PANE, NÁŠ ŽIVOTE A NAŠE SPÁSO
