Liturgický rok

5. neděle velikonoční

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.







5. neděle velikonoční

První čtení: Skutky apoštolů 9,26-31

Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s helénisty a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. Církev měla pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

Druhé čtení: 1. list Janův 3,18-24

Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal

Evangelium: Jan 15,1-8

Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůsta- nete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.


ZAMYŠLENÍ:

Křesťanství opravdu člověku nenabízí málo. Mnozí ale zůstávají "před branami" a tak je pro ně křesťanství dost chudé. Zachovávat přikázání, hledat v Bohu oporu, dělat dobré skutky, modlit se ráno a večer, chodit do kostela atd. - to jsou všechno věci dobré a prospěšné. Křesťanství však nabízí mnohem víc, než jen to. Jan o tom mluví v obou dnešních úryvcích. Ukazuje, že skrze víru, skrze žité křesťanství, vede cesta k zůstávání v Bohu a k zůstávání Boha v člověku.

Je tedy všechno to, co jsme vyjmenovávali na začátku, zcela zbytečné? V žádném případě. Je to naopak nutné. Ale zachovávání přikázání, dělání dobrých skutků atd. není ještě celým křesťanstvím a není jeho vrcholem - o to jde. Zůstávání v Bohu, o němž mluví Jan, totiž není výplodem zbožného citu, ani iluzí přecitlivělého člověka, ale je to plnost odpovědného vztahu mezi člověkem a Bohem, který má zasahovat všechny vrstvy v člověku. A není to opravdu jen věc pocitů, protože ten, kdo v Bohu zůstává, ten, kdo je naroubován na pravý vinný kmen, ten nese mnoho ovoce. A není to ovoce lidské výkonnosti, ale ovoce Božího života, který je nám skrze Krista darován. Toto "naroubování na Krista" je cílem všeho našeho poznávání Boha, našeho vnímání a chápání evangelia a našeho úsilí a prohloubení naší víry. Stojí tu jako protiklad k nemístné autonomii člověka, tak jasně ukázané na příběhu o hříchu prvních lidí v ráji. Člověk, který si chce sám stačit, který chce žít jen a pouze za sebe, který nestojí o to, aby byl na Krista naroubován, ten se musí obejít bez Božího života. A to znamená v praxi žít bez odpuštění, bez milosti, bez věčnosti v Bohu. Je to krutá daň za autonomii! Ale Bůh na to člověka upozorňuje, a když potom takovouto ratolest, která nenese ovoce, odřezává, nemůže si člověk stěžovat.

Je nutné si ještě všimnout toho, jak lze poznat, že člověk opravdu z Boha žije. Říká to úryvek z 1. listu Janova. Zůstává-li Bůh v člověku, pozná se to podle Ducha. Jestliže tedy je křesťan plný nevole, závisti, tvrdé zarputilosti, sobectví nebo bezradnosti, plný strachu ze zla a nepříjemností, potom zřejmě mnoho přítomnosti Ducha v něm nebude. Měl by se tedy v tom případě podívat, na jaký kmen je vlastně naroubován. Má-li však v sobě Boží pokoj, radost, schopnost odpouštět, nebojácnost, která plyne z víry, ne z vlastní síly, má-li v sobě skutečný dar rady - netápe tedy stále, jak a co dělat, pak je v něm zřejmě Duch Boží, potom je zřejmé, že zůstává v Bohu a Bůh v něm. A to je nakonec největší pozemská výhra, které lze dosáhnout. Nespočívá tedy v pocitech, ve sladkém oblažujícím náboženském "snu", ale v každodenní životní praxi. Život, žitý v Bohu, z daru jeho Ducha, nemusí být vždy ani šťastný, ani jen úspěšný, podobně, jak to bylo v pozemském životě Ježíšově. Ale je to vždy život, v němž radost i utrpení nejsou marnými, mají cenu, pro nás i pro druhé. Je to život, který nepodléhá smrti, ale přechází ve věčnost.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.


PROSBY:

Kriste, prosíme tě za tvou církev, posvěcuj ji, aby se u všech národů obnovilo tvé království.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Prosíme tě snažně za nemocné, zarmoucené, utlačované a za lidi bez domova, aby se jim dostalo útěchy a pomoci.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Prosíme tě za ty, kdo tě neznají a bloudí, dej, ať tě poznají a radují se z nového života.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Spasiteli náš, byls ukřižován, vstal jsi z mrtvých a přijdeš soudit svět, buď milostiv nám hříšníkům.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Prosíme tě za všechny, kdo žijí v tomto světě, a za všechny, kdo zemřeli s nadějí na vzkříšení.

VÍTĚZNÝ KRÁLI, VYSLYŠ NÁS.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.


Z kázání svatého biskupa Maxima Turínského

(Sermo 53, 1-2. 4: CCL 23, 214-216)

Kristus je náš den Kristovo vzkříšení otevírá podsvětí, nově pokřtění obnovují zemi, Duch Svatý otevírá nebe; otevřené podsvětí vydává mrtvé, obnovená země rodí vzkříšené, otevřené nebe přijímá ty, kteří k němu stoupají.
Konečně přichází zločinec do ráje, těla svatých vcházejí do svatého města, mrtví se vracejí mezi živé. Kristovo zmrtvýchvstání uvádí všechno do pohybu a všechny živly pozdvihuje do vyššího řádu.
Podsvětí vrací své zajatce mezi nadpozemšťany, země ty, které pochovala, posílá do nebe a nebe je přijímá a představuje Pánu. A tak Spasitel jediným činem svého umučení vyzdvihuje z hlubin, probouzí ze země a umisťuje na výsostech. Neboť Kristovo zmrtvýchvstání přináší svatým slávu. A tak zve svatý prorok k oslavě Kristova vzkříšení všechno stvoření, když říká, že se máme radovat a jásat v tomto dni, který učinil Pán.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.


Kristovo světlo je den bez noci, den, který nekončí. A že sám Kristus je tím dnem, naznačuje apoštol: Noc pokročila, den se přiblížil. Říká, že noc pokročila, ne že přijde další. Máš si uvědomit, že příchod Kristova světla zahání ďábelské temnoty, takže už nemají nastat mrákoty hříchu, a že nehasnoucí jas zaplašuje dřívější chmury, takže už nemá přístup plížící se nepravost.
Syn je totiž tím druhým dnem, kterému první den, to jest Otec, sděluje tajemství svého božství. A věz, že on je ten den, který říká ústy Šalomounovými: Já jsem způsobil, že na nebi vzešlo světlo nehasnoucí.
Takže jako po nebeském dni už nikdy nenásleduje noc, ani po Kristově spravedlnosti už nepřicházejí temnoty hříchů. Nebeský den totiž září stále, stále svítí jeho jas a nemůže jej pohltit žádná temnota. A stejně se i světlo Kristovo ustavičně třpytí, září a blyští se a žádné mračno hříchu je nemůže zastřít. Proto říká evangelista Jan: To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Nuže, bratři, v tento svatý den se máme všichni radovat. Nikdo ať se pro vědomí svých hříchů nestraní společné radosti, nikdo ať se pro břemeno nepravostí nevyhýbá společným modlitbám. Neboť v tento den nesmí ani hříšník ztrácet naději v odpuštění, má přece nemalou záruku: Když směl i lotr přijít do ráje, proč by neměl dojít milosti křesťan?

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 29. 04. 2018 | 210 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE