Liturgický rok

5. neděle v mezidobí

 „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“




5. neděle v mezidobí

První čtení: kniha Izaiáš 6,1-2a.3-8

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích!“ Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“

Druhé čtení: 1. list Korinťanům 15,1-11

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

Evangelium: Lukáš 5,1-11

Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

 „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“


ZAMYŠLENÍ:

Vraťme se dnes až k dětství, tam se kladly základy naší osobnosti. Poznali jsme lásku a snad i přísnost, nároky rodičů. Pokud jsme ale vyrůstali v harmonické rodině, pociťovali jsme bezpečí, které dává láska matky, ale také jsme poznali trochu odlišný charakter otcovské lásky. I ta totiž dává pocit bezpečí, ale otcovskou lásku jsme si museli do velké míry zasloužit. Někdy jsme pocítili, že jen tehdy, pokud splníme očekávání otce, můžeme od něj čekat něco dobrého, a naopak, nesplníme-li, pocítíme to. Tato zkušenost, získaná v dětství, se celkem snadno prohlubovala dál - ve škole, v práci, a u žen třeba i v manželství: přízeň, výhody, dar i lásku jsme si museli zasloužit, získat. Není potom divu, že toto člověk bezděčně přenáší na Boha, kterého nazývá také Otcem. Myslí si, že i jeho lásku, přízeň, pozornost si musí zasloužit. Ale je tomu opravdu tak?

Čtení z Izaiáše zdůrazňuje v prvé části velikost, vznešenost, svatost Boží. Bůh - nepopsatelný - je třikrát svatý, tedy v plné míře svatý, to znamená - je zcela jiný než člověk a stvoření, je bez nedokonalosti, bez omezení, nad pomyšlení velký. A člověk, který zažije zkušenost Boží velikosti, je ohromen a zděšen. Cítí svou malost, nedostatečnost, hříšnost, své sepětí s hříšnými lidmi. Domnívá se proto, že je ztracen. Ale čtení ukazuje něco jiného: tento hříšný člověk je Bohem očištěn a vyzván ke spolupráci, je mu nabídnuto (nikoli určeno či nadiktováno) Boží poslání. A on, očištěn, přijímá. Ještě plastičtěji to ukazuje evangelium: Petr je nejdříve Ježíšem obdarován báječným a nečekaným úlovkem ryb, a potom teprve ve světle tohoto daru poznává svou hříšnost. Pán ale od něj neodstoupí, naopak, svěřuje mu poslání a zve jej k následování, přesněji - ke společenství, které znamená pro Petra schopnost hlásat účinně víru.

Pokud máme živou zkušenost víry, můžeme odhalit ve svém životě něco podobného. Naše setkání s Bohem, náš růst nezačal zpravidla pokáním, ale naopak: když nás Bůh obdaroval svou přízní, svým jasem, dostali jsme chuť k obrácení. Teprve tehdy jsme poznali, jak na tom opravdu jsme, co je vlastně hřích - a začali jsme Boha hledat. A v tu chvíli nás mohl použít on sám, svěřit nám poslání, které ovšem zpravidla přesahuje kvality nositele poslání.

Z toho si můžeme udělat tři závěry:
Je třeba si trpělivě uvědomovat, že Bůh je někdo zcela jiný, než je či byl náš otec, než jsou druzí lidé. On, Bůh, má vždy hlavní iniciativu lásky, jeho láska je především darem, ne odměnou.

Těžko čekat, že se obrátí člověk, kterému Boží láska nezazářila. Nemá tedy cenu nutit třeba ke smíření s Bohem někoho, kdo má zcela temný či nezřetelný obraz Boha. Takový člověk potřebuje nejdříve získat zkušenost víry, a potom odpouštějícího Boha sám vyhledá.

Nepatrnost a bída člověka, která při pomyšlení na svatost Boží dostává až děsivé rozměry, není na překážku, chce-li Bůh svěřit člověku své poslání. Vadí spíš slepota, neochota, "zakuklení se" do sebe.

 „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“


PROSBY:

Všemohoucí Bože, učiň, ať všude ve světě zavládne spravedlnost, a tvůj lid bude žít šťastně v míru.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Uveď všechny národy do svého království, aby tak všichni došli spásy.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Dej, ať manželé žijí svorně podle tvé vůle, a stále ať je spojuje vzájemná láska.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Odměň všechny naše dobrodince a dej jim věčný život.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Pohlédni milosrdně na ty, kdo se stali obětí nenávisti a válek, a přijmi je dobrotivě do nebeského domova.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

 „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“

Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 10. 02. 2019 | 114 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE