Liturgický rok

31. neděle v mezidobí

 A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.









31. neděle v mezidobí

První čtení: Malachiáš 1,14b – 2,2b.8-10

Jsem mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany. Nyní platí vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu – praví Hospodin zástupů – stihnu vás kletbou. Vy jste sešli z cesty, mnohé jste pohoršili, že opustili Zákon, a porušili jste smlouvu s Levim – praví Hospodin zástupů; proto i já jsem vás vydal v potupu a ponížení u všech lidí, protože jste nezachovávali mé příkazy a byli jste straničtí ve výkladu Zákona. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč tedy jeden s druhým jedná věrolomně, a tak znesvěcuje smlouvu našich otců?

Druhé čtení: 1. list Soluňanům 2,7b-9.13

Bratři! Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.

Evangelium: Matouš 23,1-12

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají ‚mistře‘. Vy však si nedávejte říkat ‚mistr‘, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚otec‘, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat ‚učitel‘, jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

 A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.


PROSBY:

Děkujeme ti, že jsme skrze Krista získali všechno bohatství, bohatství nauky i poznání.

BOŽE, TY JSI NADĚJE SVÉHO LIDU.

Dej svou moudrost těm, kdo rozhodují o veřejných záležitostech, ať u tebe hledají radu, aby se ti líbily jejich myšlenky i skutky.

BOŽE, TY JSI NADĚJE SVÉHO LIDU.

Ty inspiruješ umělce, aby svým nadáním odhalovali tvou slávu, dej, ať z jejich díla čerpá svět naději a radost.

BOŽE, TY JSI NADĚJE SVÉHO LIDU.

Ty nedopouštíš, abychom byli pokoušeni nad naše síly, posiluj tedy slabé a pozvedej skleslé.

BOŽE, TY JSI NADĚJE SVÉHO LIDU.

Tvůj Syn přislíbil, že vstaneme k životu v poslední den, nezapomínej navěky na ty, kdo již zemřeli.

BOŽE, TY JSI NADĚJE SVÉHO LIDU.

ZAMYŠLENÍ:

Máme tedy opravdu zrušit všechna oslovení, o kterých je v evangeliu řeč? Opravdu nikomu v církvi nemáme říkat "otče", ani "učiteli"? Má evangelium skutečně na mysli tohle, tedy volbu správných titulů, jak se domnívá řada upřímně smýšlejících horlivců? Určitě ne! Kdo totiž něco ví o biblickém myšlení a kdo pozorně vnímá první část dnešního úryvku, ten ví, že "dání jména" neznamenalo v Izraeli záležitost zdvořilostní, ale něco mnohem důležitějšího. Jméno charakterizuje osobu, je to jakási nejstručnější zkratka lidské osoby. Dnešní evangelium tedy mluví o tom, kým nám mají druzí lidé být. Ježíš ve své době kritizoval část svých současníků, kteří si osobovali neuvěřitelně rozsáhlé pravomoci: šlo o zákoníky a farizeje. Jejich mínění mělo v některých kruzích autoritu takřka neomezenou. A právě k této situaci Ježíš říká své "ne". Ježíš obnovuje to, co bylo v Izraeli známo: že otcem vyvoleného národa, tedy tím, kdo ho "zplodil", kdo ho uvedl v existenci, je Bůh. Že vrcholným učitelem a tedy Mistrem, není nikdo z těch, kdo sami sebe za učitele pokládají, ale ten, koho poslal a potvrdil Bůh - Mesiáš, "pomazaný Páně". Jinými slovy: poslední autorita není lidská, ale božská. Což znamená, že přístup k této autoritě je skrze víru. A to bylo a je pro mnohé obtížným břemenem. Mnohdy se zdá být mnohem lehčí a jednodušší vybrat si jako vrcholnou autoritu nějakého člověka a podle něho udělat všechno. Najít si hezky ráznou, dobře dostupnou lidskou autoritu a takříkajíc "nekomplikovat si život " vírou. Jenže právě toto není cesta podle evangelia.

Znamená to však na druhou stranu, že máme odmítnout veškeré lidské autority? Že pod heslem "věřím jen Bohu" nemusím už brát vážně žádného člověka? Ani to jistě není a nemůže být pravdou. Ježíš si vyvolil své učedníky a s nemalou autoritou je poslal do světa. Ježíš si vybral Petra a dal mu zcela jedinečné poslání a postavení mezi učedníky. Ale nikomu z těch, které přijal do své služby, neřekl, že jsou vrcholnými pány, že jsou neomezenými učiteli, že by snad byli otci nového Izraele Božího. Všichni jsou závislí na něm, na skutečném Mistru a Pánu. A všichni mají za úkol vést k Němu. Nikdo není v církvi "nezávislý", všichni - od nejnepatrnějšího laika po papeže - jsou závislí na Něm. Ba dokonce čím je člověk postaven výše, tím má a musí být jeho závislost větší!

Ne, opravdu nejde o tituly, i když i v těch by asi bylo dobré udělat v církvi nějaké přizpůsobení od stylu feudálního k biblickému nebo aspoň současně obecně lidskému. Jde nejvíce o to, jakou má Bůh u nás autoritu. A do jaké míry jsme ochotní stavět na naší víře. Víra opravdu není laciná důvěřivost a mnohdy není snadná. Záměna víry nějakou snadno dosažitelnou autoritou je stále přítomné nebezpečné pokušení. Přesto má smysl jít touto nesnadnou cestou. Přesto má smysl se také pokusit o syntézu, ve které na jedné straně prožijeme, že "my všichni jsme bratři" a na druhé straně budeme respektovat, že "Pán určil jedny za apoštoly, jiné za proroky, další za učitele... aby tak celé tělo církve dělalo pokroky", jak čteme v prvém listě svatého apoštola Pavla Korinťanům. Nahrazení autority Mesiášovy autoritou lidského učitele je právě tak nebezpečné, jako odmítnutí jakékoliv autority a jakéhokoliv rozdělení rolí v církvi. Obojí bývá výrazem nezralosti. My ale máme dorůst do dospělosti dětí Božích, učedníků Kristových, kteří vnímají církev jako jednotu v mnohosti, kteří vědí, že všechny údy těla - církve nejsou stejné, ale žádný není zbytečný.

 A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 05. 11. 2017 | 134 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE