Liturgický rok

3. neděle adventní

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Jan byl hlasem, Kristus Slovem.







3. neděle adventní

První čtení: Sofoniáš 3,14-18a

Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: „Neboj se, Sióne, ať neochabují tvé ruce! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz; bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá jak za dnů shromáždění.“

Druhé čtení: list Filipanům 4,4-7

Bratři! Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

Evangelium: Lukáš 3,10-18

Lidé se ptali Jana Křtitele: „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal radostnou zvěst.

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.


Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 293, 3: PL 1328-1329)

Jan byl hlasem, Kristus Slovem

Jan byl hlas, Pán však na počátku byl Slovo. Jan hlasem ve vymezeném čase, Kristus Slovem, od počátku věčným.

Odstraň slovo, a čím bude hlas? Kde se nic nevyjadřuje, jde o prázdný hluk. Hlas bez slova buší do uší, srdce však nevzdělá.

Podívejme se, v jakém pořádku se ty věci dějí, při vzdělávání našeho srdce. Uvažuji-li, co řeknu, již je v mém srdci slovo; chci-li ovšem k tobě mluvit, hledám způsob, jakým by proniklo k tvému srdci to, co je již v mém.

Hledám tedy způsob, jakým by se k tobě dostalo a ve tvém srdci usídlilo slovo, které v mém srdci již je. Použiji k tomu hlasu a tímto hlasem k tobě mluvím. Zvuk hlasu přenáší k tobě smysl slova. Když zvuk hlasu přenesl k tobě smysl slova, zvuk sice pomine, avšak slovo, které k tobě přenesl, je již ve tvém srdci, aniž přitom opustilo moje.

Nezdá se ti tedy, že sám zvuk, když k tobě přenesl slovo, říká: On musí růst a já pak se menšit? Zvuk hlasu zazněl, aby vykonal svou službu, a zmizel, jako by říkal: Tak je má radost dovršena. Podržme slovo, neztraťme slovo zrozené v samém nitru.

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.


Chceš vidět pomíjivý hlas a trvale zůstávající božství Slova? Kde je dnes Janův křest? Posloužil a odešel. Nyní se slaví křest Kristův. Všichni věříme v Krista, doufáme, že nás Kristus spasí: tím zněl hlas.

Poněvadž pak je nesnadné rozlišit slovo od hlasu, byl i Jan považován za Krista. Hlas byl považován za slovo. Přiznal však, že je hlas, aby neublížil slovu. Nejsem Kristus, říká, ani Eliáš ani prorok. Zeptali se ho: Kdo tedy jsi? A on odpověděl: Jsem hlas volajícího na poušti, připravte cestu Pánu. Hlas volajícího na poušti, hlas, který přerušil ticho. Připravte cestu Pánu; jako by říkal: Proto zní můj hlas, abych jej uvedl do srdcí. Avšak kam jej zavedu, tam se neuvolí vejít, nepřipravíte-li cestu.

Co znamená Připravte cestu, ne-li správně proste? Co znamená Připravte cestu, ne-li smýšlejte s pokorou? Z Jana si vezměte příklad. Považují jej za Krista, on odpovídá, že není tím, za koho jej považují, a nezneužívá cizího omylu pro nějaké vlastní zpupné vyvyšování.

Kdyby byl řekl: Já jsem Kristus, jak velice snadno by tomu byli uvěřili, když jej za Krista považovali ještě před tím, než by to byl řekl. Neřekl to; rozpoznal se, odlišil se, pokořil se.

Viděl, kde ho čeká spása. Pochopil, že je svítilnou, a strachoval se, aby ji neuhasil vítr pýchy.

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.


PROSBY:

Ježíši, Synu Nejvyššího, tys byl Gabrielem zvěstován Panně Marii, přijď a vládni svému lidu navěky.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ježíši, Synu Boží, tvůj předchůdce se v Alžbětině lůně zaradoval nad tebou, přijď a přines celému světu radost ze spásy.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ježíši, Spasiteli, tvé jméno zjevil anděl Josefovi, muži spravedlivému, přijď a osvoboď svůj lid od jeho hříchů.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ježíši, světlo světa, tebe očekával Simeon a všichni spravedliví, přijď nás potěšit.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ježíši, vycházející slunce, které nikdy nezapadne, Zachariáš o tobě předpověděl, že nás navštívíš z výsosti, přijď a zasvitni zemřelým a vyveď je ze stínu smrti.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.


ZAMYŠLENÍ:

Kdo je to skutečně křesťan? V názoru věřících i nevěřících často ten, kdo se rozdělí o šaty, jídlo, vidí-li potřebného. Kdo nejedná nepoctivě. Kdo se nedopouští násilí. Kdo dělá to, co radí v dnešním evangeliu Jan Křtitel. Tak smýšlejí mnozí. A uniká jim, že v tomto případě není vlastně o Kristu vůbec řeč, že pro tuto náročnou lidskou ušlechtilost je jakoby nepotřebný. Jan Křtitel je nesmírně důležitý předchůdce. A podobně jeho rady jsou nutnou "přípravkou". Kdyby se člověk nechtěl pro lásku a spravedlnost aspoň trochu nadchnout, sotva by Kristu porozuměl. Jenže nejde nakonec s poslední důležitostí ani o naše dobré činy, ani o Jana Křtitele. Jde o "toho silnějšího", než je Jan. A to je Ježíš, ten silnější, ten, který křtí Duchem svatým a ohněm. A o to jde. Člověku v perspektivě evangelia už nestačí snaha o dobro, i když s ní rozhodně přestat nesmí. Může se stát ale víc. Člověk může být naplněn Duchem, proměněn. Být naplněn ohněm, který zapaluje druhé. A právě kvůli tomu Ježíš přišel. Nejen proto, aby náš život byl o něco ušlechtilejší, přišel kvůli naší proměně. A kvůli tomu, a bychom se - pokud ho přijmeme - stali nástroji k proměně druhých. K prokvašení celého světa. Je tedy třeba projít s Janem ke Kristu. Obrátit se od hříchu, nechat jej utopit v Jordánu, nadchnout se (velmi prakticky!) pro uskutečňování dobra a dojít ve víře ke Kristu. Tady přestávají nezávazné postoje. Oheň může být nebezpečný a Duch, který se zmocní člověka, dělá s ním podivuhodné věci. Ale teprve tam začíná skutečné křesťanství, kde je víra v Krista Vykupitele, kde je spalující oheň, kde naplňuje Duch. Jinak je to v nejlepším případě ušlechtilý humanismus, který jistě není zbytečný, ale který nelze zaměnit za realizovanou víru v Krista. Skrze ní se člověk stává novým stvořením. A k této proměně v nové stvoření jsme vyvolení a povolaní, a to samozřejmě ne jen my sami.


Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 16. 12. 2018 | 190 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE