Liturgický rok

29. neděle v mezidobí

Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem. Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem.








29. neděle v mezidobí

První čtení: Izaiáš 53,10-11

Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.

Druhé čtení: list Židům 4,14-16

Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

Evangelium: Marek 10,35-45

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem.


PROSBY:

Náš Spasiteli, stále obnovuj svou církev jako znamení jednoty lidského pokolení a jako působivé tajemství spásy pro všechny národy.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Neopouštěj nikdy našeho papeže a sbor biskupů a dávej jim dary jednoty, lásky a míru.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Dej, ať se křesťané pevněji spojí s tebou, svým Pánem, aby svým životem svědčili o tvém království.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Uděl dobrotivě světu mír, aby všude zavládlo bezpečí a klid.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Popřej zemřelým slávu vzkříšení a nám dej účast na jejich blaženosti.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem.


ZAMYŠLENÍ:

Slova služba, sloužit, celkem dobře známe. A člověk je zpravidla i ochoten někomu občas posloužit. Ale známe také jiná slova: vládnout, ovládat, nedat se zotročit, být svobodným člověkem (ne otrokem) a tato slova na nás den po dni a rok po roce působí. A tak je člověk sice ochoten tu a tam někomu posloužit, ale nemívá zrovna za cíl být služebníkem, natož otrokem všech - a to ani v církvi ne.

Proč ale chce člověk vládnout? Mnohdy ze strachu. Aby totiž nad ním nevládl někdo jiný. Aby ho někdo nepokořil, nevykořistil a neoloupil ho tak o bohatství jeho života. "Když vládnu, budu bohatý, budu si moct své udržet!" Takto nepřemýšlejí jen lidé ve velkých společnostech, tak smýšlejí i v rodinách a manželstvích.

A proč člověk nechce sloužit? Mívá dojem, že je to pod jeho úroveň. Už od dětství se mu často sugeruje, že ten, kdo poroučí, znamená víc než ten pod ním. Mívá strach, že pak nebude ze života nic mít. Mívá špatné zkušenosti s tím, že ten, komu chtěl pomoci, měl na něho požadavky větší a větší. Mívá také nedostatek sebevědomí a to ho brzdí.

A křesťan? Zdá se, že většinou ani dnešní evangelium nepotřebuje. Nad množstvím lidí nevládne a v tom malém, co žije, nějakou tu službičku vždycky udělá... Jenže evangelium mluví o vztahu mezi Ježíšovými učedníky, o vztahu v církvi, ve společenství, v rodině. A nemluví o jednotlivých službičkách, ale o zásadním životním postoji, který se má podobat postoji Ježíšovu. Tedy nejde o nic okrajového, jde o věci zásadní. Budeme ale pak všichni otroky? A kdo bude pánem? Tedy především jednoho jediného pána - Pána - máme a mít budeme. A dále: i v církvi, v rodině, ve společenství bude někdo v něčem rozhodovat. Někdo totiž musí nést rozhodování jako službu. To neznamená, že se stane diktátorem, ale znamená to, že vezme rozhodování a jeho důsledky za své. Právě v hledání správného rozhodnutí a v ochotě nést i jeho neblahé důsledky, nést odpovědnost, je služba. V rodině služba rodičů dětem. V církvi služba představeného ostatním.

Ale vraťme se k Ježíšovi. On je nám dáván za vzor. Všimněme si nejdříve, že on nevládl a nedal si sloužit. Neudělal žádnou organizaci na podporu svých myšlenek, a hlavně neudělal si z toho množství lidí, kteří jím byli nadšeni, kruh svých ochránců nebo bojovníků. Kdyby totiž skutečně na zemi vládl tak, jak je to mezi lidmi obvyklé (a jak mnozí mnohdy chtěli - zmocnit se ho a provolat ho králem), pak by Ježíš zřejmě nebyl ukřižován, ale spíš by vyvolal šarvátku nebo občanskou válku. Jenže on nic takového neudělal. Sloužil zástupu, který byl jako ovce bez pastýře. "Nekryl si záda". Vydal se svému úkolu a nezajišťoval si pozemsky jeho úspěšnost. Neorganizoval si šik stoupenců, kteří by se ho byli před davem zastali, když ho předáci národa veřejně napadli. A tak můžeme dál a dál rozvíjet obraz Ježíšova života a promítat ho do života vlastního. Zůstává ale tady jedna otázka: jak si mohl Ježíš dovolit takto jednat? A dál: jak si můžeme dnes dovolit žít s tímto Ježíšovým postojem? Odpověď nenajdeme v našem úryvku evangelia, ale odpověď v evangeliu najdeme: "Můj pokrm je konat vůli mého Otce." "Já a Otec jedno jsme." Odpovědí je tedy Otec, respektive Ježíšův vztah k němu. Otec je jeho největším a jediným pokladem. Otec je jeho jistotou. Zdrojem lásky, života, síly. Protože má Otce a toho mu nikdo a nic nemůže vzít, ani smrt, může se vzdát všeho, sloužit, dávat se, rozdávat se... umřít. Jiná cesta není ani pro nás. Do jaké míry jsme bohatí Bohem, do té míry budeme schopni beze strachu dávat. Pokud totiž budeme vědět o tomto svém skvělém bohatství, nebudeme mít strach, že o něco přijdeme. Budeme-li podobni Kristu v jeho vztahu k Otci, budeme mu moci být podobni v jeho postoji dávání se, otroctví, služby. Je to cesta průzračně jasná a hlavně reálná.

Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem.



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 20. 10. 2018 | 120 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE